What Happened?

13. Konečně venku

Konečně Naruta pustili. Minato na něj furt kouká, jak kdyby se měl každou chvílí zhroutit. Kushina zase pohledem hypnotizuje jeho záda. Mám takový pocit, že jí asi Tsunade řekla, jak vypadají. (Naruto)
Narutovi bylo řečeno, že by tak týden měl zůstat doma, že by nebylo dobré, kdyby se na něj hned všichni vrhli.
Takže začal trochu cvičit, musí pomalu, ještě bude trvat, než se dá aspoň trochu do formy.

Timeskip

Dneska bylo pod mrakem. Což Narutovi rozhodně nevadilo, alespoň jej nevzbudilo to otravné slunce. Sice ho vzbudila noční můra, ale na to už si tak nějak zvykl. Pohledem na hodinky zjistil, že je už čtvrt na pět ráno.

No, mohlo to být i horší. Vylezl z postele.

Klid, vždy jsem tu pro tebe.
Díky, jsi jediný, komu můžu věřit.

Tyhle neslyšné rozhovory se staly každodenní součástí Narutova dne. Bylo to, jako mluvit s kýmkoliv jiným, ale nikdo nevěděl, že se s Kuramou tak hodně baví.
Byl zpocený, takže popadl ručník a zapadl do koupelny. Samozřejmě se nezapomněl zamknout. Fakt nepotřeboval, aby se tu někdo omylem, nebo dokonce schválně, náhodou objevil a viděl jeho tělo.
Když byl doma, tak nebyl pod neustálým dohledem, to už nebylo zapotřebí.
Svlékl se z šedých pyžamových kraťasů a bílého volného trička. Stoupnul si do sprchy a pustil na sebe horkou vodu. Ta studená mu přišla naprosto odporná. Ne proto, že by mu v ní byla zima, na to byl zvyklý. Připomínalo mu to chvíle u Orochimara. Když se nudil, vylil na něj kýbl ledové vody a pak dělal obzvláště bolestivé pokusy. Občas si ale vzal jenom skalpel a dělal mu po těle různě hluboké a dlouhé ranky.
Naruto ty vzpomínky zahnal a vylezl ze sprchy. Ručník si omotal kolem pasu. Podíval se do zrcadla, které bylo přes celou stěnu nad umyvadly.
Jizvy na jeho těle v něm vyvolaly vlnu nechuti k sobě samotnému, chtělo se mu z něj samotného zvracet. Ten zmrd si že mě udělal děvku a ještě mi nechal viditelné doživotní následky, když už opomeneme to trauma.
Rozechvěl se. Zpod koše na prádlo vytáhl kunai. Udělal si pár ranek na zápěstí.
Nevydržel bez bolesti. Vždy, když mu Orochimaru dal na nějakou tu chvíli pokoj, stalo se pak něco strašného a horšího než obvykle.
Z lékárničky vytáhl dezinfekci, ranky si vyčistil a převázal obvazem.
Oblékl si černé triko s krátkým rukávem a na to hodil svoji oversized oranžovou mikinu. Kombinézy se zbavil hned, už mu byla malá a taky vypadala strašně. Ještě si oblékl černé tepláky a vyrazil směr kuchyně.
První dva dny, co ho pustili ještě stále dostával třikrát denně infuze. Poprvé to vypadalo, že Kushinu s Minatem asi trefí, když to viděli. Potom se ovšem přidali k znehybňovacímu týmu, protože Naruto začínal nabírat zpátky alespoň trochu svoji sílu a už nebylo tak jednoduché ho udržet.
Pak se Tsunade podařilo udělat pro něj speciální potravinové pilulky, po kterých se mu nechtělo zvracet, a byly pro něj dostatečně plné všeho potřebného.
Dvě si teda v kuchyni vzal a pak se sluchátky na uších zamířil ke vchodovým dveřím.
„Kam jdeš Naruto?” to byl Minato. Stáli s Kushinou v chodbě do kuchyně.
„Ven, řeklo se, že první týden bych měl zůstat doma, dnes je to však již první den druhého týdne, takže ven můžu, mýlím se?” řekl Naruto poněkud sarkasticky.
Minato si jen povzdechl a Kushina přikývla.
„Do oběda doma?”
„Po večeři. Jídlo jsem si vzal s sebou.” řekl a vytáhl z kapsy sáček s potravinovými pilulkami.
Dál už se na nic neptal a vyšel z domu.