Název mluví za vše ne snad? Tohle jsem, už jednou psala, byl to můj úplně první příběh... a upřímně, ne moc dobrý. Tak jsem se ho rozhodla udělat znovu. Delší kapitoly, delší příběh a rozhodně míň gramatických chyb. XD
Ale stejně sem dám popis:
Nu...
Vitani byla hrozně nešťastná, když se dozvěděla, že se, už nesmí kamarádit s Kopou. A navíc ho moje matka zabila. Viděl jsem ji u těla Kopy a byli tam i Nala a Simba. Simbu jsem nějak v oblibě neměl, ale Naly mi bylo líto. Simba, nás proto poslal do vyhnanství i se smečkou. A tam se mámě narodil syn. Kovu. Můj nevlastní bratr i když máma tvrdila ,že vlastní. Pohrdavě jsem si Kovua prohlížel, ale pohled na něj mi stejně roztál. I když na krátkou dobu, protože máma se o něj starala mnohem víc, než o mě a Vitani. Snažil jsem se nežárlit, ale často se mi to nedařilo.
,,Kovu, Kovu, Kovu, Scar stejně není jeho táta, to jsou keci." Říkal jsem vždycky, spíš sám pro sebe a mámě se snažil dokázat, že o ni stojím. Ale ona vychovála Kovua, na to, aby v dospělosti zabil krále Simbu a mě, ani Vitani nevěnovala, příliš velkou pozornost. Proto jsem svůj čas trávil hraním si s Vitani a nebo jsem se procházel s Dotty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ale to neměnilo nic na tom, že mi chyběla máma. Ale Kovua jsem měl přeci možná trochu rád. A on se mě vlastně zastával. Třeba, když jsem ho měl hlídat, se skamarádil s dcerou Simby Kiarou a mě se zastal, že moje vina to nebyla. Ale o jeho zastání, jsem nějak nestál.
