Pršelo. Tráva pod mýma a Jina tlapama se ohýbala zelená tráva, jak na ni bubnovali kapky deště, které mi uhladili moji rozcuchanou hřívu a můj šedo hnědý kožich. Bylo mi to na moje rány, které jsem měl příjemné, ale zároveň nepříjemné. V tichosti jsem následoval Jina, jehož zrzavá hříva byla taktéž přilepená k jeho zlatě zbarvenému tělu. Přeskočili jsme menší rokli, do které jsem málem spadl, nebýt Jina a zastavili se za velkými balvany. ,,Pojď Nuko." Řekl Jino tiše a já ho následoval k balvanům. To co za nimi bylo by mě ani ve snu nenapadlo. Dvě lví smečky. Simbova a Ziřina. A lvi ze Ziřiny smečky, se přidávali k těm ze Simbovy smečky. Vitani, Kovu, Macho... Dotty. Ti všichni a také lvice Spotty, stará asi jako Vitani. Pochopil jsem. Nikdo, už nechtěl bojovat. Jen jsem to sledoval, aniž bych se tam ukázal. A Jino také.
,,Nuko, ty by ses k Simbovi přidal?" Zeptal se zvědavě Jino, ale já se na něj nepodíval. ,,Nevím..." Řekl jsem popravdě a sklopil zrak. Jino na to nic neřekl. ,,Já asi ano..." Začal Jino a potom se vyděšeně podíval na bitvu. ,,Nuko! Zira" Řekl možná, až moc hlasitě a já se podíval tím směrem, který mi ukazoval. Zděšeně jsme sledoval, jak Zira s Kiarou padají z útesu. ,,Musím tam!" Řekl jsem a chtěl vyběhnout, ale někdo mi šlápl na ocas. Otočil jsem hlavu a spatřil Jina, jak na mě nesouhlasně zírá. ,,Co to děláš Jino?!" Zeptal jsem se vystrašeně, ale zároveň naštvaně. Jino mě pustil a ukázal ocasem na mraky. Trhaly se a přestávalo pršet. ,,Koukej Nuko." Řekl po chvíli Jino a já se podíval směrem, kde byli dvě smečky.
Simba příjmal celou smečku Ziry do té svojí a Kiara tam stála také. Kde je moje máma? Pomyslel jsem si a Jino jako by mi četl myšlenky. ,,Nejspíš spadla do té řeky. Slyšel jsem jak se přetrhla hráz." Řekl a sklopil soucitně zrak. Zděšeně jsem se na něj podíval. Potom na jednu velkou smečku, která odcházela do Lví říše. Můj pohled sklouzl na Dotty a já úplně zapomněl, že moje matka nejspíš umřela. Povídala si tam se Spotty. Byla šťastná. To jsem potřeboval vědět. Potom mi, ale podklouzla zadní noha, jak ty kameny byli kluzké a já spadl do té malé, ale docela hluboké rokle. ,,Nuko!" Slyšel jsem, ale nemohl jsem odpovědět. Sotva jsem dopadl na tvrdou zem, opět jsem ztratil vědomí.
ČTEŠ
Lví král: Příběh Nuky
AdventureNázev mluví za vše ne snad? Tohle jsem, už jednou psala, byl to můj úplně první příběh... a upřímně, ne moc dobrý. Tak jsem se ho rozhodla udělat znovu. Delší kapitoly, delší příběh a rozhodně míň gramatických chyb. XD Ale stejně sem dám popis: Nu...
