Jmenuju se Harry Styles, je mi 17 a můj život na univerzitě právě začíná. A všechno je ještě lepší, než jsem očekával. Protože přestože mě můj táta přinutil bydlet na intru, pořád tu mám nějaké kámoše. A dokonce i spolubydlícího, Louise, který je za...
Dotáhnul jsem svůj kufr před vchod do školy- respektive k tomu zadnímu vchodu, kde se nacházel vstup do budovy pro učitele a parkoviště.
Pár lidí ze třídy mojí i ostatní prváci z jiných tříd už tady čekali, ale Niall nebo jakákoliv známá tvář pořád nikde.
Bylo teprve devět hodin ráno a sluníčko už řádně pražilo. Zvolil jsem proto- a vlastně i kvůli cestě autobusem- nějaké lehké pohodlné oblečení. Měl jsem na sobě obyčejné bílé triko, kraťasy, svoje oblíbené bílé conversky a sluneční brýle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nechal jsem kufr stát kde byl a šel jsem se postavit do fronty na odevzdávání papírů učitelce, přičemž poslední ve frontě stál Loui a s úsměvem mě přivítal. Bohužel jsme neměli soukromí na nějaké vřelejší přivítání, a tak to zůstalo jen u toho pozdravu.
,,Vypadáš skvěle." zašeptal s úsměvem a já jen ze srandy protočil očima. ,,To bys mi řekl i kdybych měl na sobě pytel od brambor." poznamenal jsem ublíženě a v podobném duchu naše pošťuchování pokračovalo, dokud na nás nepřišla řada.
,,No, na to že je po deváté a ve čtvrt na deset nejpozději jsme tu měli být, si dává Niall docela načas." řekl Loui po tom, co mi zvedl ruku, aby se mohl podívat na hodinky na mém zápěstí.
Všechny záležitosti už byly vyřešené, kufry naložené a čekalo se jen na jednoho opozdilce. Nialla- překvapivě.
A jak jsme tak s Louim a dalšími kluky ze třídy, co mezitím dorazili, pozorovali okolní dění, nemohl jsem si nevšimnout jedné povědomé tváře stojící u skupinky učitelů.
To snad nemohl být...ne, toho jsem si nemohl s nikým splést. Byl to ten divnej kluk, co se s ním Loui tenkrát bavil, Nick, myslím. Co ten tady sakra dělal?
,,Loui?" šťouchnul jsem mu do ramena.
,,Hm?"
,,Co tady dělá uhm...ten týpek. Znáš ho, ne?"
,,No znám...ale co tu dělá, netuším." zamumlal Loui a já pochopil, že mi tím říká, že o tom nic víc neví. Já se však nemohl zbavit toho divného pocitu, že mi ten chlap prostě připadá...no divný.
,,No konečně, Horane!" ozvala se učitelka mezitím z druhé strany a já Nickovi tak přestal věnovat pozornost, protože pan velevážený Niall právě celý uřícený dorazil.
Během pár chvil bylo vše a všichni připraveni a začali jsme si sedat do autobusu. Včetně toho divného Nicka...
,,Tak jdem," zavelel Calum ,,ať na tenhle výlet jen tak nezapomenem..."
A s myšlenkami, co nás tam všechno asi čeká, jsem si sednul za Nialla a Liama vedle Louiho na nenápadné místečko uprostřed busu a nechal ho usnout na svém rameni.
***
Dorazili jsme na místo těsně před obědem, takže jsme měli jen chvilinku na vyndání tašek z autobusu a museli jsme ,,na nástup". Připomínalo mi to- teď už vzdálenou- vzpomínku na letní tábory.
Všechny tři třídy se tedy shromáždily před ohromnou hromadou všech těch tašek, za kterými stál onen Nick a naše učitelky.
Když jsme se víceméně utišili, začalo se konečně něco dít. A k mému překvapení začal mluvit právě Nick.
,,Tak- už se uklidníme, chvilku poslouchejte. Tak teda dobrý den, vítejte na vašem týdenním výletě. Neznáte mě, představím se- jmenuju se Nick Grimshaw, pro vás pan Grimshaw a budu tento týden pomáhat vašim učitelkám vás hlídat. Bylo by fajn, kdybysme spolu vycházeli, takže žádný koniny, alkohol a už vůbec ne koniny a alkohol po večerce, to si doufám rozumíme."
Byl jsem docela vykolejený. Docela dost. Tak on je náš dozorce- v podstatě má postavení jako pedagog a mluví s Louisem jako s kámošem? Něco mi tu dost silně nehrálo. Jo, Nick byl už od pohledu mladý, takže je možný, že se prostě poznali nějak mimo rámec školy, ale stejně...bylo to... divný.
Po oznámení týhle záležitosti nám učitelky začaly osvětlovat jenom kdy je budíček, kam si dojít pro klíčky a tak podobně.
Mezitím jsme se s klukama domlouvali, kdo bude s kým na chatce, teda hlavně Niall vyváděl, jakobychom to snad neřešili už dva týdny před odjezdem. ,,Hele H, fakt ti to nevadí?" ujišťoval se Niall. ,,Ne ježišikriste, klid." uklidnil jsem ho.
Niall se mě dnes totiž už po několikáté ptal, jestli mi opravdu nevadí, že bude na chatce s Louim a já s Liamem. Dohodli jsme se takhle už hned na začátku a mělo to dobrý důvod. Ehm no...tak jaký asi- tyhle stoleté chatky určitě zvukotěsné nebyly.
,,Sice to bude divné, neusínat v rukou tohohle atraktivního debila..." zasmál jsem se a podíval se na Louiho, ,,ale naprosto s tím souhlasím. Koneckonců to má ty samý výnosy i pro vás."
Dostali jsme svolení, že můžeme jít postupně po třídách na oběd a ostatní můžou mezitím vybalovat věci a tak se začal celý plácek zase hemžit.
Koukal jsem jen tak do blba, když jsem pohledem zachytil, jak na mě Nick zdálky zírá. Usmíval se, ale ne takovým tím vřelým způsobem. Z tohohle jsem cítil něco jako posměvačnost.
Náš výlet právě začal a já měl takový nemilý pocit, že má ten Nick něco za lubem.
kapca dneska nic moc, hah, no tak snad se vam aspon trochu libila <3 co rikate na nicka? copak se s nim asi bude dit? :D
no nic, jdu vytirat aaaa pak to vecer vidim mozna znova na genshin- ale nastvala jsem se u toho, takze spis zkouknu nejake anime a mestecko zahad <3
