Harryho pohled
Byl jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem. Jakoby se najednou štěstí přiklonilo na moji stranu a všechno začalo klapat. Ve škole mi to klapalo, před pár dny jsem zase navštívil rodinu a především nám to klapalo s Louisem.
No, tedy, abych byl přesný, asi bych měl specifikovat výraz klapalo. Nechodili jsme spolu. To ne, jen...jsme spolu rádi trávili čas a trávili jsme ho trochu jinak než předtím. Já ani on jsme nevěděli, co vlastně jsme, ale čistí kamarádi to nebyli. Nějak jsme to ale přestali řešit a prostě si jen užívali přítomnosti toho druhého. Nikdo o tomhle našem soužití mimo Nialla nevěděl a tak mi to vyhovovalo úplně nejvíce.Oba jsme měli volnou středu, a proto mě Louis poprosil, jestli bych s ním nemohl jet do centra vybrat dárek pro jeho malou sestru.
Louis končil o něco déle než já, a tak jsem přišel na pokoj, odložil si věci ze školy a převlékl se do něčeho jiného. Dál už jsem neměl co dělat a tak jsem jen tak seděl na posteli a čekal, až se zjeví ve dveřích.
Jen tak jsem zíral do prázdna a opět přemýšlel nad tím, jak se to všechno stalo. Jaktože Louis Tomlinson není můj úhlavní nepřítel, jako tomu mělo být? A co víc, ještě k tomu není jen můj kamarád? Neměl bych s tím něco udělat a zarazit to, dokud to jde?
Otevřely se dveře a v nich stál on, v celé své kráse, s úsměvem na tváři.
Ne, nemůžu s tím nic udělat a ani neudělám, protože věci se mi zatraceně líbí tak, jak teď jsou.
,,Můžeme vyrazit?"
,,Jasně." oplatil jsem mu úsměv a vydali jsme se na cestu k nádraží.
***
,,Jede to ze druhého nástupiště." oznámil jsem Louimu, když jsme seděli na lavičce v nádražní budově.
,,Cože? Nene, hledal jsem si ten spoj v telefonu a má to jet od třetího." opáčil mi a zdůraznil, že to sám hledal.
Protočil jsem očima.
,,Loui, jezdím tímhle spojem často a vždycky to jede od druhýho."
,,Jak si tím můžeš být tak jistý?"
Myslel jsem, že mu asi jednu vrazím.
,,Vždyť je to i na tý tabuli!" zvolal jsem skoro nešťastně a ukázal na digitální tabuli s odjezdy vlaků.
,,Hele jede nám to za pět minut, ale jestli chceš jet za deset od třetího tak si jeď, uvidíš, třeba mezi polema taky najdeš nějaký obchoďák." zasmál jsem se a zvedl se z lavičky, jakože ho tam nechám.
,,Fajn, asi máš pravdu." zakňoural, rychle se zvedl a šel za mnou, abych mu neutekl, čemuž jsem se musel uchechtnout. Znal jsem to tady lépe, a tak jsem měl výhodu.
,,A to jsem si myslel, že ten tvrdohlavý jsem tady já..." poznamenal jsem a Loui do mě ze srandy strčil.
,,Taky že jsi."
***
,,Vše pro váš spokojený pobyt v ložnici...Kolik že jí je?" přečetl jsem si podtitulek názvu obchodu, do kterého jsme vešli a podivil se Louiho výběru.
,,Ty prasáku. Jdeme jí kupovat nějaký hezký povlečení, ne něco jinýho. A jmenuje se Daisy, je jí sedm."
,,Aha..." odvětil jsem a musel se zasmát faktu, že mě nazval prasákem.
Ani jsme se nestihli porozhlédnout a už k nám přiběhla nějaká mladá slečna.
,,Dobrý den, jak vám mohu pomoci?"
,,Dobrý den," ujmul se toho Louis, ,,hledáme nějaké hezké povlečení."
,,Oh, dobře, takže manželské dvoulůžkové, hledáte konkrétní barvu nebo motiv?" zeptala se, jakoby se nechumelilo a Louis vyprsknul smíchy, jenže já úplně zamrzl.
