Bastards |FF One Direction cz|

♦ Chapter_05

♦ Máme tu už pátou kapitolku, která nám do děje vrhne zbývající členy naší "VELKÉ PĚTKY" :) Doufám, že se těšíte :D

                                                            ♦♦♦

♦ Harry's pov ♦

Rozespale zamručím a má ruka zašmátrá na nočním stolku, snažící se nalézt vyzvánějící mobil, narušující můj poklidný spánek. Konečky prstů zavadím o kabel nabíječky a omylem strhnu svůj otlučený iPhone k zemi. Otráveně zaúpím a jsem nucen převalit se na bok.  

Táhlé tóny drásají můj citlivý sluch a dohánějí mě na pokraj šílenství. Povzdechnu a frustrovaně si rukou prohrábnu splihlé vlasy, zvedající se do sedu. Donutit se opustit svoji milovanou, vyhřátou postel, ve které mi bylo dovoleno strávit jen několik málo hodin, se zdá jako nadlidský úkol, ale podaří se.  

Když se má bosá chodidla dotknou chladné, dřevěné podlahy, ucuknu a pohledem vyhledám stále zvonící iPhone, na jehož displeji září mě neznámé číslo.   

"Zvláštní agent Styles?"

"U telefonu." Potvrdím a potlačím zívnutí.

"Máme pro vás případ."  

Bronx nepatří mezi části New Yorku, kde se lidé cítí v noci bezpečně a po pravdě, ve dne tomu bohužel nebývá jinak. Obyvatelé městských slumů nedávají spát nejednomu starostlivému muži, strachujícímu se o bezpečí své rodiny.    

Zapadlé, špinavé uličky, sloužící jako útočiště bezdomovců a feťáků zde míjíte na každém kroku. Kriminalita se ve čtvrti vyšplhala k neúnosné mezi a obchody s drogami a zbraněmi jen vzkvétají. Vraždy jsou zde na denním pořádku a obyčejně je řeší policejní strážníci, tak proč je tomu tentokrát jinak? Proč k obyčejné vraždě volají FBI? Ptám se sám sebe.  

Proklouznu pod policejní páskou, držící přítomné zvědavce mimo místo činu a kývnutím hlavy pozdravím postaršího strážníka, snažícího se udržet civilisty za ohraničenou oblastí. "Už na vás čekají." Pronese odměřeně a nadále se věnuje svým povinnostem.  

Můj pohled zabloudí ke skupince lidí z protidrogového. Nepatrně se zamračím a v mysli mi vyvstane další otázka. Co ti tu dělají?

"Od kdy si kancelářské krysy špiní ruce prací v terénu?" Neodpustím si rýpavou poznámku a strhnu na sebe pozornost všech přítomných.  

"Stylesy!" Ušklíbne se urostlý muž ve středních letech, napřahující ruku mým směrem. "Jako vždy jdeš pozdě." Poznamená a vtáhne mě do přátelského objetí.

"Ty máš co říkat, Higginsy." Zašklebím se. "Radši mi prozraď, proč jsem tady? A co tu dělá protidrogový?" Zachmuří se, tuším potíže. "Myslel jsem, že tohle by tě mohlo zajímat." Kývne k postranní uličce, hemžící se policisty. 

Za svoji krátkou kariéru agenta FBI jsem viděl už mnohé. Rozsekané, rozdrcené, rozpuštěné v kyselině, spálené a dokonce i napůl sežrané oběti navždy utkvěly v mé paměti, aby mě později mohly pronásledovat v podobě nočních můr, ale to, čeho jsem se stal svědkem ve chvíli, kdy jsme se prodral skrz skupinu policistů a pohlédl do uličky, bylo nic v porovnání se zločiny, které jsem do té chvíle vyšetřoval.  

Sedm zohavených těl, jejichž části se povalují všude možně, nasvědčují o brutálním a především úmyslném napadení. Zdi postranních domů jsou poznamenané cákanci zaschlé krve, která v kalužích pokrývá i zem, vytékající z orgánů, vyrvaných z nebohých, zubožených těl. 

"Nejstarší oběti bylo přibližně dvacet, nejmladší čtrnáct. Dohromady je tu sedm těl, pouze muži, kteří byli dle důkazů zastřeleni a roztrháni psy. Někteří nesou známky bodných ran v oblasti hrudníku. Útočník nebyl sám, nepočítám tu smečku psů, kterou měl sebou. Zůstaly tu jen stopy pneumatik, vypadá to na sportovní auto." Přejedu místo činu zkoumavým pohledem a úspěšně se snažím potlačit nutkání zvracet. 

