#LOVE U BETTA# L.S. FF

15

Harryho pohled

Mohlo by se zdát, že jsem byl ty tři dny v nějakém komatu, ale mohu všechny s obavami ujistit, že toho na mě jen najednou bylo strašně moc a moje tělo to nezvládlo.
Asi jsem z toho stresu i omdlel nebo prostě upadl do nějakého hlubokého spánku. Pamatuju si, že jsem se hodněkrát probudil. Taky vím, že když jsem se probudil, většinou tady nikdo nebyl, ale párkrát, tím jsem si jistý,  tady někdo byl a staral se o mně. Musel to být Niall, chtěl jsem s ním více mluvit, ale nějak jsem se k tomu nedostal. Navíc se mi všechny ty dny slily do jednoho podivného, takže jsem se pořádně neorientoval, co se kdy vlastně dělo.

Jediné, co jsem teď věděl bylo, že je pátek ráno, mně už je bohužel- nebo bohudík?- lépe a já musím zase do školy. A taky že v koupelně se právě nachází ten bastard, který mi tohle celé přivolal a byl to poslední fouknutí do domečku z karet, než se celý sesypal. A ještě měl tu drzost tady kolem mě chodit a tvářit se ublíženě.

To ráno jsem ale opravdu neměl náladu na něj řvát, natož ho vidět, sám jsem měl dost starostí s tím si zase přivyknout školnímu režimu, a tak jsme si každý hleděli svého a já se do půl hodiny urychleně vydal do školy.

***

Až po první hodině jsem konečně našel Nialla, protože jsme právě skončili s volitelným předmětem, který jsme měli každý jiný.

Když mě zahlédl v davu, rozzářily se mu oči a přes celou chodbu se rychle vydal za mnou. Taky jsem se musel pousmát.

V momentě, kdy už byl skoro u mě, se u něj vynořil Liam a mě to nejspíš ani nepřekvapilo. Kdykoliv mohli, byli ti dva spolu. Asi si opravdu sedli.

,,Ahoj marode!" pozdravil mě s úsměvem od ucha k uchu Niall, objal mě a Liam taky kývnul na pozdrav.

,,Notak, notak, jsem po nemoci, tak mě šetři," zasmál jsem se a odstrčil Nialla, když mě mačkal v jeho láskyplném objetí.

,,Jsem si jistej, že dneska píše vaše i moje třída písemku z matiky, Tuztová má zase ten šílenej svetr..." vrátí nás zpátky na zem Liam a my ho ze srandy probodneme vražedným pohledem.

,,To jsme potřebovali vědět..." řekne hraným hlasem Niall.

Liam s Niallem na malý moment odstartují malou válku a hádku o tom, jestli je lepší o písemce vědět nebo nevědět a já je moc neposlouchám, jen fascinovaně sleduju jejich skvělé přátelství.

A pak si na něco důležitého vzpomenu.

,,Jo, Nialle, moc děkuju za...za všechno, jak jsi se o mně celou dobu staral a dával na mě pozor, moc...moc ti děkuju." Zakoukám se do země a když zvednu pohled, překvapí mě Niallův zaražený výraz.

,,Co je?"

,,No, Harry...je pravda, že jsem se u tebe jednou zastavil a říkal jsi mi, že jen potřebuješ spát, ale víckrát jsem u tebe nebyl, protože jsem měl hodně učení. To si to opravdu nepamatuješ? Já nebyl ten, kdo ti nosil prášky, vodu, omluvil tě u ředitelky, nebo tam s tebou celé hodiny seděl..."

,,Tak kdo teda?" vyhrknu v rozhořčení, i když samozřejmě nejsem tak blbý, aby mě nenapadlo, kdo by to tak mohl být. Jen jsem se touhle otázkou chtěl ujistit, že se třeba mýlím a staral se o mně někdo úplně jiný.

Jenže bohužel....

,,To Louis." dořekne mou myšlenku Niall a jako naschvál- my o koze a koza naproti nám.

Nejprve se Louis podíval na svého kámoše Liama, ale pak si všimnul, u koho stojí, jak nervózně se Niall tváří a hlavně toho, jak na něj zírám s otevřenou pusou.