Aëgire - Tajemství oceánu [ODJ/Eragon ff]

Nöa

Eragon netrpělivě přecházel po břehu Eddy. Každou chvíli obracel pohled obzoru a vyhlížel. Pojednou se sklonil a sebral ze země kamínek, který hodil do proudu řeky.

,,Už by tu měli být," zabručel pro sebe. Včera dostal dopis od Aryi, že k dopoledni přiletí s prvním z nových jezdců. Dívku jménem Nöa a její dračici Solus.

Maličký, řekla Safira.

Eragon sebou trhl a opět vzhédl k nebi. Na západě byly vidět dva světelné body. Jeden zelený, jímž byl Fírnen a druhý, červený, nejspíše patřil jeho nové učednici.

Brzy potom už Fírnen a Solus přistáli. Země zaduněla pod jejich vahou. Arya hbitě seskočila z drakova hřbetu. Přátelsky se s Eragonem přivítala.

Eragon si se zájmem prohlížel červenou dračici. Byla první z nivé generace draků. Stále měla protáhlý vzhled mláděte − ještě neměla tak vyvinuté končetiny a byla menší než Safira nebo Fírner. Šupiny na jejích bocích a zádech měly barvu zapadajícího slunce, kdežto ty na břiše a krku byly žlutooranžové; nejmenší šupinky měla skoro bílé. Solus, příhodné jméno, pomyslel si.

Teprve potom si všiml dívky, která stála opodál a nervózně přešlapovala. Posunkem ji přivolal k sobě.

,,Atra esterní ono thelduin, Ebrithil," špitla. Uvědomil si, že Arya s dívčinou výchovou nezahálela.

Přátelsky odpověděl: ,,Atra mor'ranr lífa unin hjarta onr, Nöo."

Vítej mládě, přidala se Safira.

Nöa si je se zájmem a úctou prohlížela, hlavně Safiru.

Společně se vydali k pevnosti. Na hlavním nádvoří se k nim přidali Blöthgarm a Ästrith, kteří přišli přivítat královnu a nového Jezdce.

Po obřadním přivítání s Aryou se Ästrith obrátila k Nöe.

,,Pojď se mnou, a já ti ukážu, kde budeš dnes v noci spát." Jednou rukou jí pokynula a vydala se po schodech do vzhůru. Nöa ji následovaly.

★

„Tady budete přebývat po dobu svého výviku," sdělila jim. Než jí Nöa stačila poděkovat, protáhla se hbitě kolem ní a odešla.

Podíváme se, jaké ubytování nám připravili, pomyslela si.

Ocitl se v předsíni, ze které vedly dvoje dveře. Za prvními dveřmi byla komora s prázdnou prohlubní v podlaze. A za druhými se nacházela prostorná ložnice, s postelí, psacím stolem, skříní a knihovnou. Zdi zdobily tapiserie a na stropě visely lucerny bez plamene.

Na opačné straně ve vnější zdi byl otvor ve tvaru kapky, dostatečně velký, aby se jím mohl protáhnout drak; potom tu byl kamenný krb; a jakási vana s nízkým rámem zasazená do podlahy a vystlaná měkkými přikrývkami, kde mohla spát Solus.

Ta se právě v tu chvíli se snesla dolů a přistála na okraji otvoru, šupiny se jí třpytily jako zapadající slunce, po němž dostala jméno. Na řeku Eddu za ní dopadaly paprsky světla, takže vypadala jako tekuté stříbro.

Nöa si zasněně prohlížela dalekou krajinu pod sebou. Tohle byl její nový domov, tady bude žít, na Vaetě a bude se učit tajemstvím Dračích jezdců. Cítila, že s ní Solus souhlasí.

★

Brzy poté, co si vybalila a uložila svůj skromný majetek do skříně, přišla Ästrith, aby ji doprovodila na do jídelny.

Elfka ji zavedla do prostorné síně. Poslední paprsky zapadajícího slunce zalily vše svou krvavou září. Stěny byly zdobeny plastikami a tapiseriemi. Na stropě visely všudypřítomné lampy bez plamene a všemu vévodil hodovní stůl z dubového dřeva.

Kolem bylo kromě Aryi a Eragona usazeno několik elfů, mezi nimiž poznala Blödhgarma, a pár trpaslíků.

Postupně se jí představovali. Elfové s mírnou úklonou a dotekem na rty prvním a prostředním prstem, na což Nöa odpovídala podobně.

