Bez nás není svět světem

9. Galerie umění

Minerva sebou nad ránem trhala ještě víc než v noci. Byla to už třetí noc, kdy pořádně nespala. Musela se dokonce uzamykat v posteli tišícím kouzlem. Udělala dobře, neboť chvíli potom zaječela a vyletěla do sedu.

"Nikdy," opakovala roztržitě. Nesnášela ho. Nenáviděla Raddlea za to, co jí v noci dělával. Nespala, už nedokázala snadno usínat, spala jen během dne. Zjistila, že když usne během vyučování, Raddle si s ní nestihne hrát, pochopila i, že v noci se nespí. Ona ne.

Pohlédla na budík na nočním stolku. Skoro pět ráno, už stejně nemělo smysl spát. Pomalu vstala z postele a přešla ke koupelně. Zajela si rukama do vlasů, aby zjistila, že po nočním putování postelí si musí vymýt krev a dřevěné třísky z vlasů.

Stoupla si do sprchy a pustila vodu. Náhle jí bylo teplo, konečně se prohřála a cítila docela dobře. Oči se jí samým pohodlím zavíraly, ona si to ale nedovolila.

Umývala si zrovna druhou várku šampónu, když sebou trhla. V hlavě ucítila šťouchnutí, píchnutí a takové malé oznámení, že tam stále je. Minerva se obrnila. "Vypadni z mojí hlavy!" opět viděla obličej, krásný a mladý, nenáviděla ho.

"Nespím, je den," vrhla se hlavou proti zdi, až měla dojem, že se jí lebka roztříštila. Zamotalo se jí na okamžik vidění, všechno zešedlo, ale během minuty se vrátilo do původního stavu.

Najednou se opět cítila sama. Její hlava byla prázdná. Něco z toho Raddlea očividně vyděsilo, možná ta rána ho vyvedla z koncentrace. Minerva uvažovala, jak jen mohla, ale nedokázala přijít na jediný důvod.

Jedno bylo ale jisté. Zmizel. A Minerva chtěla za každou cenu přijít na to, jak si může vycházet a odcházet, kdy se mu zachtělo.

***

"Dnes už můžu jíst příborem?" zavolal škodolibě Orion směrem k pokoji Euphemie.

Dívka nerudně zavrčela. "Jez si, čím chceš, mně je to šumák."

"Já jen, že včera jsi mi zakázala jíst čímkoliv, co cinká. Cítíš se lépe?" provokoval.

"Jdi do háje," vylezla konečně i Euphemie z pokoje. Stále byla pobledlá a vyčerpaná, už aspoň nezvracela a neměla pocit konce světa, když se zvedne z postele.

"Svět drží na jednom místě, to je fajn," usmála se na hrnek, do kterého by si s největší radostí udělala čaj.

"No jo, to on tak obvykle dělá. Stagnuje na místě a nehoupe se," Orion přehnaně hlasitě cinkl o talíř vidličkou, ale Euphemie se tentokrát za hlavu nechytila. Už to bylo lepší.

"Včera nedělal," odsekla mu.

"Ještě jsi mi neřekla, kdo za ten tvůj včerejší stav může. Přišla jsi sem v sedm ráno, oznámila mi, že jsem hulvát a šla pozvravet podlahu. Chování na úrovni, primusko," ryl do ní dál.

"Nemusím se ti zpovídat," snažila se vzpomenout, cože to ten večer vlastně dělala. Pamatovala si hrušku, která se smála, pak kuchyň a kohosi, od nějž pila petrolej. Nebo to tak aspoň chutnalo.

"Samozřejmě," kývl k ní Orion, ale gestem nabídl míchaná vajíčka.

"Odkdy jíš tady a ne ve Velké síni?"

"Poslední dobou tam prostě chodím nerad," uzavřel to Orion a Euphemie se v tom dál nepitvala. Hladově se vrhla na vajíčka, přičemž ji Orion s pozvednutým obočím sledoval.

"Nerad do Velké síně? Není to zvláštní?" vyptávala se ho mezi sousty dívka.

"Prostě mě jen baví jíst tady," odsekl jí.