#LOVE U BETTA# L.S. FF

20

Políbil jsem Louise Tomlinsona. A v ten moment, jakoby se všechno zastavilo. Svět kolem nás, párty odehrávající se za dveřmi koupelny i moje zblázněné myšlenkové pochody tážící se, jestli jsem se dočista nezbláznil. Jediné, co mě teď zajímalo, byly jeho rty opečovávající ty moje a myšlenka, že se mi to líbí.

Nechtěl jsem se teď zabývat tím, co jsem řekl před pouhými pár vteřinami. Řekl jsem Louimu, že se bojím, že nás k tomuhle dovedl jen alkohol a ne skutečné city. Teď, když jsem ale věděl, kolik euforie a nepopsatelných pocitů ve mně vyvolává pouhý polibek, byl jsem si jistý, že přestože nám odvahu mohl dodat onen nápoj, v tomhle bylo i něco opravdového.

Možná to, jak moc toho zmetka nesnáším a zároveň si pomalu ukrádá moje srdce, což si mohu dnes poprvé přiznat.

To, s jakým výrazem v očích mě sleduje, provokuje mě, nebo jak se směje. To je to, co mě k němu tak táhne a nedokážu tomu odolat.

Louis mě chytil za krkem a na týlu, aby ke mně mohl mít ještě lepší přístup. Nebyl jsem si jistý, jestli nedělám nějaké divné pohyby nebo jestli nedělám špatně všechno, ale to vše, co se dělo, přicházelo tak nějak přirozeně. Navíc Loui nevypadal, že by byl nespokojený.

Upřímně vypadal, že se mu to naopak dost líbí a to mě strašně vzrušovalo.

Rukama bloudil po mém těle, až se jedné ručičce zachtělo prozkoumat, co schovává moje srdíčkovaná košile.

Polibky přemístil na můj krk a když se k tomu přidala ještě ruka hladící moje bradavky, musel jsem zvrátit hlavu.

Myslel jsem, že dočista zešílím. To, co se mnou jeho doteky dělaly bylo k zbláznění.

Za malý okamžik byla moje košile rozepnutá, tak, jak ji on precizně, knoflíček po knoflíčku, rozepnul.

,,Viděl jsem tě už několikrát, ale teď, když se tě můžu konečně i dotýkat, připadám si, jakobych tvé nádherné tělo viděl poprvé." zamumlal mi do ucha a já se dokázal jen zachvět kvůli husí kůži, kterou mi způsobila ta věta.

Svoje rty přemístil na moje klíční kosti a pomalu nimi brázdil vlhkou cestičku až k místu, kde ho zastavily moje džíny. Slíbával můj podbřišek přesně v místě, kde jsem cítil, že jestli se ještě jednou dotkne, asi mi z něj ti motýlci vyletí.

Svými dlouhými prsty začal mučivě pomalu rozepínat můj pásek a já zase začínal šíleně skučet a naříkat.

Chytil jsem jeho zápěstí a s velikou námahou ze sebe dostal:
,,L-Louisi, t-to to asi ne."

Nevěděl jsem, jestli chci, aby k tomuhle došlo už teď. Bylo to všechno strašně rychlé.

Louis klečel přesně u mého rozkroku a zvedl ke mně hlavu. Bože, tenhle pohled nemůžu psychicky zvládnout.
Ve svojí práci ale pokračoval, nic neříkal a džíny mi po zbavení se opasku stáhnul.

Moc dobře věděl, co dělá, protože mi v dlaních promnul zadek a to mě donutilo zavzdychat ,,Jo, jo..."

Loui se najednou začal strašně smát:
,,Tak jo nebo ne?"

Blbeček blbá. Má mě kompletně obmotanýho kolem prstu. Připadal jsem si jako nějaká laciná děvka, co prosí, aby jí někdo udělal dobře, ale jo, přesně tohle jsem od něj momentálně potřeboval.

,,Dokonči, co jsi začal...Jinak bych se do zbytku dneška asi zbláznil."

,,Do mě?" zasmál se zase a já se musel taky mírně usmát i přes tu dávku rozkoše. Až pozdě jsem si uvědomil, co řekl. Já...nejsem do něj zamilovaný, to fakt ne. Já už jen, já jen...

V přemýšlení mi zabránil rychlý pohyb, kdy mi stáhnul boxerky a bez jakékoliv přípravy mi začal konat službu.

Ve dveřích ani nikde kolem, jsem nezahlédnul klíč, tudíž sem mohl kdykoliv kdokoliv přijít a to možná jen přidávalo situaci na adrenalinu a vzrušení.

Tak úplně jsem nevnímal, co tam dole Loui přesně dělal, ale jistojistě to dělal naprosto efektivně a dobře, protože já nedokázal vnímat nic jiného než rozkoš a hlasitý tlukot mého srdce.

Vzdychal jsem tak moc, až jsem se obával, že to přehluší i tu dunící hudbu z dolejška. A tak nějak instinktivně jsem vycítil, že už se náš akt blíží konci, když jsem byl na úplném vrcholu bláznovství a naposledy jsem hlasitě vzdychl.

Co bylo po tom, už mi splynulo v jednu velkou zamlženou skvrnu. Vím jen, že mě Loui políbil, oblékl a postaral se o mně, protože jsem musel do několika minut usnout. A věděl jsem, že tohle nebude naposledy, kdy budu potřebovat jeho starost.

ahoj, kapitola skoro po měsíci tuším. kecy, že toho bylo moc, vás stejně asi moc nezajímají, takže to vynechám :D no, a cooo rikate na kapitolu? prijde vam ze se smut odehral moc brzo? ja uz to v tehle kapitole teda mela naplanovane od sameho zacatku, tak snad se vam pribeh nezprotivil ;D

no, dneska mam tanecni a po nich me ceka vikend plny uceni, yayyy -_- tak se mejte krasne, uzivejte si na zakladce nebo stredni nebo kdekoliv kde jste a caukyyyy <3