"Jak dlouho tu jsou?" Otočím se k Paulovi, jehož tvář halí stín chmur. "Necelé dva dny. Našla je tu náhodou hlídka, jinak by tu zůstali mnohem déle." Povzdechne. "Podařilo se nám pár z nich identifikovat." Podá mi průhlednou obálku s důkazním materiálem, uschovávající občanku.  

"Anderson." Vydechnu. "To proto si mi volala? Kvůli tomu, že zabili mého informátora?" Povytáhnu obočí. "Taky, ale nebyl to hlavní důvod." Zavrtí hlavou a otočí se zpět k hororové scéně před námi. "Anderson byl pouliční dealer, stejně tak dva další, které se nám podařilo identifikovat, ale nemají u sebe žádné zboží, ani peníze." Povytáhnu obočí. "Vražda za účelem krádeže, nevidím v tom nic výjimečného." Pokrčím rameny. 

"Jednoho z nich, Maysona, už delší dobu sledujeme. Máme za to, že se dostal dál, než jen k prodeji drog." Zpozorním.  

"Jak to myslíš?"  

"Nedávno to začalo mezi pouličními gangy vřít. Znáš to, každá druhá parta náctiletých fakanů se dostane ke zbrani a začne si hrát na špatný kluky, těhle sedm pravděpodobně nebylo výjimkou. V podsvětí to vyvolalo menší odpor, ale nikdy to nezašlo takhle daleko, většinou jen lehká ublížení na zdraví a pár výhružek, aby se ti idioti stáhli, jenže pak těm, co tu mají skutečnou moc došlo, že by mohli nastalé situace využít. Začali zaměstnávat tyhle rádoby gangy..." Naznačí ve vzduchu uvozovky. "...a používat je na špinavou práci."  

"Myslíš, že nesplnili úkol a proto je nechal někdo zabít?" Hádám. "Ne, myslím, že ho splnil a právě proto jsou teď mrtví."  

"Víš o tom něco?" Neurčitě pokrčí rameny. "Vím, kdo by mohl vědět. Malik, bratranec jedné z obětí." Zhluboka se nadechnu, do čeho se ten idiot zase zapletl?! "Fajn." Přikývnu. "Díky, že jsi mi dal vědět Paule." S tím zamířím zpět ke svému autu.  

Šest hodin ráno. Každý normální člověk v tuhle dobu ještě spí, mě tento luxus bohužel dopřán nebyl.  

Zabuším na dveře bytu s označením 3B a trpělivě vyčkávám, až se mi Malik uráčí otevřít. Netrvá dlouho a skutečně se dočkám.  

"Harry?" Zamumlá rozespale, mnoucí si obličej. "Co tu sakra děláš? Je šest ráno." Protočím oči a odstrčím ho na stranu, abych mohl projít dovnitř. "Vím kolik je." Odseknu a bez vyzvání se svalím na ošuntělou, koženou pohovku v obýváku. "Nabídl bych ti něco, ale sereš mě, takže si trhni." Zavrčí rozmrzele, načež zabouchne dveře a pro jistotu zamkne. Být na jeho místě, raději bych se zabarikádoval.  

Zayn stačil za svůj krátký život nasrat spoustu nebezpečných lidí a dobrou polovinu z nich pomohl svým donášením dostat za mříže. Nikdy jsme nepochopil, proč v Bronx potom všem zůstal, nebylo to tu pro něj zrovna dvakrát bezpečné.  

"Víš kde je Arman?" Vrhne po mě otrávený pohled. "Je to můj bratranec, ne manželka." Pokrčí lhostejně rameny a svalí se do křesla naproti mně. "Takže nevíš." Povzdechnu. Zavrtí hlavou a sáhne po krabičce cigaret. "Provedl něco?" Povytáhne zvídavě obočí. 

"Ne, je mrtvej." Pronesu soucitně. 

Ztuhne. "Ne kvůli tobě..." Ujistím ho pohotově. "...to, že mi pomáháš, s tím nemá nic společného. Zapletl se s Andersonem a nedopadlo to dobře. Společně s šesti dalšími je dneska našla hlídka."  

"Ten idiot!" Procedí skrz zuby a prudce vstane, nervózně přecházející po místnosti. "Kdo to udělal?!" "To se právě snažím zjistit. Myslím, že se přimotal k něčemu velkýmu a to ho stálo život." "Nějaké stopy?" "Jen otisky pneumatik, víc zatím nevím." Zamračí se.

"Vím, kdo by mohl, Payne." 

♦ Opravdu jsem se snažila dát této kapitolce trochu policejní nádech, víte, co myslím, každopádně netuším, jestli se mi to povedlo, co myslíte? :O