Bastards |FF One Direction cz|

† Chapter_11

† Dva tisíce dvě stě a nějaký drobný, přesně tolik slov má tato výjimečná kapitolka, která se vám snad bude líbit :3

† Moji milovaný čtenáři, přečtení se kupí, votes a komentáře stále stoupají, no nejste vy nejlepší? Samozřejmě, že jste a já vám neskutečně moc děkuji :3 Bastardi jsou prozatím něco jako špička ledovce, co se mé tvorby týče a doufám v to, že se mi čísly podaří pokořit můj předchozí, vcelku vydařený pokus jménem Lost Boys, upřímně, Bastardy mám mnohem radši a taky se mi mnohem lépe píší, už proto doufám, že se jednou dočkám toho, že LB překonají :3

† † †

Tovární halou se rozlehne ozvěna několika výstřelů, zakončených tichým cvaknutím prázdného zásobníku. Spustím ruku se zbraní podél těla a otočím se k Florence, na tváři široký úsměv. "Tohle je zatraceně dobrý způsob, jak se odreagovat!" Vydechnu nadšeně. "Vážně tě to nikdy nechytlo?" Povytáhnu nevěřícně obočí. "Bohužel." Pokrčí rameny a podá mi plný zásobník, který v rychlosti vyměním za prázdný.

Odjistím pojistku, nabiju a zamířím, upínající veškerou svou pozornost k papírovému terči, visícímu na protější stěně jedné z nevyužívaných, továrních hal.

Nohy mám mírně rozkročené, zabraňující tak zpětnému rázu poslat mě k zemi a v ruce pevně svírám stříbrný deser eagle (typ zbraně, poloautomatická pistole izraelské výroby). Hluboký nádech, výdech, zamířit a pálit.

Všech devět kulek najde svůj cíl, vzdálený necelých čtyřicet metrů, což mi na tváři opět vykouzlí úsměv. "Tady je někdo rozený talent." Mrkne na mě Flo a věnuje mi uznalý pohled, mířící k terči, aby mohla zkontrolovat můj výkon.

"Vím, že mi do toho nic není, ale prostě se musím zeptat. Co přesně tě vlastně tolik rozrušilo?" Křikne, prohlížející si mé dílo. "Netuším, kde začít." Povzdechnu. "Tak třeba, Harry se chce odstěhovat do Chicaga a seknout s prací u FBI. Po mě požaduje, abych zavřela dílnu a začala pracovat legálně." Zamručím. "To nejde, tvůj život je přeci tady!" Namítne Flo zděšeně. "Právě proto chce odjet, abychom mohli začít od začátku a minulost nechali tady." Pokrčím rameny a zajistím zbraň.

"Co jsi mu na to řekla?" Zajímá se a s terčem v ruce zamíří k železným vratům, vedoucím na uzavřené nádvoří, z kterého se dostaneme do obytné haly. "Že bychom to měli zvážit a nic neuspěchat." Uchechtne se. "Není co zvažovat, chceš odjet?" Našpulím pusu a zavrtím hlavou. "Možná časem, ale ne teď. Je tu spousta věcí, které musím dokončit." Překročím práh Floina "bytu" a zavřu za sebou těžká, železná vrata, mířící k regálu se zbraněmi, zatímco Flo ztěžka dosedne na koženou pohovku uprostřed haly.

"Tak mu to řekni." Navrhne. "To není tak jednoduchý. Miluju ho a kdybys viděla, jak byl nadšený, když mluvil o budoucnosti." Povzdechnu, načež se unaveně svalím vedle Florence.

Ráno jsem odjela ještě před svítáním, zatímco Harry spal. Nedokázala jsem se mu podívat do očí a říct mu, že nemůžu a především nechci odjet. Zamířila jsem rovnou za Flo a od rána se cvičila ve střelbě, dostávající ze sebe zároveň přebytečnou frustraci.

"Takže co? Odjedeš s ním?" Vyhýbavě pokrčím rameny. "Popravdě, jsou tu závažnější záležitosti, které si žádají moji pozornost." Zamračí se. "Začínáš mě děsit." Smutně se pousměju. "Nejsi jediná, kdo je vyděšený. Chystám se jít proti Santosovi pro Boha! Který šílenec by to udělal?" Uchechtne se. "Očividně ty." Drkne do mě ramenem. "Jo, já." Přikývnu. "A aby toho nebylo málo, vrátil se Liam." Oznámím. "Něco jsem zaslechla, chce zpátky dílnu?" Hádá. "Ne, spíš mám pocit, že jsem to já, koho chce zpátky." Zauvažuji nahlas. "Ou!" Vyjekne Flo a široce se usměje. "To zní zajímavě." Zašklebí se a přitáhne si kolena k bradě, propalující mě zvídavým pohledem plným očekávání.