#LOVE U BETTA# L.S. FF

35

Harryho pohled

Doma jsem strávil tři dny. Mamce jsem sice všechno řekl, jen jsem Louise vylíčil jako...blízkého kamaráda. Pak ale přijela ségra Gemma a té jsem v soukromí všechno řekl, bez zástěrky. Neplánoval jsem to takhle vyklopit, ani jsem to nechtěl, když jsem si sám nebyl vším jistý, ale nakonec to ze mě vyšlo tak nějak samo od sebe. A k mému velkému údivu se mi po svěření ulevilo.

Po prodlouženém víkendu plného přemýšlení o sobě samotném a nutného odpočinku od všeho stresu ze školy byl čas se tam vrátit. Připadal jsem si připravený. Připravený se Louimu omluvit a připravený to všechno napravit. V pozadí mě napomínala myšlenka, že by mi taky odpustit nemusel a nejspíš to nebude tak jednoduché, ale sebejistota, kterou jsem zpátky nabyl, tu myšlenku zase potlačila.

***

Ráno jsem do školy od nádraží šel mimo školní tašky ještě s kufrem v ruce.  Vlak měl zpoždění, a už tak jsem to měl jen tak tak, skočit na pokoj bych nestíhal už vůbec. Měli jsme ájinu a já na poslední vteřinu před příchodem učitelky doslova upadl do lavice, kde bylo jediné volné místo- vedle Kaitlin.

Kaitlin jsem nikdy moc nemusel. Dobře pravda, obecně jsem se s lidmi ze třídy moc nebavil. Vždy jsem ji měl za tu nejvíc nemožnou a pitomou. Když jsem se na ní ale teď tak díval, byla to vlastně úplně normální holka a nebylo na ní nic špatného. V hlavě jsem přemýšlel, jestli jsem jí kdy řekl něco hnusného, jakože jsem si byl jistý, že určitě řekl a pokáral jsem za to sám sebe.

Učitelka započala hodinu zkoušením jako obvykle, jenže pak začala zadávat téma nového projektu a rozdělovat nás do dvojic. Tentokrát se rozhodla nás rozdělit prostě tak, jak sedíme v lavici, ne že by to pro nás tedy byla nějaká změna, protože jsme spolu byli čistou náhodou i minule. Kaitlin ani já jsme nic neříkali ani po rozřazení dvojic, nebylo co. Do té doby, než nám učitelka rozdala témata a protože už jsme měli vše ostatní hotovo, nechala nás ve zbytku hodiny začít s prací na projektu.

,,Harry?" ozvala se najednou.

,,Hm?" myslel jsem, že se zeptá jen na něco ohledně projektu, ale značně mě zaskočila.

,,No, uhm...je to samozřejmě jen tvoje...vaše záležitost, ale měl by sis s Louisem co nejdřív promluvit."

,,Cože? O čem to mluvíš?" Jak by mohla vědět cokoli o...

,,Asi ti je divný, jak to vím. Chodíme spolu s Louim na zpěv a komořinu a poslední dobou jsme se začali hodně bavit. Pověděl mi o tobě. Nemusíš se bát. Louis by se nesvěřoval nikomu, u koho by měl pochybnosti, navíc o takovéhle věci. Já nemám potřebu to někomu říct."

Ta holka mě dost zaskočila. Skoro ji neznám a teď tohle?

,,Co všechno víš?" zeptal jsem se naléhavě a trochu vyděšeně.

,,Řekněme...že všechno?" zasmála se a já celý zrudl.

,,No to snad ne. Nechápu, proč ti to Louis říkal."

,,Neboj, já tady nejsem od toho, abych ti přidělávala další starosti nebo abys měl strach o tom, že se ti budu smát, rozkecám to nebo já nevím co. Ne, Harry, poslouchej. Já ti chci pomoct."

Opravdu jsem nechtěl znít hnusně, ale v momentální situaci jsem byl trochu nedůvěřivý.

