Lví král: Příběh Nuky

Zbohem Jino a Macho...

Jen co jsme našli východ z džungle, tak jsem se zastavil, protože Jino s třemi lvími sestrami a s Macho mě a Dotty nenásledovali. ,,Co se děje?" Zeptal jsem se a Jino se zahleděl na svoje tlapy. Tři sestry udělali to samé, jediné Macho bylo do breku. ,,Um, víš Nuko... Já... Jsem už dospělý a... Po cestě z džungle jsme se dohodli, že... Nevím jak ti to říct..." Začal pomalu a tlapou šmátral v písku. Zděsil jsem se. ,,Jino... Snad nechceš říct..." Jino mě přerušil. ,,Ano Nuko, chci... Chceme založit vlastní smečku... A Macho chce být s náma." Macho vystoupila vpřed a postavila se vedle Jina. ,,Ne... Jino..." Do očí, se mi nahrnuli slzy. Jino ke mně přišel a položil si svůj čumák, na moje čelo. ,,Bohužel, budu muset... Mrzí mě to Nuko, ale je načase." Řekl Jino a odtáhl se. Měl sklopené uši a tvářil se velice smutně. Nechápavě jsem zavrtěl hlavou a sklopil ji k zemi, aby mi ty slzy nebyly vidět.

Tři sestry se začali loučit s Dotty, mezitím, co Macho přišla ke mně. Jino se velice smutně rozloučil s Dotty dlouhým objetím a přikývnutím, které nejspíš mělo znamenat "sbohem". Macho se na mě podívala a pak se podívala do země. Položil jsem si svoji tlapu na její a usmál se na ni. Ona se mi snažila úsměv oplatit a pak se vydala k Dotty. Ta střihla ušima a nasadila kamenný výraz. ,,Dotty... My nikdy nebyli nějaké extra velké kámošky, že ne?" Zeptala se nervózně Macho, ale Dotty neodpověděla. Místo toho obrátila svůj kamenný pohled jinam. Macho si povzdechla. ,,Vím, že jsi teď na mě asi naštvaná, ale i tak mi budeš chybět." Snažila se pousmát hnědá lvice a jak jí slzeli oči, své zjizvené oko přivřela, jak ji muselo pálit od slz. Dottyin kamenný výraz roztál a zachvěli se jí rty. Položila si své čelo na to Machoino a zašeptala: ,,Taky mi budeš chybět." S tím, se Macho odtáhla a Jino se ke mně naposledy přitiskl. ,,Kam hodláte jít?" Zeptal jsem se ho ještě a on pokrčil rameny. ,,Tam, kam nás tlapy zanesou." Pokusil se o úsměv. ,,Sbohem. I když spíš... Nashledanou." Řekl a já jen přikývl. Poté už Jino se svou smečkou odcházeli a v dálce mizelo pět lvích siulet.