What Happened?

11. Rozhodnutí

O pár dní později

Naruto se probudil, byl celý zpocený, zase. Noční můry jej pronásledují víc, než kdy Sakura Sasukeho.
Otevřel oči a vyděsil se. Přímo naproti jeho obličeji byl ten Itachiho. Leknutím se chtěl posadit, což se úplně nevyvedlo, takže se akorát zkroutil v křeči.
Itachi jej chytil za ramena a pomohl mu do sedu. Naruto jeho ruce ze sebe okamžitě setřásl a ošklivě se na něj podíval. Itachi totiž moc dobře věděl, jak neskutečně moc mu vadí dotyk na ramenou, sice netušil proč, ale to není podstatné. Stejně to však už několik dní stále dokola dělal.
„Stále máme tichou domácnost?” zeptal se Itachi.
Naruto jej probodl pohledem.

*flashback*
Jeden z prvních dní, co jsem tady byl, mě chtěl přinutit jíst. Jak mě všude tahal v náručí, tak si asi usmyslil, že jsem na posilování moc lehký a chce mě vykrmit.
No, ale protože jsem silně protestoval, tak mě přirazil zády na zeď a řekl: „Takhle tě tu budu držet, dokud to nesníš.” Celkem dost to bolelo, nebyl jsem zvyklý sedět s narovnanýma nohama a zády natlačenými na zeď v pravém úhlu. Několik měsíců jsem buď "stál", respektive visel za zápěstí, nebo ležel, tak co po mě teď sakra chce za výsledky!
Hrál jsem si na hrdinu a doufal, že to brzo vzdá.
Nakonec jsem to však už po třech hodinách vzdal já.
„Hajzle...” zasyčel jsem na něj jedovatě.
Odpovědí mi však byl jen úsměv. Pak vzal misku, kterou měl odloženou těsně mimo můj dosah, abych ji nemohl převrátit, a nabral hůlkami nějaké nudle.
Dělá si ze mě prdel? To mě má jako v úmyslu krmit nebo co?! Tak to teda ani náhodou!
Už jsem zvedal ruku, abych mu vzal hůlky ale on chytil obě moje ruce a přišpendlil mi je nad hlavou ke zdi.
„C-co to kurav děláš?!” vyrazil jsem ze sebe.
Itachi se uchechtnul. Pak mi k puse dal nudle. A usmál se na mě.
Jen počkej, však já tě pak.. Co mu vlastně chci udělat? Heh, to budu ještě muset vymyslet.
Neochotně jsem otevřel pusu, když mi zatlačil na nedávno zhojené zápěstí.
No, nakonec jsem všechno snědl, přestože už po prvním soustu se mi začal zvedat žaludek. Itachi však dělal jakože neslyší a přinutil mě sníst všechno.
Pak mě pochválil. Připadal jsem si jako nějaké malé neschopné a nehorázně poslušné štěně. Byl to strašně debilní pocit.
Bylo mi fakt špatně. Nakonec to do ani ne půl hodiny skončilo všechno venku.
No, od té doby mi chodí Shizune dávat infuze s vitamíny a vším co moje tělo potřebuje.
*end of flashback*

