Jmenuju se Harry Styles, je mi 17 a můj život na univerzitě právě začíná. A všechno je ještě lepší, než jsem očekával. Protože přestože mě můj táta přinutil bydlet na intru, pořád tu mám nějaké kámoše. A dokonce i spolubydlícího, Louise, který je za...
Je to pár dní dozadu, co mi přišlo oznámení o tom, že mě někdo začal sledovat na instagramu. Teda, ne jen tak někdo.
Přesněji a konkrétně to byla Taylor Swiftová z třeťáku. Překvapilo mě to, protože jsem kontakt s lidmi z vyššího ročníku nevyhledával, natož aby oni vyhledávali mě. Asi jí nevadilo, že jsem mladší.
Viděl jsem, že mi olajkovala všechny fotky a pár minut na to mi začala i psát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Prohlédnul jsem si její profil.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jo, tváří mi je povědomá, asi jsem na ni někdy narazil. Zdála se mi sympatická a navíc hezká, tudíž jsem souhlasil.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A tak jsem se po škole převlíknul do něčeho vhodného na zimní procházku a zároveň dostatečně hezkého na to, kdybychom šli někam dovnitř, jakože jsem hádal že asi určitě půjdeme, protože šíleně mrzlo. Bral jsem si s sebou jen peněženku, mobil a klíče, víc jsem ani nepotřeboval a vyrazil jsem. Louise jsem v pokoji ani nezastihnul, byl asi s kapelou a minuli jsme se, což bylo jedině dobře, nechtěl jsem mu vysvětlovat, kam jdu.
Dorazil jsem ke stadionu a Taylor už tam stála. Jak jsem si ji mohl teď pořádně prohlédnout, byla doopravdy hezká i v realitě, ne jenom na instagramu. Měla její obvyklou červenou rtěnku, vlasy sepnuté do drdolu a mini šaty, ve kterých jí musela být určitě strašná zima, a přes ně jen slabý kabátek.
Usmívala se na mě už z dálky.
,,Ahoj, Harry. Sluší ti to." zaculila se a i když jsme se prakticky neznali, přišlo mi zdvořilý ji alespoň obejmout nebo něco takovýho. Ona se ale postavila na špičky a dala mi pusu na tvář, což jsem nečekal a překvapeně jsem zamrkal.
,,Tak kam půjdeme?" ptala se pořád s úsměvem a zjevně si užívala, že mě ta pusa vykolejila, ne že by mi vadila, jen jsem ji..uhm nečekal.
,,Taky ti to sluší," oplatil jsem jí ,,nejbližší kavárnička je u Olivera. Já vím, byla tam už celá škola a je skoro klišé, ale pokud ti to nevadí, půjdeme tam?" navrhl jsem.
,,Jasně, sice je stará, ale dobrá." zasmála se a zavěsila do mě. Měl jsem pocit, ne, věděl jsem, že tahle všechna gesta bych měl dělat já, ale já byl pořád trochu zaražený. Třeba u Olivera rozmrznu.
Cestou mi povídala všechno o sobě, byla strašně ukecaná, ale z části to bylo i roztomilý, bavilo mě pozorovat ji při tom. Taky jsem jí říkal něco o mně, o rodině, o mém rodném městečku, o tom, jak se mi zatím líbí na škole, o přátelích, ale Louise jsem zcela vynechal. Totiž...prostě jsem o něm nechtěl mluvit a hlavně mi nepřipadalo přínosný jí o Louisovi vyprávět.
Navíc, nepotřeboval jsem na něj myslet. Poprvé jsem pocítil, že bych ho možná potřebovat nemusel, že i s Taylor je mi skvěle, ba jsem z toho všeho měl lepší pocit. Pocit, že dělám věci konečně správně.
V kavárně se mi trošku rozsvítilo a už tak nějak automaticky jsem jí podržel dveře, pomohl jí z kabátu, odsunul židli a tak podobně. Bylo to už hodně dlouho, co jsem byl naposledy s nějakou dívkou venku, ale moc jsem si to užíval.
Objednal jsem jí a sobě nějaké kafe, bavili jsme se o všem možném a bylo nám prostě dobře. Dokud se tedy nezeptala na jednu otázku, kterou jsem mohl samozřejmě očekávat.
,,Jsi moc hezký. Určitě někoho máš, viď?" zaculila se a já nepotřeboval ani zlomek vteřiny k tomu, aby se mi vybavila jedna určitá osoba. Momentálně jsem ale nechtěl, aby tam na tom místě v mé mysli byl. On není tvůj kluk a ty nejsi jeho- nakukal mi hlas v mé hlavě a trochu jsem se tak zavrtěl, jakobych Tomlinsona z ní chtěl vyklepat.
Byl to nevítaný host v mých myšlenkách.
,,No, ne nikoho nemám." usmál jsem se.
,,Vážně? Tebe snad musí chtít všechny, no ne?"
Na to už jsem jí odpověděl jen úsměvem a dál jsme se bavili už na jiné téma.
Za nějakou hodinku jsme z kavárny odcházeli a když jsme došli až ke stadionu, byl čas se rozloučit.
,,Děkuju za příjemný večer," usmála se a protože byla menší než já, koukala nahoru a v očích se jí jiskřilo takovým zvláštním způsobem.
,,I já děkuju. A jsem rád, že se ti se mnou líbilo. " opáčil jsem a pak se stalo něco, co už jsem od dnešního večera nečekal vůbec- a to jsem čekal ledacos.
Opět se natáhnula na špičky a tentokrát mi dala pusu na rty. Bez jakéhokoliv náznaku že to chce udělat, prostě jen tak zčistajasna. Tudíž jsem ani nestihl nijak zareagovat a už se zase odtáhla. No, ona byla otázka- co jsem chtěl nebo co bych měl vlastněudělat.
,,Tak zase někdy." řekla mi jen, otočila se na podpatku a zmizela ve tmě.
hiii, dneska nam bohuzel odpadla skola, ale byla jsem se rano podivat na zakladku po pul roce, pak jsem se doma valela, cucela na new genesis evangelion a ted jedu do kolina za kamoskou ktera jde ze skoly a pujdem spolu nakupovat :D kapitolu ale vydam nejspis az nekdy vecer, protoze nemam ani gif a korekci hah
co rikate na uplne novou postavu- Taylor? asi nejste moc nadseni, ze? hah, no tak snad me nezabijete :D jo a odpuste mi ze v tech zpravach je cas odeslani 17:50 i kdyz jdou ven v pul paty :DDD
u minule kapitoly jste mi nasazeli uplne strasne moc hlasu, moc me to potesilo a dekuju <3
