What Happened?

20.

„Zarazím to! Tohle už nemíním dále sledovat, jediné čeho takhle dosáhnete je akorát to, že se kvůli tomuhle vašemu chování stane to, čemu se teď snažíte předejít!"

Zase ten hlas. Co to je? Kdo to je? O čem to mluví?
Naruto, musíš se uklidnit.

Jenže Naruto už Kyuubiho hlas nevnímal. Zrychleně dýchal, nádech byl delší než výdech a to ho pomalu dovedlo až k hyperventilaci z nedostatku kyslíku. Upadnul do tmy. 

_______________________

Sasuke zůstal poměrně vyjeveně zírat na Naruta, který padal k zemi. Itachi, jakmile to zpozoroval, se přemístil místo svého necitliveho bratra a Naruta zachytil. Do chvilinky vedle nich stál i Kakashi.

Tohle už jste ale opravdu přehnali. Zavrčel v mysli Itachi.

„Co s ním teď?" zeptal se zamyšleně Kakashi. „Takhle se misí účastnit nemůže, to je jasné." Kakashi jen na souhlas kyvnul.
Celé je to zamotané, co se Narutovi vlastně stalo a co se stále teď děje.

___________

Naruto se probral u sebe na posteli. Itachi seděl v polospánku na zemi opřený o zeď naproti blonďákovy postele.

Co se to děje? Komu ten hlas patří Kuramo?
To nevím Kitsune, ale nelíbí se mi to.
Naruto se zamyšleně díval na svého liščího společníka a nohou brouzdal ve vodě.
Přijde mi, jakoby ten hlas nepřicházel odsud. Jenže zároveň není jen ve tvé hlavě.
Někdo musí vědět, co se děje.
Jenže co když ti co ví, ti to neřeknou? A hlavně, jak chceš zjistit, kdo by to mohl vědět.
Hm, nevím, kde bych měl začít hledat.
Co třeba on? Zeptal se Kurama a pohodlil hlavou směrem k Itachimu.
Naruto se na něj zamyšleně podíval a pak přikývl.
A možná by nebylo špatné navázat větší vztah s rodiči.
Kdyz to říkáš, je pravda, že mě to na jednu stranu mrzí, to, jak jsme se odcizili.
Kurama se na něj jen soucitně podíval, byl jeho tichou a neslyšnou oporou.

Vstal z postele, vykoukl z okna a viděl, že se stmívá. Nechal Itachiho spát a šel se podívat za rodiči.
Potichu došel do kuchyně, kde Minato vařil a Kushina momentálně chystala na stůl.
„Je tady pro mě taky místo?" zeptal se opatrně Naruto.
Kushina k němu zvedla pohled a oči jí naprosto zazářily štěstím. „Pro tebe se tady přeci vždycky najde místo!" odpověděla mu vesele. Vsimnul si, že opravdu měla v ruce tři talíře.
„Kuchino, zeptáš se prosím Itachiho, jestli bude jíst dnes taky s námi? Vím, že to vždycky odmítá, ale nemá toho zrovna málo." „Teď bych ho nerušil, usnul." řekl jim potichu Naruto. Minato se mu zadíval do očí a přikývl.
Tohle jim udělalo obrovskou radost, to, že s nimi budu dnes večeřet. Opravdu pro mě každý den chystali talíř i jídlo navíc, kdybych náhodou přišel? Teď to tak totiž působí.
S tím, jak znám tvé rodiče, tak bych se tomu vůbec nedivil, myslím si, že to tak opravdu bylo.
Naruto si nemohl pomoct, potěšilo ho to, konečně na něj někdo myslí a stará se o něj. Jsou to drobná gesta, k ničemu nenutí a dávají volnost a prostor. To je to, co mu za celou tu dobu, až do teď, tolik chybělo.
Minato donesl mísu s miso polévkou a talíř s opékaným masem. Naruto zkusil trošku sníst, věděl, že to nesmí přehnat, a tak byl na svůj žaludek hodně opatrný.
Během jídla navodila Kushina lehkou konverzaci, během které Narutovi vyprávěla drobné události, o kterých nevěděl. Třeba tu, že si na zahradě udělala květinový záhonek, nebo že se Tsunade jednou tak opila saké, že si přišla za Minatem zazpívat a chtěla od něj rady, jak má někam pozvat Jiraiyu.
Po tak dlouhé době se Naruto konečně upřímně usmíval, dělalo mu neskutečnou radost to, že viděl své rodiče šťastné, že byli zase spolu, jakoby se nikdy nic nestalo.
Chci, ať tahle chvíle už nikdy neskončí.
To naprosto chápu, Naru.

Večeře se nesla celá v podobném příjemném a uvolněném duchu. Naruto pak posbíral nádobí a umyl ho, čímž své rodiče celkem dost překvapil v této situaci. Oba se usmívali a mohli na něm oči nechat. Naruto se sebou byl spokojený, dělalo mu to radost. Snad to všechno půjde postupně k lepšímu.
Poděkoval za večeři a popřál rodičům dobrou noc. Kushina se jej pokusila jemně obejmout, jenže se trošku leknul a ucuknul. „Promiň Naru, nechtěla jsem ti ublížit.” řekla mu smutně a lehce zaskočeně. Jistě, že s tím měla počítat, jen jí to v téhle chvíli prostě vypadlo. „To nic.” usmál se na ni Naruto. Vyčítal si, že takhle reagoval, neměl matce za zlé, že jej chtěla obejmout.
Ještě jednou si popřáli dobrou noc a Naruto se vydal do svého pokoje.

Itachi stále spal.
Neměl bych mu dát alespoň deku nebo něco?
Bylo by to milé gesto, mohl by to ocenit a dát ti na chvíli klid.
Ne, že bych to dělal zrovna kvůli toho klidu, ale vlastně je to jeho mise, proč mu to komplikovat, když mi to zrovna nijak nezavazí a není nepříjemné.
Naruto pokrčil rameny, chvíli ještě na Itachiho koukal a pak ho přikryl jednou ze dvou dek, které v pokoji měl. Ještě si umyl zuby a pak šel taky spát.
__________________

Snažil se trávit více času s rodiči, Itachimu přestal postupně utíkat. Vlastně zjistil, že je to někdy i celkem fajn společník a tak ho čas od času Itachi seznámil s někým že svých známých. Třeba se Shisuiem. Byl to zvláštní klučina, ale Marutovi se celkem zamlouval. Byl rozumný a rozhodně ne nudný.
Čas od času společně vyrazili na nějakou jednodušší misi, většinou v přírodě a mimo velká města a vesnice, věci typu přenést cenné zboží nebo získat byliny z těžko dostupných míst.
Občas slýchával ten podivný hlas. Stále neměl tušení, co to je. Párkrát to lehce naznačil před Itachim, protože ten působil, že si toho všímá, když se to Narutovi občas děje. Nikdy mu k tomu však nic neřekl. Pokud něco ví, tak mlčí jako hrob.
Shisui i Itachi patří oba k ANBU, jsem na jejich úrovni? Mám vůbec šanci se tam dostat? Takovéhle myšlenky kolovaly Narutovi hlavou spolu s těmi, jestli to vlastně chce a co mu to dá, pokud vůbec něco.