What Happened?

18.

„Nestačí to už? Vždyť je to kruté. Už jste si to potvrdili dostatečně nebo snad ještě ne? Co víc ještě potřebujete za důkazy? Čeho tímhle dosáhnete? Vždyť ho to psychicky úplně zničí!”

„Vsechno v pořádku?” zeptal se Itachi, stojící vedle Naruta, který se neklidně převaloval v posteli a oháněl se kolem sebe.
Naruto se s trhnutím posadil a zadýchaně si Itachiho prohlížel. „C-co to bylo za hlas?” zeptal se zmateně, strach se mu odrážel v očích.
„Jaký hlas? Nikdo tu nic neříkal, až teď já, když jsem se tě snažil probudit,” odpověděl mu Itachi a starostlivě se na Naruta díval.
„T-tomu nerozumím, jsem si jistý, že tu někdo něco říkal o.. To je jedno, neřeš to,” zamumlal potichu Naruto, „co tady vlastně děláš?! Tohle je můj pokoj, to mě teď jako každé ráno budeš chodit budit? Už to děláš dva týdny, jak dlouho bude trvat, než tě to přestane bavit?”

Naruto se vyhrabal z postele a zavřel se v koupelně, zamknul se a přes kliku a klíčovou dírku přehodil malý ručník na ruce, kdyby náhodou nedej bože napadlo Itachiho šmírovat. Už se o to párkrát pokusil, sice to nezpůsobil vyloženě zájmem o pozorování, ale spíš o věci v Narutově přímém okolí.
Z celého domu prakticky vymizely všechny ostré předměty, Naruto měl neustále za sebou Itachiho nebo jednoho z rodičů, hlídali, aby jedl a dodržoval pitný režim.
Naruto se záměrně vyhýbal místům, kde by mohl někoho potkat. Vlastně za celou tu dobu, co už se vrátil do Konohy ještě nebyl přímo v ulicích vesnice a neviděl nikoho ze svých starých přátel. Opravdu netoužil odpovídat na otázky typu jestli je v pořádku, co se dělo a tak podobně.
Itachi na něj nijak moc netlačil, co se týkalo dění během jeho zajetí, ovšem naskytlo se i pár situací, během kterých objevil například jizvy na Narutových zádech.
_____
To byl již večer, Naruto se procházel při svitu zapadajícího slunce lesem Konohy. Sluneční paprsky prosvítaly přes listy a prosvětlovaly již blížící se soumrak. Naruto se tehdy zamyslel a jen tak si na menší mýtině lehnul do trávy. Přemýšlel nad tím, zda-li by se někdy s Kuramou vůbec spřátelili, nebýt Orochimara. Itachi využil Narutovy chvilkové nepozornosti a  lehnul si vedle něj. Naruta si následně přitáhl blíže k sobě, stále si nedal pokoj a nebral ohledy na Narutovu averzi vůči dotykům. Vlastně se se Shizune a Tsunade shodli na tom, že by bylo dobré, aby si Naruto postupně na doteky zvyklal, mohlo by tu to totiž, dle jejich názoru a zkušeností, pomoci s vyrovnáváním se s nedávno prožitým traumatem. Itachi se této role velice rád ujal. Naruto si po chvíli uvědomil, že jej Itachi objímá a snažil se mi vyprostit, to však nepomáhalo, Itachi jej pevně držel v  objetí a za žádnou cenu ho z něj nehodlal pustit. Naruto to po chvíli vzdal. Ležel na boku, pozoroval trávu vlnící se ve večerních závanech teplého vánku. Naruto měl na sobě tenké triko s dlouhým rukávem, Itachi jej začal hladit po zádech. Jeho prsty přejely přes výrazné jizvy. Zamračil se, což však Naruto nemohl vidět, avšak on sám, když ucítil dotek na svých jizvách, ztuhl. Opatrně se schoulil do klubíčka a čekal na další Itachiho reakci. Itachi stáhl svou ruku a přesunul ji do Narutových vlasů a začal jej v nich hladit. „Klid, nikdo ti už nikdy neublíží,” zašeptal mu do ucha,” to neodpustím,” dodal tiše, když se o kousek odtáhnul. Tato slova nebyla určena Narutovým uším, avšak on je moc dobře slyšel. „Proč tohle všechno děláš? Jsem přeci monstrum, to si všichni myslí, proto mě neustále hlídáté, nevěříte nám, ani mě, ani Kuramovi.
Itachi si tiše povzdechnul, to není pravda, není to tak, že bychom vám nevěřili, tohle si vyžádalo vedení, i Tsunade  byla proti.
Proto ti teď můžu oznámit novinku. Byl jsi opět přijat zpět do svého týmu. Můžeš zase začít plnit mise.”
Po vyřčení těchto slov se Naruto Itachimu vytrhl u obětí a nevěřícně se na něj zadíval. „Vážně?” „Ano, vážně. Avšak musím tě varovat před Sasukem, jak bych to jen řekl, no, poněkud se změnil, dávej si na něj prosím pozor,” Itachiho tón zněl opravdu starostlivě.
Jak jako změnil? No, tak to budu muset nejspíš zjistit, ať už se mi to líbí nebo ne. Hádám, že můj plán vyhýbat se lidem byl odhalen. (Naruto)
Kuramo, co si o tom myslíš?
Prospěje ti to, avšak nesděloval bych žádné informace, to ti však nemusím připomínat, že?
Správný předpoklad. Co takhle dopilovat naše společné techniky a přidat se k ANBU?
Stále tě ten nápad neopustil?
Jistěže ne. Přijde mi to jako dobrý nápad, ne?
To ano, za zkoušku to rozhodně stojí, avšak si nejsem jistý, jestli ti tenhke návrh někdo schválí.
To se teprve uvidí.
Nechávám to na tobě.
Dobrá.
______

A dnes nastal první den opět s Narutovým týmem. Itachi zůstával v pozadí, ovšem stále chodil s Narutem prakticky všude.
Na Narutovu žádost se konal dnešní trénink v lese.
Stejný tým, stejné místo, jen je nyní dělila dlouhá doba odloučení a prožité zážitky. Jak Naruto brzy zjistil, varování před Sasukem bylo opravdu na místě, při nejmenším. Sasuke již nebyl ten zakřiknutý, dokonalý a samotářský kluk, jakého si Naruto pamatoval. Nyní to byl nejhlasitější článek týmu.
„Kakashi sensei, už by jste si měl vážně někoho najít, nemůžete žít jen s vztahem ke knižním postavám,” při těchto slovech na něj Sasuke dokonce mrknul jedním okem. Tohle byla první věc, kterou Naruto od svého týmu, po tak dlouhé době, slyšel.

S tímhle mám jako existivat v jednom týmu?
Očividně se to od tebe očekává.
Možná mám na výběr, ještě si mě nevšimli, takže bych se mohl otočit a jít trénovat někam pryč sám.

Naruto se potichooučku otočil a vydal se zpátky.

A nebo taky ne.

V cestě mu stál Itachi. „Ať tě to ani nenapadne teď vzdát, když budeš stále utíkat, bude to jen horší a horší,” jeho tón zněl věcně a snažil se do něj vnést i dostatek povzbudivého tónu. To se mu i docela povedlo, avšak to na Naruta nemělo žádné účinky.

Tak to budeš muset nějak zvládnout. Něco takového tě přeci nezastraší. Vždyť pro nás dva nejsou oni překážkou, ani kdyby šli zároveň proti nám všichni najednou.
Takhle má vypadat pravá motivační řeč.

Naruto se sám pro seve usmál a vykročil směrem ke svému bývalému týmu.