#LOVE U BETTA# L.S. FF

41

Harryho pohled

Doběhl jsem k chatce číslo dvacet osm, což byla chatka, kde jsme se vždycky všichni scházeli a až do skončení večerky si jen tak užívali a kecali.

Měl jsem pocit, že by mi bylo lépe, kdybych teď byl radši sám, a i tak jsem se vydal za nimi.

Pár neposedných slz mě stihlo cestou, teď už jsem byl z nejhoršího venku, ale i přesto by i slepý viděl moje červené oči a chvějící se ruce.

Tenhle výlet jsme si chtěli strašně užít, dlouho jsme se na něj těšili a já se musel dlouho přemáhat, abych narušil veselou atmosféru za dveřmi a vzal za kliku.

,,Čau..." zabučel jsem a všem přítomným trvalo setinu vteřiny všimnout si, že něco nehraje.

,,Harry? Prosímtě, copak?" ujala se prvního slova Kaitlin a poklepala na místečko vedle sebe, ať si sednu.
Cítil jsem na sobě všechny oči, ale ne že by mi to vadilo, ne, věděl jsem, že mi pomůžou.

,,Mně je fakt blbý nám takhle kazit výlet, ale...strašně mě to vzalo, nedokázal jsem si představit, že by se něco takovýho mohlo ještě stát."

Ani jsem nezačal, všichni už stejně věděli, o co půjde.

,,Už od tý doby, co se poprvý objevil ten Nick, se začal tak divně mít k Louisovi. No a od chvíle, co jsme tady, se to jen zhoršovalo. Loui mi o něm vlastně skoro nic neřekl, jen ať si nedělám starosti, že mu nic neudělá.
No jenže včera jsem je zase viděl v jídelně... a dneska zase. Jenže tentokrát...tentokrát..." zajíkal jsem se, ,,mu Nick dával pusu na ucho."

Po tom, co jsem to řekl, nastalo hrobové ticho.

,,To snad ne," vydechla přebytečný vzduch Kaitlin.

,,Tyvole tak to ne..." komentoval to Liam.

,,Už jen že to je učitel, je nechutný."

Kaitlin mě mezitím utěšovala a hladila po zádech, zatímco ostatní zpracovávali informaci.

,,Nejhorší ale je..." rozpovídal jsem se znovu, ,,že Louis na to sám nijak nereagoval, neodstrčil ho, nic, prostě tam jen seděl. Jak to mohl udělat?!"

,,Takže nespolupracoval?" dotazoval se Liam a já přikývl.

,,To může znamenat, že se mu to taky vůbec nemuselo líbit. Harry, klid."
Liam mi věnoval upřímný pohled.
,,Louis by tě určitě nepodváděl. S nikým a už vůbec ne s ním. Jsem si jistý, že nám jen něco hodně důležitého neřekl..."

,,Liam má pravdu, Harry. Neměl bys Louiho obviňovat. Myslím, že si to nezaslouží a měl bys mu věřit." přitakal Niall.

,,Nialle na čí straně vlastně jsi?" vypadlo ze mě najednou a znělo to až přehnaně útočně. Nechtěl jsem být zlý, vůbec, jenom jsem měl nervy v kýblu, a tak mi to trochu ujelo.

,,Ne Harry, já nejsem na ničí straně, protože tady totiž žádný strany nejsou, víš? A to ty musíš konečně pochopit. Vy už dávno nejste jeden a druhý, jste jedna strana, jste spolu...
Tolik už jste toho překonali, musíte zvládnout i tohle. Musíte si věřit i v těch chvílích, kdy se to zdá nemožný. Musíš věřit, že je v tom Loui nevinně a má pro to vysvětlení. A on ho má, já to vím, Harry."

Chvilku bylo ticho a já si bral Niallova slova k srdci.

,,Máte pravdu. Jo, bude to dobrý." ujišťoval jsem sám sebe.

,,A promiň, Ni, ty víš, že já vím..."

,,Já vím, že ty víš. To je v pohodě." Utnul mě Niall a vyměnili jsme si malý úsměv.

Já Louimu věřím.

ahoj, tak s kapitolou to bylo takove narocnejsi, protoze mi odešel notebook a ja preferuju psat prave na něm no, tak nakonec jsem to nasmolila na telefonu :D uz nam zbyvaji jen 2 kapitoly jsem zjistila :O jojo, je to tak.

dekuju vam moc za 7K precteni!!!

treat people with kindness, m <3