6

786 69 35
                                    

Louisův pohled

Přestože jsem dnes po škole na dlouhou dobu šel i do garáže, což je místo u Felixe doma, kde naše nově vzniklá kapela zkouší, Harryho jsem u nás na pokoji i tak pozdě nenašel. Zase je někde s Niallem a spol. Hm, co se distancování ode mě jak jen to jde týče, má teda určitě jedničku s hvězdičkou.

Na moment jsem se zamyslel, jestli to, že spolu moc času netrávíme, není možná přeci jen dobře. Prozatím asi jo. Nevím, co mu mám říct a myslím, že on je na tom stejně. Když už chceme něco říct, stanou se z toho nadávky a hádka.
Tedy, upřesněno, bych se s ním bavil normálně a vyřešil to naprosto klidnou cestou, kdyby mě Harry tolik nevytáčel. Chová se jako spratek. Nenávidí mě z úplně banálního důvodu. Všechno bylo tak skvělý, Harry mi pomalu ukazoval ty jen a jen dobré části jeho osobnosti a najednou...přeskočilo mu.

To jak na mě neustále křičí ty jeho nesmyslné výmluvy a dělá ze mě toho problémového...Mám sto chutí mu vrazit facku a hned vzápětí ho po té tváři pohladit a ujistit se, že jsem mu neublížil.

Tuším, že se mu asi něco stalo, něco, díky čemu kolem sebe vystavěl bariéry, ale je pro mě strašně těžké to pochopit nebo se snažit pochopit jeho myšlení, když vlastně ani nevím, co se mu honí hlavou.
Obzvlášť, když je ten debil tak tvrdohlavej, nedávám moc šancí tomu, že se to kdy dozvím.

Znělo to jako bezvýchodná situace. Sakra.... Ze vzteku jsem smetl Harryho promoklé učebnice ze stolu a hlavou mi problesklo pokušení odplaty. Pod ruku mi přišla jeho oblíbená mikina, kterou nosil skoro pořád. Držel jsem ji a nerozhodně s ní ve vzduchu pohyboval směrem k posteli a zpátky. Pak jsem ji ale vrátil na původní místo a stejně tak jeho učebnice. Tohle je dětinské a ničemu to nepomůže...

Po tváři se mi svezla jedna neposedná a zoufalá slza. Co mám dělat? Chybí mi Harry, ale ne ten, co do sebe právě nejspíš nalívá desátý panák...Chybí mi ten starý Harry, který mě měl rád.

  ***

Jak jsem zhruba čekal, můj spolubydlící se vrátil v jedenáct večer. Aby se jeho výsost z mojí přítomnosti nepřiotrávil, počkal jsem v koupelně, dokud jsem si nebyl jistý, že usnul únavou a množstvím alkoholu v krvi- což bylo do pár minut.
Potichu jsem otevřel dveře a uviděl ho na své posteli. Ani se nenamáhal sundat si oblečení, jen si ledabyle rozepnul kostkovanou košili, která teď odhadovala část jeho hrudníku se slabým náznakem vyrýsovaných svalů.

Přesvědčil jsem se, že spí opravdu tvrdě a jak jen nejopatrněji to šlo jsem se posadil na hranu jeho postele.

Hrudník se mu poklidně zvedal v pravidelných intervalech a stejně tak klidně vypadala jeho spící tvářička. Vypadal jako nevinné štěňátko, ani byste nevěřili, kdyby vám někdo řekl, že ve dne to je takový zmetek.

Neovládl jsem se a neodolal tomu chtíči a jemně jsem prsty obkreslil ostrou hranu jeho čelisti.

Nemohl jsem se na něj vynadívat.

,,Čím jsem si tu nenávist zasloužil, Harry?" zašeptal jsem, jakobych chtěl slyšet skutečnou odpověď z jeho nitra a ne jen to, co používá jako zástěrku.

Pohladil jsem ho po líci a ještě dlouhou dobu u něj seděl.

,,Zbláznil jsem se, když řeknu, že mi připadáš roztomilý?" zašeptal jsem, že jsem skoro ani já sám sebe neslyšel a se zvláštním pocitem jsem se do říše snů vydal i já.

první kapitola z pohledu Louiiiho! jak se vám líbila? co si myslíte, že se bude dít dál? máte někdo nějaké teorie? sem s nimi :DDD

dneska jsem musela jít zařizovat ještě nějaké papíry ohledně brigády, která mi začíná v pondělí, doufala jsem, že už budou poslední a budu mít pokoj, jenže ono houby. něco chybí a tohle je špatně, tam si musíte dojít slečno...no na poslední chvilku potřebuju ještě něco ze školy- což mi nikdo neřekl. no, fiiihaaa uz to chci mit za sebou a vyplatu na ucte :D neeee, samozrejme ze mi nejde jen o ty penize, tesim se na deticky <3

tak se mejte hezky, nattie 

#LOVE U BETTA# L.S. FFKde žijí příběhy. Začni objevovat