#LOVE U BETTA# L.S. FF

37

Louiho pohled

,,Strašně to uteklo, co?" usmál se na mě Harry, ležící v mém klíně.

Právě nám skončila škola, krátce po polední a oběma stejně, protože učitelé měli pedagogickou poradu kvůli známkám.

Seděli jsme na lavičce pod stromem před školou a Harry mi pohodlně ležel na klíně a díval se do zelených korun stromů.

Už dávno jsme na sobě nemuseli mít bundy nebo mikiny, konečně přišlo léto a konečně se nám taky uzavřely známky a studenti měli klid. A co víc, s Harrym nám snad nikdy nebylo líp.

,,Jojo, je to hrůza." zasmál jsem se a pohladil to svoje štěstí po kudrnatých vlasech.

Nemuseli jsme vést ani nějaké dlouhé duchaplné rozhovory, prostě nám spolu bylo dobře i s těmihle jednoduchými řečmi.

,,Pořád přemýšlím, jaký by to bylo, kdyby mi to Niall ten den v září nevytroubil. Jaký by to mezi náma bylo..." podíval se na mě, ale úsměv se mu z tváře nevytrácel. Mohli jsme teď o všem mluvit otevřeně a s klidem, což jedině utužovalo náš vztah.

,,Asi bys na to přišel tak či tak."

,,Ten den jsem netušil, jak moc za to budu jednou vděčný." roztáhl rty do široka a tím se přímo nabízel k polibku.

***

,,Tak jo, jak víte, je konec školního roku a čeká nás týdenní výlet. Měl by být za odměnu i když si tedy nejsem jistá, jestli se dá v případě vaší třídy hovořit o odměně."

Skončili jsme zrovna matiku, která pro nás- jako i všechny ostatní předměty- neměla po uzavření známek už moc velkou váhu a učitelka v posledních pár minutách začala mluvit o výletu, na který se všichni celý rok těšíme.

,,Strávíme tam tedy týden, přijedeme v neděli kolem poledne a pak už nás čeká jen poslední závěrečný týden. K jeho organizaci dostanete informace později.

 Zálohu už byste měli mít všichni zaplacenou, takže vás poprosím o ten doplatek do čtvrtka, do kanceláře, jo? Zároveň odevzdáte rodiči podepsané prohlášení, tak na to přes víkend nezapomeňte."

Zbývaly dvě minuty do zvonění,  a tak už si všichni začali pomalu balit věci. Dál už učitelka rozebírala podrobnosti ohledně odjezdu, kam se vlastně přesně jede a tak podobně. Se zvoněním jsme si pobrali věci a opustili třídu.

Vydal jsem se ke své skříňce a házel do ní učebnice, když moje oči překryly dvě ruce.

,,Loui! Myslel jsem, že máš dneska víc hodin, než já."

,,Taky že mám, teď je jen polední pauza mezi odpoledkou."

Své ruce měl položené na mém týlu a já opravdu nerad uhýbal od jeho pomněnkových očí, ale nutně jsem se potřeboval ujistit, že nás nikdo nevidí. Naštěstí jsem zjistil, že jen Niall a Zayn, s čímž už jsem byl v pohodě.

,,To ti teda nezávidím." zaculil jsem se a on se jen s úsměvem otřel svým nosíkem o můj.

,,Jdeme si s Liamem a Zaynem něco koupit do města, takže tě- teda vás- i Nialla můžu vyprovodit alespoň před školu."

,,Jo, fajn, tak můžeme jít." zamknul jsem svoji skříňku a všech nás pět se připojilo k houfu studentů na chodbě.

Vyšli jsme ze školy, sluneční paprsky dopadly na moji kůži a já se mohl jen blaženě usmát, jaký to byl příjemný pocit a jak se mi poslední dobou všechno dařilo.

Když v tom jsem si všiml nějakého podivného staršího kluka, opírajícího se o kolostav přímo naproti nám. Tedy- z tohoto popisu by mě nijak neoslovil, asi bych si ho ani nevšiml, ale co mě zaráželo, bylo s jakou intenzitou sledoval Louiho. A netrvalo dlouho a všimli jsme si ho všichni, hlavně tedy Louis.

,,Kdo to je?" zeptal se Felix.

,,Uhmm...já... nevím, kde se tady bere." odvětil Loui rozpačitě.

,,Takže ho znáš? Nějaká návštěva?" vyptával se dál, ale Louis už mlčel a vydal se za oním klukem sám, s námi v závěsu.

Vypadal tak na 25, na tváři měl náznak strniště, zvlněné krátké vlasy i oči čokoládové barvy. Tvářil se, jakože má všechno na háku a čekal, dokud Louis nedojde až k němu.

,,Ahoj Nicku, skoro bych tě nepoznal. Je to strašně dávno..." pozdravil ho Louis trochu nejistě a víc už jsme z konverzace neslyšeli a jen tak tam v pozadí stáli jako čtyři sloupy.

,,No nic, asi to bude na dýl, že?" zasmál se Liam, ,,Tak my půjdeme napřed, jo?" A Zayn s Liamem se vydali pryč.

Usoudil jsem, že s ním chce Louis prostě mluvit, a tak jsem řekl, že jsme na odchodu i my.

,,Dobře, uvidíme se, Harry." obrátil se na mě Loui a vlídně se usmál, jakoby mě snad ujišťoval, že je všechno v nejlepším pořádku. Jakoby snad tušil, že toho Nicka vidím pár vteřin a něco se mi nepozdává.

,,Dobře, ahoj." oplatil jsem mu úsměv a s Niallem jsme se vydali směrem k pokojům.

Ano, měl jsem takový zvláštní pocit, ale nakázal jsem si, že se tím nebudu zabývat, nic se přeci nestalo. Nechtěl jsem si kazit hezký den a prostě jsem to z hlavy vypustil. No, prozatím.

***

zdravim zase po tydnu, pro zmenu mi bylo zase fyzicky spatne, mela jsem kaslik a jeden den jsem byla doma, ale psychicky je mi mnohem lepe :3 

pribeh se nam pomalu blizi ke konci jaaaaj :D tak doufam, ze se vam libi :)

mejte se famfarove, ily <3