,,No, uhm...." začal a asi nevěděl, jak to dokončit, protože tu slečnu naše výrazy značně vykolejily.
,,To není pro nás." utnul jsem ji s přísným výrazem a jasně ji dal najevo, ať si dá zpátečku. Jasně, nic neudělala, ale mohla se rovnou zeptat, pro koho to je a tohle je fakt trapná situace.
,,Prokrista, moc se omlouvám, myslela jsem, že jste..." omluvila se nám s rukou před pusou a tím byl téhle komedii konec. No, aspoň jsem si to myslel.
Louis se totiž k prodavačce naklonil a něco jí pošeptal tak, aby to vypadalo, jakože to neslyším ale zároveň abych to slyšel.
,,To je v pořádku. Můj kluk se stydí, víte?" A prodavačka vědoucně kývla, avšak nedovolila si usmát se, asi protože se bála, že bych ji zase zpražil pohledem.
,,Cože? To není pravda!" vyjekl jsem na svou obranu a Louis si užíval, že se mu podařilo mě rozhodit.
,,No, to je jedno. Pojďme vybrat to povlečení. Potřebujeme nějaké pro moji malou sestru, je jí sedm let." informoval ji o našem požadavku a ta už nic dalšího raději neříkala a jen dělala svou práci tím, že nás zavedla k dětskému oddělení a ukázala nám pár kousků, které by se mohly Daisy líbít.
Nakonec jsme asi po patnácti minutách konečně odcházeli s jedním povlečením s mořskou vílou a já doufal, že už se té prodavačce nikdy nebudu muset podívat do očí.
,,Proč jsi to udělal?" zeptal jsem se ublíženě Louise, když jsme mířili k jídelní zóně s úmyslem dát si něco k večeři. Celý obchodní dům zářil světýlky, každých deset metrů jste narazili na alespoň jeden malý vánoční stromek a míjeli jste lidi oběšené několika taškami, kteří stejně jako my sháněli dárky.
,,To máš za to nádraží dneska." uchechtnul se.
,,To ale nic oproti tomuhle nebylo!" bránil jsem se a i když jsme se takhle pošťuchovali až do chvíle, než byla naše objednávka v kfc hotová, nakonec jsme se tomu museli oba zasmát.
Ach, jak žalostně moc mě bolelo si přiznat, jak je mi s tím debílkem žalostně dobře.
ahoj, já myslím že tohle byla celkem dost odlehčená kapitola :D jak se vám líbila? a já vím, že furt otravuju s těma vánocema, ale takkkk...proč ne :D už víte, co byste si přáli? :DDD já tedy hlavně, aby zase nebyla online výuka hah. Ježíšku, can you do that please? :3 -_-
jo a musím vám říct moje velké zklamání, které mi láme srdce. já už asi rok poslouchám panic at the disco a hlavně teď v posledních dvou týdnech to jedu 24/7 a prostě vždycky jsem měla brendona strašně ráda, přišel mi strašně pěkný a jako úžasný člověk, jenže jsem se dneska dozvěděla, že přestože má písničky úplně skvělý, tak úplně skvělý člověk není. prý několikrát sexuálně obtěžoval kolegy z práce nebo dokonce fanoušky, měl hodně rasistické vtipy a prý je i transfobní, což bych do něj neřekla, protože o sobě někdy prohlásil, že je pansexuál, tak mi to k němu vůbec nesedí. a jsem strašně zklamaná a nevím, co si o tom mám myslet :// co myslíte vy?
mějte se krásně, užívejte podzimky- no teda, už jen dnešek a zítřek :D a mějte se hezky <33
ČTEŠ
#LOVE U BETTA# L.S. FF
Teen FictionJmenuju se Harry Styles, je mi 17 a můj život na univerzitě právě začíná. A všechno je ještě lepší, než jsem očekával. Protože přestože mě můj táta přinutil bydlet na intru, pořád tu mám nějaké kámoše. A dokonce i spolubydlícího, Louise, který je za...