Dny už Naruto nepočítá, ale odhadem to už budou skoro dva týdny, co je tu zavřený?
„Stále máme tichou domácnost?” zopakoval svou otázku Itachi.
Do toho se otevřely dveře a vstoupila Shizune s nachystanou infuzí. Nebyla však jediná, kdo přišel.
Spolu s ní přišli také Ibiki a Shisui. Shikaku se opřel o futra a pozoroval celou nastalou situaci.
Jakmile Naruto spatřil jehlu, kterou Shizune držela v ruce, tak strašně zpanikařil.
„N-ne... T-t-tohle n-e..” chtěl se zkusit postavit a utéct jim. Ale oni si na tohle už zvykli.
Itachi okamžitě vystartoval ze židle, spolu s ním po Narutovi skočili i Ibiki a Shisui. Perfektně a během pár sekund jej naprosto znehybnili, ještě si pojistili, aby moc nemohl vzdorovat, Ibiki mu zkroutil zápěstí a Itachi mu přikleknul na koleno.
Naruto s hrůzou sledoval, jak se blíží Shizune, a ta jehla, co držela v ruce. Začal sebou házet a škubat. Zachvátila jej naprostá panika. Bylo mu úplně jedno, že si tak malém zlomil zápěstí nebo, že se mu prolomilo naopak koleno, jak na něm Itachi klečel.
Vedle Shizune se objevil ještě Inoichi.
Chytil mu levou ruku a pevně ji držel. Narovnal ji a otočil zápěstím vzhůru.
Ne. Nenenenenenene. Tohle se nesmí stát. Je to jenom špatný sen. Ne. Znovu už se to nesmí stát.
„Kurva dejte tu jehlu někam doprdele! Nechte mě být! Pusťte mě! Nemáte právo mě tu držet!”
Narutova panika jim byla nepříjemná a jeho křik taky. Takže jako obvykle od futer přišel Shikaku a nasadil mu roubík.
Pevně se do něj zakousnul. Po tvářích mu stékaly slzy zoufalství a strachu. Nemohl odtrhnout pohled od té dlouhé, úzké a nechutně špičaté studené jehly.
Shizune mu zavedla jehlu do ruky a převázala ji obvazem. Pak jej další asi půlhodinu drželi, aby si tu jehlu nemohl vyrvat z ruky. Pak mu ji vytáhli a konečně ho pustili.
Byl totálně vyčerpaný. Brzy usnul, ale než to stihnul, tak se ještě na všechny hodně hnusně podíval a odplivnul si pohrdavě na podlahu.

Všichni včetně Itachiho seděli v kuchyňoobývákojídelně. Samozřejmě kromě Naruta, ten spal. Měli vyzkoušené, že po těchhle akcích spí vždy okolo dvou hodin.
„Vážně to nejde jinak?” zeptal se Itachi, promnul si kořen nosu a svůj pohled směřoval k Shizune, která seděla na židli u jídelního stolu.
„Bohužel ne. Normální jídlo jeho tělo zatím není schopno přijmout, Orochimaru určitě holdoval spíše občasným infuzím či nějakým injekcím. Potravinové pilulky by nejspíš dopadly podobně jako jídlo a i kdyby ne, tak by stejně nepokryly momentální potřeby Narutova těla. Prostě v tomhle budeme muset stále pokračovat třikrát denně.” vysvětlila s povzdechem.
Konverzace na tohle téma vedli už několikrát.
Ze začátku Ibiki Naruta lehce přiškrtil do bezvědomí. Pak ho zkoušeli omráčit ránou do hlavy. Jenže tohle nemůžou dělat třikrát denně.
„Proč má vlastně Naruto až takový strach z jehel?” Nadhodil Inoichi.
„Na tohle nám nedá stoprocentní odpověď nikdo jiný, než Naruto. Ale Orochimaru na něm nepochybně dělal nějaké experimenty.” zhodnotil Shikaku.

___________________

Byl večer. Nebo tedy alespoň tak to Kurama odhadoval.

„Ty ses mi tu teda nějak zabydlel.”
„Vadi ti to?”
„Ne, je to lepší, než abys celý den koukal do zdi.” řekl lehce pobaveným tónem.
Naruto se pousmál. „Jak se odtud mám dostat? Furt mě hlídají, nemám nejmenší tušení, kudy vede cesta ven a i kdyby, tak s chůzí na tom nejsem zrovna nejlíp.”
„Možná, že kdybys jim řekl, co se na mýtině stalo, tak by ti dali pokoj. Nás dva už stejně rozdělit nemůžou. Nejsme nepřátelé, takže by tě mohli nechat být, nebo tě alespoň pustit odsud.”
„Je to vážně dobrý nápad?”
„Pokud nemáš lepší a nebo si nechceš nechat třikrát za den bodat jehly do ruky.?”
„Hhhhh, asi nemám na výběr.”