,,Proč bys mi...proč bys nám chtěla pomáhat?"

,,Protože už jsem vás dva taky nějakou dobu pozorovala a ničí mě vidět, jak na tom teď jste. Nemusí to takhle skončit. Opravdu by jsi s ním měl promluvit, Harry."

,,Kaitlin, ummm, hele díky za radu, já s ním opravdu promluvím, ale asi bych byl radši kdybys...Však víš, já jen, že tě vůbec neznám."

,,Dobře dobře, slibuju, že v tom nebudu zbytečně vrtat. Ale kdybys cokoliv potřeboval, poradit nebo cokoliv, jsem ochotna pomoct."

Až v ten moment jsem si uvědomil, jakou mi dělá laskavost. Nemusí to dělat, nic z toho nemá, ale přesto to dělá.

,,Tak děkuju."

***

Ráno a ani v průběhu dne jsem se s Louim neviděl, až teď jsem stál před prahem našich dveří, s věděním, že je za nimi. Dělí mě od něj jen jeden krok. Najednou mě přepadla strašná úzkost, třes a touha ho konečně vidět doprovázená několika slzami. Co tak najednou? Měl jsem za to, že jsem na to připravený. Ne, takhle jsem si to nepředstavoval. 

Bez dalšího rozvažování jsem vtrhnul do pokoje, kufr nechal stát ve dveřích, které jsem ani nezavřel a překvapenému Louimu padnul přímo do náručí.

,,Loui, mě to tak moc mrzí. Tak moc. Prosímtě..."

Možná jsem působil jako nějaká hysterická ex, ale bylo to to všechno, co se ve mně za ty dny nashromáždilo a chtělo to ven.

Loui mě chytil a nechal mě lehnout si do jeho klína, zatímco mě konejšivě hladil ve vlasech.

,,Notak, notak, Harry, nebreč." jeho slova byla opravdu jako hojivá náplast.

,,Loui, nikdy jsem ničeho nelitoval víc. Udělal jsem strašnou chybu, prostě jen krok vedle, nic pro mě neznamenala. Celou dobu, co jsem byl s ní jsem si ve skutečnosti přál být s tebou, jen jsem to přehlížel. Tak moc mi na tobě záleží. Prosím." Páni, sám bych nikdy neřekl, že se ocitnu v takové situaci a budu říkat takové věci. Ale byla to pravda. Ta pravda, kterou jsem se snažil celou tu dobu za každou cenu skrývat.

,,Harry, Harry, to je v pořádku. Nic se nestalo. Nic se nestalo." Všechno opakoval dvakrát, jakoby si chtěl být jistý, že ho slyším.

,,Jen mi prosímtě slib, že už nikdy nic takového neuděláš." poprvé jsem zvedl hlavu z jeho klína a podíval se mu do očí. V ten moment jsem věděl, že to jsou ty jediné oči, do kterých se chci dívat tak zblízka.

,,Slibuju."

Po tak dlouhé době jsem znovu pocítil ten neskutečný pocit euforie způsobené spojením našich rtů.

,,Miluju tě." 

Tahle líbezná věta zazněla od jednoho z nás a tentokrát to nebyl Louis. Byl jsem to já. 

ahoj, tak harry si dneska trochu uvědomil svoje chování a dal si věci do pořádku, tak doufám, že máte radost :D no, narozdíl ode mě- já bych si taky potřebovala dát svoje myšlenkový pochody dokopy... :/

jak jste asi postřehli- kapitoly teď vychází mnohem méně, po týdnu nebo i dvou někdy, je to jednoduše školou ale nebudu lhát, taky se mi dost často nechce. když ale vidím tu vaši podporu tady, motivuje mě to a píšu dál <3 takže moc děkuji, díky vám příběh pokračuje :)

jak se vám tedy líbila kapča? mějte krásný pateční večer, já mám zítra celodenní soustředko takže si moc po celým týdnu  neodpočinu, tak snad vy jo :D

majiiii