Lví král: Příběh Nuky

Tajemné místo

Já a Jino jsme procházeli zemí vyhnanců. ,,Nemůžeme si víc pospíšit?" Zeptal jsem se Jina netrpělivě, ale on nepřidal do kroku. ,, Stejně by jsme je nedohonili." Řekl jednoduše a já tlumeně zavrčel. Nervózně jsem zatahoval a vytahoval drápy. Byl jsem sice rád, že šel Jino se mnou, ale takhle by jsme je nedohonili nikdy. ,,Grrr... Ale můžeme to zkusit! Vážně mě fascinuje jak seš klidnej!" Zavrčel jsem nahlas, ale Jino mě ignoroval. ,,Ššš! Poslouchej!" Řekl a dal ucho k zemi. Napodobil jsem ho a uslyšel jakýsi dusot tlap. Hyeních tlap. ,,Zrychlili. Asi nás zvětřili. Proto nemůžeme zrychlit, buď by nás zabili, nebo by nám utekli!" Odpověděl zostra a já naštvaně odvrátil pohled. ,,Jak myslíš." Odpověděl jsem potichu a Jino někam odešel.

,,Dobré místo na spaní, nemyslíš?" Zeptal se Jino a já se na něj podíval. Stál u malé jeskyně a usmíval se na mě. Pokrčil jsem rameny a podíval jsem se na oblohu. Stmívalo se. Tlapy mě svrběly, jak jsem chtěl pokračovat v cestě. Na spánek jsem neměl náladu. ,,Nuko, vím, že chceš najít Macho s Dotty, hlavně Dotty, ale potřebuješ si i odpočinout, nemůžeme cestovat dnem i nocí v kuse." Řekl klidně Jino a konejšivě mi zavrněl do mojí černé, rozcuchané hřívy. Měl pravdu. Vážně jsem si potřeboval odpočinout. ,,Tak dobře." Povzdechl jsem si a pokusil se o úsměv. S Jinem jsme tedy vešli do jeskyně a tam si vedle sebe lehli. Na nebi se objevili první hvězdy a i když jsme ti nečekal, hned co jsem zavřel oči, jsem usnul. Ráno mi Jino ulovil docela přerostlou myš. Mě to nevadilo, snědl jsem ji. Po snídani jsme znovu vyrazili na cestu. Ve vzduchu byl cítit slabý pach hyen, který nás naváděl. Skončili jsme na poušti. Když bylo slunce nejvíš, oba jsme byli vyčerpaní.

Najednou se před náma objevila džungle. Já a Jino jsme do ní vešli, a hned u prvního malého jezírka se napili. Potom jsme šli hlouběji do džungle, kde pach hyen zesílil. To co jsme pak viděli nám vyrazilo dech. Před náma se objevil kruh z obrovských špičatých skal, který byl opravdu veliký. Některé tmavě šedé skály byli menší, jiné větší. Jino a já jsme stáli před vchodem. Byla to puklina ve skále, do které se vešli tak dva tygři. Opatrně jsme tam nakoukli. Pach hyen byl teď vážně silný, až mě to štípalo v nose. Vevnitř se dole rozprostírala kamenitá a písečná kotlina, kde byli další pukliny ve skále jako jeskyně a uprostřed stála obrovská skála ve tvaru hyení hlavy. Užasle jsme vydechli. Všude v kotlině byli samé hyeny. ,,Nuko! Dívej!" Jino mě plácl ocasem přes uši. Podíval jsem se tam kam ukazoval a viděl jsem Macho s Dotty, jak je hyeny zahnali do jedné menší jeskyně, která nejspíš sloužila jako vězení. ,,Obloha a listy!" Vydechl Jino a oba jsme se od kotliny vzdálili a vyskočili na obrovský a tlustý strom, kde jsme si lehli a dívali se na vchod do kotliny.
Ale co teď?