Lví král: Příběh Nuky

Nová kamarádka

Byl jsem sám na lovu. Poprvé. Všichni si mysleli, že ulovím jen malou myšku, ale já se právě blížil k mláděti antilopy. Chtěl jsem mamce dokázat co umím. A navíc si teď rodiče všímali víc Vitani, než mě. Když, už jsem byl u ní dost blízko, skočil jsem na ni. A někdo se mnou. Ten někdo a já jsme antilopu zakousli a ta padla na zem. Věnoval jsem pozornost lvici, která se mnou tu antilopu ulovila. Měla šedou srst a zvláštní tmavé oči. Dívala se na mě. ,,Ty jsi Nuka, že?" Zeptala se a já byl trochu zmatený. Nikdy předtím jsem ji neviděl. ,,Ano a kdo jsi ty? Nikdy jsem tě neviděl." Zeptal jsem se a znovu si snažil narovnat svoji rozčepířenou malou hřívu. ,,Nedivím se, že jsi mě ještě neviděl. Jsme s mámou spíš mimo smečku." Řekla a mě to docela dávalo logiku. Ale ještě mi neodpověděla jak se jmenuje. ,,Jak se teda jmenuješ?" Zeptal jsem se netrpělivě a sledoval, jak se mladá lvice, zhruba v mém věku hrabe tlapkou v hlíně. ,,Dotty." Vypadlo z ní nakonec a já byl spokojen. Projel mnou teplý vánek a nezadržel jsem úsměv. Dotty se také usmála. Nastalo trapné ticho.

,,Lovíš často sama?" Zeptal jsem se nakonec a Dotty zavrtěla hlavou. ,,A ty?" Také jsem zavrtěl hlavou. ,,Dneska je to poprvé." Řekl jsem a Dotty se usmála. ,,Jsi dost statečný, že si poprvé troufneš na antilopu." Nevím jestli se mi to zdálo, ale v očích jí zazářili jiskřičky. ,,Víš o tom, že z Královské smečky se ztratila Nala?" Nala? Pomyslel jsem si, když to Dotty vyslovila a řekl to nahlas. ,,Ano. A z téhle země se stává pustina. Není divu, že odešla." Řekla Dotty a zamyslela se. ,,Neodtáhneme tu antilopu smečce?" Zeptal jsem se nakonec a Dotty jen zostra přikývka. Vzala antilopu za zadní nohy a já ji vzal za přední. Společně jsme ji dotáhly smečce.Lvice ze Ziřiny smečky se na nás pyšně podívali, dokonce i má matka Zira, která koupala Vitani. Lvice z Královské smečky se na nás dívali nevěřícím pohledem a hyeny hladovým. ,,Výborně. Moc jídla tu, už nezbylo." Řekla Zira a moc šťastně nevypadala. Všiml jsem si přicházejícího otce. ,,Skvěle Nuko." Řekl pyšně, a podrbal mě na hlavě. ,,Pomohla mi tady Dotty." Řekl jsem a otočil jsem se směrem k mojí nové kamarádce. Scar se na ni dlouze zahleděl a nakonec se usmál a odešel. Zira se za ním významně dívala a Vitani vypadala tak uchváceně, jako by právě viděla slona se supími křídly.

Potom jsme se s Dotty rozloučil a šel k Jinovi a jeho partě, jim všechno říct. Byla tam i Macho. Když slyšela o Dotty, zatvářila se žárlivě. Jino se chvíli díval nedůvěřivě, ale nic neříkal. Pak jsem šel na Lví skálu a myslel na Dotty. Rozhlédl jsem se po Lví říši. Mamka měla pravdu. Opravdu se ze Lví říše stala pustina. Pomyslel jsem si, když jsem viděl tu spoušť. Podíval jsem se dolů ze Lví skály, kde jsem viděl něco zeleného. Slezl jsem a podíval se na tu věc. Byla to malá rostlinka. Květinka. Usmál jsem se. Zas taková pustina to není. Ochranitelsky jsem se rozhlédl, kdyby tu náhodou někdo byl. Vzal jsem kytku do pusy a šel najít Dotty, která se právě seznamovala s Jinem a jeho partou. Jediná Macho si s ní nepovídala.

Když jsem k Dotty přišel, vypadala zaskočeně, když uviděla tu kytku. Přemýšlel jsem jestli jsem neudělal něco špatně, ale její překvapený pohled se změnil v rozpačitý. ,,Nuko, to jsi nemusel." Řekla Dotty stidlivě, když si ode mě květinu vzala. Ale přijala ji. Jino se zatvářil šibalsky a Macho ještě víc žárlivě. Musel jsem vypadat dost nervózně, protože se Dotty trochu zasmála. Mě to, ale nevadilo. ,,Jsi přece moje nová kamarádka ne?" Zeptal jsem se a Dotty sklopila uši. ,,Ale to víš, že jsem." Řekla a já si k ní přisedl. Všiml jsme si, že Macho dotčeně odešla. Mě to bylo ukradený.