Bastards |FF One Direction cz|

† Chapter_19

† Pryč s výmluvami, kašlala jsem na to, vím :/ ale však víte, osobní život dá celkem zabrat :( pokusím se, aby to bylo lepší :)

† † †

Má drzost nezná mezí.

"Yeaaa baby!" Křičím z plných plic, vyklánějící se z otevřeného okýnka právě odcizeného Dodge Hellcat, jehož interiér ještě voní novotu. Nebude to ani týden, co tenhle kousek sjel z výrobního pásu a byl předán do rukou jistého velmi úspěšného podnikatele, pohybujícího se v nanejvýš pochybných kruzích, které budou již brzy spadat pod mojí kontrolu.

Když jsem toho bílého krasavce z řad značky Dodge ve verzi sedan spatřila, musela jsem ho mít a pro jeho získání jsem zvolila tu nejjednodušší cestu. Zkrátka jsem si ho bez dovolení půjčila a jen mezi námi, neplánuji ho v brzké budoucnosti vrátit.

Jde po mě FBI a jistý pomstou posedlý gangster, který mě po jistou dobu neskutečně přitahoval a řekněme si to na rovinu, stále přitahuje, přesto se nekrčím v bezpečí, které mi Floina továrna skýtá. Nejsem zbabělec, jsem připravena nést za své činy následky a pokud mám umřít, vezmu sebou všechny sráče, znesnadňující mi život.

"Možná bys mohla trochu zpomalit." Kníkne Louis, krčící se na sedadle spolujezdce. Pohledem propaluje modře podsvícený tachometr, jehož ručička se blíží ke sto padesátce, což není v ulicích s běžným provozem zrovna bezpečné a pevně svírá postranní madlo, ve tváři vyděšený výraz.

"Bojíš se?" Ušklíbnu se a stočím volant doprava, natahující se po ruční brzdě. Smykem projedu zatáčku a ubírám se dál směr Bronx, projíždějící v pořadí už třetí semafor na červenou. "Jestli se bojím?! Kurva já tu strachy umírám! Chceš nás snad zabít?!" Vyšiluje, což mě nutí k pobavenému smíchu. "Nepřemýšlela jsem o tom." Mýknu rameny, užívající si rychlost a sedm set koní, burácejících pod kapotou mého nového miláčka.

"Zavři oči a užívej si jízdu." Poradím mu. Zakoulí očima, ale nakonec mě poslechne. "Jsi šílenec, víš to?" Hlesne. "Vím." Potvrdím šeptem. "Jsem už v podstatě mrtvá Louisi, je jedno, kdy se to stane. Nebojím se." Otevře oči a zamračí se. "To neříkej." Zavrtí hlavou a tváří se mu mihne stín chmur. "Pokud někdo umře, budeme to my." Povzdechnu. "Nedovolím, aby jste skončili jako Niall." Při myšlence na mého malého blonďáčka, bojujícího o svůj život kvůli mé hlouposti a naivitě, mě v očích začnou pálit slzy. "Nikdo z vás nebude platit za mé chyby." Pronesu odhodlaně.

† † †

"Wau." Vydechne vykulený Zayn, když zaparkuji v jedné z již rekonstruovaných hal, které využíváme jako dílnu.

Od začátku stavebních prací uběhl už měsíc, to jsou tři týdny od masakru v docích, v přepočtu dvacet jedna dní, co je Santos mrtvý, Rick pohřešovaný a Niall v kómatu, dá-li se to tak tedy nazvat.

"To je kurevsky pěknej kousek." Zazubí se Zayn, kroužící kolem Dodge. "Kde jste ho sebrali?" Povytáhne zvídavě obočí. "Mě se neptej, já jsem v tom nevinně." Zdvihne Louis ruce v obranném gestu a nasadí výraz alá jsem naprostý Mílius neviňátko. "Avelin?" Otočí se Zayn mým směrem.

"Seznamte se, tohle je má nová, životní láska." Mrknu na něj a zabouchnu dveře. "Kde jsi ho vzala?" Našpulím pusu. "Vzala-jo to je dobré označení." Přikývnu, vyhýbající se přímé odpovědi, na což Zayn reaguje otráveným výrazem. "Ukradla jsi ho, že jo?" "Ne, půjčila si ho bez dovolení." Opravím ho, mířící do hlavní haly.