Zanedlouho se síní začala šířit vůně jídla a objevili se elfové s podnosy přetékajícími nejrůznějšími lahůdkami. Vedle bochníků teplého chleba a hromady malých, kulatých medových koláčků se pokrmy skládaly výhradně z ovoce, zeleniny a drobných plodů, hlavně bobulí; byly úplně ve všem: od borůvkové polévky přes malinovou omáčku po ostružinové želé. Mísa nakrájených jablek pokapaných sirupem a posypaných divokými jahodami, houbové a mrkvové koláče a různé druhy salátů.

Nebylo tu žádné maso, což ji, vzhledem k elfským zvykům, nepřekvapovalo, i když pořádně netušila proč, tak činí.

Před Solus postavili podnos s kdoulovým koláčem, na něž se dračice s radostí vrhla.

Brzy se rozproudil hovor, z něhož pochopila jen pár slov, a někdo jí podal číši s průzračným likérem. Opatrně přičichla a ihned poznala faelnirv. Ten samý nápoj, který ochutnala u elfů v Ellesméře. Trochu si lokla a rozkašlala se, protože ji nápoj pálil v krku. Pořád si nezvykla na tu silnou vínovo-medovinovou chůť.

Po chvíli Eragon povstal a vyzval ji, aby vypověděla svůj příběh.

Vyprávěla o tom, jak s rodinou utekli rodné vesnice, jíž urgalové zapálili a mnohé z nebohých vesničanů pobili, mezi nimi i jejího otce. Jak se cestou do Surdy skrývali před královými vojáky a jak se učila lovit, aby obstarala jídlo pro svou matku a dva mladší bratry. V Sudě se následně přidala k Vardenům, pro záchranu vlasti a rodiny. Poté už jenom dodala, jak si ji Solus vybrala mezi ostatními kandidáty.

V sále se rozhostilo hrobové ticho. Znaveně si sedla, protože vyprávění v ní vyvolalo nepříjemné vzpomínky na ty životy, které vzala a na otce, roztrhaného jako hadrovou panenku jedním z urgalů.

Eragon byl po celou dobu vyprávění ticho, ale teď vstal a poznamenal: ,,Vyznamenala jsi se jako bojovnice, hodna toho, aby jsi se stala Jezdcem, ale už se připozdívá a tvůj výcvik začne zítra brzo ráno." A s tím zamířil k východu. Když však procházel kolem ní, nepatrně naklonil a zašeptal: ,,Pojď se mnou."

Spěšně vstala ze židle a pospíchala za ním.

Společně kráčeli ztichlou chodbou k jejímu apartmá v orlím hnízdě. Zastavili se přededveřmi její ložnice.

,,Zítra ráno budeš připravená čekat na hlavním nádvoří a hádám, že už ti Arya prozradila něco z toho, co bude probíhat," prohlásil. Popřál jí dobrou noc a hned na to odešel.

Zavřela dveře a všimla, že její dračice leží stočená do klubíčka v svém pelechu a hruď se jí zvedá pravidelnými nádechy. Její šupiny měly ve svitu měsíce mléčně bílou barvu a vytvářely stovky pableskujících světýlek na zdech pokoje. Jemně ji pohladila po čumáku, šťástná z toho, že si Solus vybrala zrovna ji. Milovala ji z celého srdce. Mimoděk se dotkla stříbrné značky na ruce - Gedwëy ignasia, jak jí vyvětlila Arya.

Poté sama ulehla do postele a ještě chvíli sledovala ona světélka, jenž jí připomínaly hvězdy, než ji pocit bezpečí a štěstí ukolébal ke spánku.

Kvetha fricäya un Šur'tugal!
Uhh. První kapitola z mojí nové fanfikce na Eragona ( já tu sérii zbožňuju). Jsem na sebe hrdá, že jsem ze svého mozku vymáčkla přes 1000 slov. Vím, že to není zas tolik, ale pokud tak budu pokračovat, tak to určitě dám i na 2500. Na konci je slovník. Důkladně jsem pročítala starověký jazyk, abych našla pojmenování pro slunce ( fakt to tam bylo). Doufám, že se první kapitolka líbila. Mám vymyšlený děj a hrozně se na hlavní zápletku těším, tak doufám, že se k ní dostanu.
Gulïa waíse medh ono, fricäya!
Vaše Näya.