#LOVE U BETTA# L.S. FF

22

Louisův pohled

Seděl jsem na posteli, bylo něco okolo půl osmé, byl jsem tady v pokoji sám, ale to mě ani nijak nepřekvapovalo. Jako bychom se najednou neznali. Nebyli jsme na sebe naštvaní, asi jsme se jen báli na sebe po té události promluvit. A já měl strach, že jsme na konečné. Podělali jsme to. 

Líně jsem si pročítal svoje poznámky do angličtiny v naději si něco natlouct do hlavy na zítřejší test a při tom z jednoho sluchátka poslouchal The Fray, když najednou zarachotily klíče. A Harry se tvářil jinak než předchozí dny, což mě přinutilo si vyškubnout kabílek z ucha.

Šel přímo ke mně a posadil se na moji postel. Byl jsem nervózní z toho, co mi chce říct, ale zároveň jsem byl rád, že si to konečně vyříkáme, protože já sám bych se k tomu asi neodhodlal. Až moc jsem si vyčítal, že jsem z té koupelny v pátek neodešel už v první vteřině, přestože jsem moc dobře věděl, že se nedokážu ovládnout.

Slabě se usmíval a já byl zmatený. Seděl úplně na kraji postele, ale poznal jsem na něm, že by mu bližší kontakt nevadil. 

,,Loui....nechme ten pátek být." hlesl a já k němu překvapeně zvedl pohled. Takové oznámení jsem tedy nečekal.

,,Moc mě to mrzí. Nemělo se to stát..." odvětil jsem mu po mém chvilkovém transu.

,,Ne," zavrtěl hlavou a přisedl si blíž ,,fakt, necháme to, jo? Zapomeň na to, je to jedno." položil mi ruku na koleno a jeho povzbudivý výraz mě ujistil v tom, že to myslí vážně a chce, abychom dělali, jakože se to nestalo. A možná, že je to opravdu ta nejlepší varianta.

,,No dobře..." řekl jsem nepříliš přesvědčivě, protože jsem si ve skrytu duše ten pátek stejně dával za vinu a za vinu dávat budu.

V hlavě jsem si uložil poznámku s pěti vykřičníky, že odteď si budu vážit našeho vztahu jako ničeho jiného a dávat si dobrý pozor na to, abych Harrymu nijak neublížil. Jenže právě Harry měl úplně jiné úmysly.

Sundal si bundu a jakoby se nechumelilo, lehnul si mi na klín. No to si snad dělá srandu. Tak já tady pomalu nespím ze strachu, že jsem všechno podělal a pak přijde on, určitě po tom, co měl vážnou debatu s Horanem a dělá že nic. A značně si užívá, že jsem z toho celý takový nesvý.

,,Co teď tedy jsme?" promluvím do ticha a pozoruju jeho úsměvavou tvářičku přímo pod sebou. Je to tak zvláštní, nový a přitom moc hezký pohled.

,,No Harry a Louis přeci," odpoví mi, jako by to byla nejjasnější věc na světě a blbě se usměje.

Povzdychnu si a taky se musím zasmát.

Nemůžeme se ale smát věčně a nastává-pro mě-obávané ticho, kdy jen každý pozorujeme všechny detaily tváře toho druhého. 

Zakázal jsem si cokoliv udělat a slíbil si, že to taky dodržím. Jenže Harry byl opět ten, který neměl žádné zábrany. Nahnul se ke mně a věnoval mi krátkou malou, až dětskou pusu.

A pak jsme tam ještě několik minut jen tak leželi, on na mém klíně a já naprosto okouzlený. Okouzlený ním. 

holaaa, je to fakt vteřinová kapitola, kterou jsem nasmolila během hodiny informatiky, místo abych poslouchala, jaký je rozdíl mezi dvdčkem a cdčkem na informatice :D nechci spoilovat, ale harry a loui teď zažijí hezké období, mají se a i vy se máte na co těšit :3 

co máte za hodinu?/ co jste měli za hodiny? já mám za sebou ty dvě hodiny informatiky, při kterých jsem uhmm určitě dávala pozor hahaha, no a ted má být angličtina, ale učitelka je někde v čudu, mám tady svůj čajíček v monster high hrníčku a poslední dvě hodiny máme dějiny umění, na které se velice těšííííím. 

tak se mějte, m >-<