† † †

"Avelin?!" Směsice několika hlasů se snaží vzájemně překřičet a každý z nich baží po mé okamžité pozornosti. "V Bronx zase čmuchal Styles, sakra udělej s ním něco! Je to policajt kurva, není na naší straně!" Liam. "Jedna kamera na Manhattanu zachytila Ricka, byl u svých společníků!" Florence. "Jde po nás i Hemmings! Do prdele Hemmings! To je takovej sráč, až to musí být proti přírodě! Toho nepodplatíme, ani se ho jinak nezbavíme! NAJDE NÁS!" Ashton. "Musíme už začít sakra něco dělat! Jsme tu zalezlý jako krysy a-tak počkat." Zarazí se Josh. "Kde jsi vlastně byla?"

Čtyři páry očí mě probodávají upřeným pohlede, což je značně nepříjemné.

"Byla jsem venku." Odpovím bez většího zájmu. "Venku?! Jen tak?!" Vyjekne Liam zděšeně. "Jen tak ne, byl se mnou Louis." Kývnu ke jmenované osobě, který sedí u televize s kuřecím sendvičem, kterým se neurvale láduje. "Vždyť říkám, že jsi tam byla jen tak!" Rozhodí Liam rukama. "Kdy už konečně pochopíš, že ti jde o život?!" Křikne. "Co jsi tam vůbec dělala?" Zakročí Florence dřív, než se náš rozhovor stačí zvrhnout v hádku.

"Kradla auto." Odpoví místo mě Zayn, vcházející do haly. Věnuji mu pohled říkající něco ve smyslu: fakt díky, jsi opravdu kámoš a v duchu si připravuji obhajobu svého činu.

"Cože jsi?" Povytáhne Ashton obočí, zatímco Liam se nespokojeně mračí, což mimochodem dělá poslední dobou celkem často. "Je to aspoň slušný auto?" Zajímá se Josh. "To si piš." Přikývnu s mírným úšklebkem a kývnu k vedlejší skladní hale. "Běž se přesvědčit." Pobídnu ho. "Kdyby mě někdo hledal, jsem u Nialla." Hlásím. "No počkat! A co Rick?" Křikne za mnou Florence. "A Styles!" Přidá se Liam. "Hemmings?" Přisadí si Ashton. "Později!" Zní má odpověď.

† † †

Jeho pobledlé, pohublé tělo je napojen na kapačky, které nám obstaral Joshův známý, pracující v nemocni. Jen díky nim jsme schopní udržet blonďáčka na živu. Nikdo z nás netuší, co přesně se teď v jeho těle odehrává. Rána se mu pomalu hojí, ale jeho mysl zůstává nečinná. Dýchá, jeho srdce bije, přesto je svým způsobem mrtvý.

Jako obvykle usednu do křesla v rohu místnosti a mlčky vyčkávám na zázrak. Nikdy jsem nepatřila mezi věřící, ale Niallův odchod mě donutil začít se modlit, prosit, žadonit a klečet na kolenou před jakoukoli vyšší sílou, tahající za provázky našich osudů, jako loutkář za nitě svých loutek.

"Ahoj žroute." Zašeptám. "Dneska je to už um-dvacet dva dní, co mě ignoruješ." Rukou bezmocně zajedu do vlasů a prudce se opřu o opěrku křesla, pohledem se vyhýbající Niallově těle.

"To od tebe není hezký, víš to?" Vyčítám mu hlasem protkaným čirým zoufalstvím. "Asi bys měl vědět, že jsme slušně v prdeli." Povzdechnu. "Všechno se to na nás valí a je jen otázkou času, než hráz, držící nás stranou všeho toho dění, praskne. Rick, jeho společníci, teď ještě ten nový speciální agent Hemmings, komplet FBI, přijdu si až moc žádaná." Uchechtnu se. "Florence se drží vidiny, že se tu opevníme a prostě to nějak přečkáme." Odfrknu si. "Její naivita je až roztomilá. Občas se ptám sama sebe, byla jsem taky taková?"

"Jo, to teda byla." Cuknu sebou a pohlédnu Niallovým směrem.

† Tak snad jen, co na to říkáte? :O