Bastards |FF One Direction cz|

† Chapter_17

† Následující kapitola pro mě byla peklo, snad se v ní neztratíte, je napsaná opravdu mizerně :(

† † †

†Harry's pov†

"Styles." Zamručím rozmrzele, aniž bych zkontroloval číslo volajícího.

"Už ses uráčil brát hovory jo?" Uchechtne se dobře známý hlas s nepatrným přízvukem, který dokáži určit jen díky tomu, že znám původ jeho majitele.

"Co chceš Hemmingsi?" Nespokojeně mlaskne. "Ty máš zase náladu." Rýpne si. "K věci!" Zavrčím na svého nového parťáka. Obyčejně spolu máme dobré vztahy, ale v tuhle dobu opravdu nemám náladu na bezduché tlachání.

"Já? Nic moc, ale šéf má několik záležitostí, které si žádají naši pozornost." "O co jde?" Zpozorním "O tvojí bejvalku. Začala vystrkovat růžky a ty víš, co to znamená."

Srdce mi vynechá jeden úder. "Ne-to ne." Hlesnu. "Je mi líto. Šéf dneska vydal zatykač, je obviněná z nelegálního obchodování s auty, praní peněz, styky s mafií, krádeže a vraždu. Jestli víš, kde je, měl by ses o to postarat, nebo ti napaří maření policejního výkonu a dostaneš vyhazov."

† † †

†Avelin's pov†

Nehodlám nic ponechat náhodě, protože podcenit Santose by mě mohlo stát mnohé. Stačí jediná sebemenší chybička a zaplatím svým životem, nebo hůř, ponesu na svých rukou krev jiných.

"Prozradíš mi, kde jsi se tohle všechno naučila?" Vzhlédnu od automatické pistole ve svých rukou a věnuji Liamovi tajemný úsměv. "Proč to chceš vědět?" Zasunu plný zásobník na své místo a zbraň uschovám do pouzdra na vnější straně svého pravého stehna, které je opásané černým popruhem.

"Jen mě to zajímá." Pokrčí rameny, sledující mě upřeným pohled. Vyměním zásobník u druhé zbraně a podobně jako tu první ji připevním k popruhu. "Když mi došlo, že Rickovo místo jsem z nepochopitelného důvodu zdědila já, musela jsem se připravit na to, co mě čeká a to jsem taky udělala." Do kapsy černých, upnutých skinny jeans schovám svůj mobil a zamířím ke dveřím ložnice, následována Liamem.

"Niall ještě nedorazil?" Věnuji všem přítomný zvídavý pohled. Louis a Zaynem se podobně jako já vyzbrojují, Josh projíždí na svém laptopu katastrální plány celého skladiště, zatímco Rick sedí na pohovce, sledující fotbalový zápas.

"Niall je i s Florence na cestě, do pěti minut jsou tu." Ujistí mě Louis, plně se věnující své armádní výzbroji, kterou opatřil Josh.

"Co jim tak trvá?" Zamručím nespokojeně a zamířím do kuchyně, konkrétně k lednici, Potřebuji se uklidnit a s tím mi zaručeně pomůže čokoláda.

Všechno vychází přesně podle plánu. Santos zareagoval okamžitě a během našeho telefonátu ani jedinkrát nepojal podezření. Jediné, co ho zajímalo, byl Rick. Očividně pro něj představoval větší hrozbu, než jsem předpokládal a byl ochotný se mnou jednat kdykoli a kdekoli, což mi perfektně hrálo do karet. Zdá se, že hvězdy jsou nám nakloněny, otázkou ale zůstává, jak dlouho se štěstí bude držet na naší straně.

Sáhnu po tabulce mléčné čokolády a lednici zavřu, bojující s obalem, který se urputně brání, odmítající mě pustit ke svému lahodnému obsahu.

"Nechceš pomoc?" Povzdechnu a mlčky podám čokoládu Liamovi, který se od našeho polibku nevzdálil od mé maličkostí víc, jak na dva kroky.

Bez potíží roztrhne obal a vrátí mi onu nervy obalující slast, jejíž celý řádek si nacpu do pusy. "V pořádku?" Ujišťuje se s ustaraným výrazem ve tváři. "Vypadám na to?" Zahuhlám. "Pojď sem." Ušklíbne se a pevně mě obejme. "Nemusíš mít strach, budu s tebou." Nepatrně se zamračím a odtáhnu se od něj.