Bez nás není svět světem

16. Vše pro Pomonu

Situace se uklidňovala. Holly na ošetřovně nic nezmohla, žádné odboje se nezakládaly, Euphemie svůj pokus vzdala, všechno se pomalu vracelo zpět do starých kolejí.

Po čtyřech dnech už bylo všem jasné, že se nic zlého přihodit nemůže. Čtvrtý listopad to bylo přece datum plné klidu a pohody. Nikdo nic neočekával.

Holly propustili jít potřetí z ošetřovny. Poprvé tak udělali hned následující den, kdy ji přijali. Holly neprotestovala a odešla, zatímco ji Burkes pozoroval ze své postele.

Ani ne za tři hodiny se opět setkali. Holly omdlela mezi hodinou přeměňování a formulí. Když ji přinesli, jako první dostala lektvar na uklidnění a na posilnění. Nemusela čekat ani deset minut a lektvary už se znovu draly na svět. Do koupelny to stihla tak akorát.

Když se vrátila, Burkes na posteli zaváhal. "Možná toho budu litovat, ale... Jsi v pořádku?"

Holly se zasmála. "V tom nejlepším. Zítra mě odsud pustí a já už se nevrátím."

Měla pravdu jen z poloviny. Skutečně ji pustili, ale než mohla odejít z místnosti, zatočila se jí hlava a pocítila svůj tep až v lebce. Daleko nedošla, skončila opět na lůžku po boku Burkese. Skoro okamžitě usnula za přírné bolesti hlavy.

A nyní ji propustili znovu. Vyšla nejistě z ošetřovny, ve spěchu se ještě otočila na Burkese i slečnu Longbottomovou. "Kdybych se náhodou..."

"Nevrátíte se. A už běžte nebo tu skončíte navěky," popohnala ji slečna Longbottomová.

Holly procházela chodbou jako v tranzu. Viděla kolem lidi rozmazaně a podivně pokrouceně.

"Holly! Tady jsi, musíš jít se mnou, stalo se něco hroznýho," zatahal ji kdosi za ruku.

Dívka otočila hlavou, ale měla pocit, že se točí celá a nechce se zastavit. "Co se to...?" mumlala, když nedokázala zaostřit pohled. Neviděla nic než rozmazané šmouhy.

"Za chvíli omdlí, chyťte ji!" křikl kdosi, ale Holly už nebyla schopna poznat, kdo. Padala kamsi dolů, následně se jí zatočila hlava, než si uvědomila, co se stane dál.

S trhnutím se probudila na bílé posteli, v bílém pokoji, po boku Burkese. Rozhlédla se kolem. Na stolku stály lektvary, které měla vypít, jen kousek od ní byla slečna Longbottomová a ukazovala na ně.

"Nikdy se odsud nedostanu," zašeptala zděšeně.

***

Ve Velké síni panoval každodenní zmatek. Nikdo si ani nevšiml Walburgy procházející kolem nebelvírského stolu. Nikdo už nikoho nepodezíral, Holly byla pryč, nikdo se neodvažoval na někoho ukázat. Zato se všichni pokoušeli žít jako předtím.

"Nemůžu uvěřit, že jsou všichni pryč. Ignatius i Holly," mluvil Fleamont k Euphemii skoro teskně.

"Je to děs. A navíc divné. Chci říct, co Holly na ošetřovnu dostalo?" už dávno vzdala teorii o kletbě od Burkese, to by jistě nepůsobilo tak dlouho, ale vyloučit to nemohla.

"Aspoň pořád dýchá," vzdychl Fleamont. "Není z ní mramor nebo cože to bylo."

"Já vím, že ti Holly chybí, ale ona se zase vrátí," pokoušela se ho utěšit Euphemie.

V tu chvíli do jejich stolu vrazila Walburga. "Nemůžete se přesunout jinam? Tady jenom překážíte!" štěkla na ně, načež zase odešla.

"Ta je poslední dobou taky zmatená," nakousla Euphemie.

"O Blackovou se nezajímám."

"Možná bys měl, protože máš přece rád..." chtěla říct jméno nebelvírky, ovšem Fleamont zvedl hlavu od poháru a přerušil ji.