Název mluví za vše ne snad? Tohle jsem, už jednou psala, byl to můj úplně první příběh... a upřímně, ne moc dobrý. Tak jsem se ho rozhodla udělat znovu. Delší kapitoly, delší příběh a rozhodně míň gramatických chyb. XD
Ale stejně sem dám popis:
Nu...
Probudil jsem se uprostřed noci a sledoval jsem hvězdy. Vedle mě, se začala kroutit Dotty a probudila se. ,,Děje se něco Nuko?" Zeptala se a já zavrtěl hlavou. ,,Ne, jen, nemůžu usnout. Poslyš, kde je Macho?" Zeptal jsem se, když jsem nikde kolem Macho nezahlédl. Dotty se ohlédla a pokrčila rameny. ,,Nevím, asi se šla projít... Spíš je mi líto Cariny. Hyeny ji zabili." Sklopila uši Dotty a já jsem sklopil zrak. Chudák Carina. Pomyslel jsem si. Měl jsem ji rád. Byla to má chůvaa byla velice fajn a byla vlídná a hodná, měla mě ráda i přesto, že jsem byl syn Ziry.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Nebuďme smutní Nuko. Co se stalo, stalo se. Teď se připojila k ostatním tam ve hvězdách." Usmála se Dotty. Byla to sice drsná lvice, ale uměla být i vlídná a milá. Také jsem se usmál a olízl Dotty ucho. Přitulila se je mně. ,,Mám tě ráda Nuko." Zašeptala Dotty. ,,Taky tě mám rád Dotty." Odpověděl jsem. Za chvíli jsem na své hrudi cítil její pravidelné oddechování. Brzy jsem i já v poklidu usnul.
