Bez nás není svět světem

21. Ledové vztahy

Tak jsem vyslyšela komentáře a vydávám kapitolu ještě tenhle víkend :D

***

Přes noc napadl sníh. Všude kolem Bradavic se povalovaly závěje sněhu, na jezeře se pomalu dotvořila silná vrstva ledu a stále trochu sněžilo. Zima zalézala do hradu každičkou volnou skulinkou, proto někteří rozumní studenti ani nevyšli že společenských místností.

Po obědě ale přestalo sněžit, sluníčko se konečně ukázalo a i zima přestala být tak strašná. První odvážlivci začali vylézat ven, aby se přesvědčili, že je právě teď vhodný čas na osídlení jezera.

Po půl hodině už se to venku hemžilo lidmi, někteří se jen procházeli, jiní bruslili či vedli sněhovou válku. Do té poslední kategorie patřila i Druella Rosierová.

"Ty, Blacku, myslíš, že jsme udělali dobře, když jsme ten jed dali Raddleovi?" zašeptala chvilku předtím, než celá bitva započala.

"Určitě. On o tom rozhodne nejlépe," ujišťoval ji Cygnus. "A navíc... Co když Wal nestojí jenom za tímhle? Chceš snad zkamenět jako jiní?"

"Já jenom říkám, že mi to nesedí," zamumlala Druella, ale Cygnus už ji za krk hodil hroudu sněhu. "Co to děláš? Nech toho!"

"Je to jen sranda, Dru. Nebuď pořád tak vážná," napomenul ji Cygnus.

"A ty nebuď pořád tak hloupý," odsekávala, ale už do rukou brala sníh a tvarovala z něj kuličku. "Odcházím," otočila se k němu zády, aby následně on přestal dávat pozor. Přesně v tu chvíli se otočila a trefila ho sněhem přímo do obličeje.

"Ty mrcho," křikl Cygnus a sehnul se pro sníh.

"Cos to říkal?" smála se, ale vytvořila kouli dřív než on. "Dva nula, Blacku!"

Smála se kouzelně. Cygnus poslouchal, jak se baví, poprvé ji slyšel se skutečně smát. Jako by odhodila všechnu vážnost a chvíli se prostě jen bavila.

O chvíli později se ale na jezeře, kde se tahle bitva odehrávala, objevil stín. Druella se otočila a přestala se smát. "Promiň, musím..."

"Za Lestrangem," odfrkl si Cygnus, ale nechal ji jít.

Druella proběhla závějí sněhu, aby stanula před Asterionem. "Co tu děláš?" zeptala se ho mile.

"Co já? Snad co ty? Hraješ si tu ve sněhu s Blackem jako nějaký děcko. Vždyť zmrzneš," pokusil se jí dostat zase na hrad, Druella ale ucukla.

"Já se tu jen bavím, Asterione. Taky bys to měl někdy zkusit a nebýt pořád jako pravítko Brumbála. A náhodou je mi docela teplo," odsekla mu, načež se od Cygnuse a jeho přátel, kteří se k němu připojili, ozval pochvalný potlesk.

Asterion zrudl.

Druella toho ale nedbala a za veselého povzbuzování se vrátila ke skupince druháků. Cygnus tleskal nejvíc ze všech. A když jeden z jeho přátel pronesl jakousi poznámku, Druella se rozesmála a nechala se zatáhnout do sněhové bitvy.

Ani si nevšimla Asteriona mířícího zpátky na hrad. Led jí byl přednější než přátelství. A to ze strany Asteriona právě o kousek ochladlo.

***

"Pojď. No tak, bude legrace," tlačila Euphemie na Oriona. "Já chci taky občas normálně žít a nebýt jen uvězněná v nebezpečném hradě. Tak pojď."

"Nebudu bruslit."

"Jen se podívej, jak to Minervě jde," hádala se a zatahala ho za ruku, aby jí neodcházel do hradu.