Bastards |FF One Direction cz|

♦ Chapter_35 // The end of the first series

♦ Konec první série je tady!!! Oficiálně jsme se dostaly k 35 kapitole, která završuje děj Bastardů :3 Druhá série se objeví do několika málo dnů a naváže rovnou na tuto povídku, jak už jsem říkala, žádne rozdělení do dvou knih se NEKONÁ! :3 

♦  Všem vám chci moc poděkovat, jste dokonalý čtenáři a já si vašich komentářů a votec neskutečně moc vážím :3 Užijte si kapitolku! :3 

                                                            ♦♦♦

Tmavé, oprýskané dveře s označením 3B, skrývají další střípek mé minulosti, který bezpodmínečně musím vrátit na místo, kam patří.  

Nejistě přešlápnu z nohy na nohu a po chvilce váhání se odhodlám zaklepat.  

"Už jsem kurva říkal, že ty prachy nemám!" Dolehne ke mně zpoza dveří Zaynův hlas a donutí mě k letmému úšklebku. "Pokud vím, tak mi nic nedlužíš!" Křiknu nazpátek a zaslechnu chrastění klíčů, doprovázené řinčením řetězů. Netrvá dlouho a dveře se otevřou dokořán, odhalující Zaynovu postavu.  

"Avelin?!" Zašeptá nevěřícně a popadne mé zápěstí, vtahující mě do útrob bytu. Zabouchne za námi dveře, opět je zajistí řetězy a přišoupne k nim botník, plnící účel barikády. "Wau." Vypadne ze mě a vysloužím si Zaynovu plnou pozornost.  

Bez váhání si mě přitáhne do náruče a pevně mě obejme, naléhavě tisknoucí ke své hrudi, jako bych snad byla jediná kotva, držící ho naživu, což nejsem. "Promiň mi to." Zamumlá, aniž by mě pustil ze své náruče. "Co konkrétně?" Povytáhnu zvídavě obočí a odtáhnou se od něj na délku paže. "Tu věc s Harrym." Připomene mi a zahanbeně sklopí pohled ke špičkám svých bot. "To je v pořádku, chápu to." Pokrčím rameny a obdaruji ho přátelským úsměvem. "Takže všechno dobrý?" Ujistí se. "U mě jo, ale u tebe je celkem rušno." Kývnu ke dveřím, zataraseným botníkem. 

Promne si zátylek a povzdechne. "Rozhodně se nenudím." Přikývne. "Co se děje?" Zavrtí hlavou. "Na tom nesejde, stejně mi nemůžeš pomoct, tedy pokud u sebe náhodou nemáš sto tisíc." Smutně se pousměje a přejde k sedačce v obývacím pokoji, na kterou ztěžka dosedne. "No, vlastně náhodou mám." Překvapeně zamrká. "Co prosím?" Ušklíbnu se. "Sto táců, mám je."  

                                                            ♦♦♦

Pohledem skenuje balíčky sto dolarových bankovek, ležící ve stříbrném kufříku a každou chvíli se nejistě otočí mým směrem. "Kde jsi to kurva sebrala?" Vydechne a rukou zajede do vlasů, ve tváři zoufalý výraz. "Poctivě vydělala." Pochlubím se. "Poctivě?" Zazní v jeho hlase náznak pochybností. "Jo, opravila jsem auto a za jeho prodej získala menší provizi." Objasním. "Menší provizi? Srdíčko tam je tak dvě stě táců!" Vyjekne. "Jenom sto padesát." Opravím ho klidným hlasem. "Vyřeší tohle tvé problémy?" Vrhnu po Zaynovi tázavý pohled. "Jo, ale já si od tebe ty prachy nevezmu!" Namítne, ach ta mužská hrdost.  

"Zachránil jsi mě Zayne, jen díky tobě mě Harry našel." Zašeptám. "Jsem tvůj dlužník a i kdyby tomu tak nebylo, stále jsi můj kamarád a přátelé si pomáhají. Takže se smiř s tím, že ti zachráním prdel a doufej že to tvé ego unese." Zazubím se a vezmu si z kufříku jeden balíček bankovek. "Zbytek je tvůj." Mrknu na něj.  

Jakmile překročím práh Harryho bytu, do nosu mě udeří vůně pečeného kuřete. V rychlosti si svléknu kabátek, pověsím ho na věšák nad botníkem a zamířím rovnou do kuchyně.  

"Ahoj." Ohlédne se přes rameno a věnuje mi jeden ze svých kouzelných úsměvů, který mám na něm tolik ráda. Když se nad tím zamyslím, mám na Harrym ráda spousty věcí.