Aëgire - Tajemství oceánu [ODJ/Eragon ff]

Příběh moře

Když se vrátili do pevnosti, bylo jen pár hodin po poledni. Eragon měl spoustu papírování, které musel vyřídit a Arya odletěla už ráno.

Nöa tedy využila Eragonovy nabídky a požádala jednoho z elfů, Rílvena, jestli by ji neprovedl po pevnosti.

Procházeli důlními šachtami i ozdobnou zahradou chladuvzdorných rostlin. Když se opět dostali na hlavním nádvoří. Všimli si Ästrith bojující s Yaelou. Kolem nich v dostatečné vzdálenosti stálo několik urgalů a trpaslíků.

Elfky spolu šermovaly. Pohybovaly se ladným lehkým krokem až jejich souboj vypadal jako nějaký zvláštní tanec.

Nöa je s úžasem a úctou sledovala. Těkala zrakem z jedné na druhou a uvažovala, která z nich vyhraje. Jejich síly byly vyrovnané.

Souboj trval několik dalších minut, než Yaela provedla obrat a výpad, jenž Ästrith nedokázala vykrýt. Bylo to těsně, ale Yaela vyhrála.

Teprve potom si jí Ästrith všimla. ,,Nechceš si zašermovat?" nabídla jí.

Nöa se zamyslela. Byla si jistá, že prohraje, ale i tak mohla získat cenné zkušenosti.

,,Ráda," odpověděla po chvíli.

Vytasila svůj jednoruční meč jménem Ïslingar, který vždy nosila s sebou.

Stály proti sobě. Ästrith také vytasila meč. Zbraň byla tenčí než Ïslingar, ale právě tak dlouhá. Nöa držela žluté ostří u boku hrotem dolů. Dlouho nehybně stály, elfka a člověk, a pozorovaly jedena druhéhou.

Nöa se pohnula vpřed. Najednou k ní Ästrith přiskočila a zaútočila jí na žebra. Nöa reflexivně odrazila útok a jejich meče se střetly ve spršce jisker.

Ästrith odpálila Ïslingar stranou, jako by nebyl víc než moucha. Přesto elfka své výhody nijak nevyužila; otočila se vpravo a napadla ji z druhé strany.

Stěží blokovala úder a zoufale ustupovala, zároveň se však snažila odhadnout soupeřčinu taktiku a styl boje.

Ästrith znovu zaútočila a tentokrát mířila na hlavu. Tak tak se sehnula pod čepelí ostrou jak břitva. Ona si semnou hraje, blesklo jí hlavou, chce vědět, jak jsem zdatná.

Přecházela z jednoho postoje do druhého a volně je spojovala a pozměňovala, jak se to právě hodilo. Ale jakkoli byla vynalézavý, Ästrithin meč jí vždy stál v cestě. Vyrovnávala se s jí údery příliš lehce.

Nöa už ani nevěděla, jak dlouho vlastně bojují. Bylo to nekonečné, plné akcí a reakcí. Ïslingar už jí těžkl v ruce. Nakonec Ästrith udělala výpad vpřed, mrštně uskočila a nadpřirozenou rychlostí jí přitiskla hrot meče pod čelist.

Nöa ztuhla, když se jí ledový kov dotkl. Svaly se jí námahou chvěly.

Nejasně slyšela potlesk přihlížejících válečníků. Ästrith spustila meč a zasunula ho do pochvy.

,,Nejsi špatná," řekla potichu.

Celá omráčená se pomalu narovnala. Prohrála, ale přitom se naučila a odkoukala několik nových postupů. Když bude dodatečně trénovat, už bude aspoň trochu rovným soupeřem. Unaveně se usmála a poděkoval za souboj.

★

Už se schylovalo k večeru, když se spolu s několika lidmi, trpaslíky a urgaly shromáždili u krbu.

Vyprávěli se pověsti, legendy a příběhy velkých hrdinů. Některé byly dechberoucí jiné jí přišly absurdní. Avšak, u jedné poslouchala obzvláště bedlivě. Vyprávěl ji jeden mužů Marletha Oddsforda, vyslance královny Nasuady.

,,Vyrůstal jsem v přímořském městě poblíž Nardy. Od tamtud také pochází jedna pověst.

Mnoho let před tím než jsem se narodil, žila ve vesnici dívka jménem Marine. Už od malička uměla kouzlit a z nějakého důvodu se jí žádné zvíře nebálo.

Marine byla opředena tajemstvím a v její přítomnosti se děly zvláštní věci. Jednou na dva dny odešla do hor a vrátila se na hřbetu obrovského vlka. Jindy se dotkla opracovaného dřeva a to začalo znovu růst. Nevím kolik je na tom pravdy, ale lidé se jí začali štítit.

Když oslavila dvanáctiny, ten den, jakoby se po ní slehla země, nikdo ji neviděl odcházet a nenašel se ani důvod, proč by odešla.

Roky plynuly a mnozí a Marine zapomněli. Až se jednou objevila před branami. Byla jen o málo starší, než když odešla, ale byla strhaná a v očích se jí zračila šílenost. To, co zažila ji muselo nadobro změnit.

Odebrala se do domu své rodiny, jakoby se nic nestalo. Tu noc byl slyšet nelidský křik a oblohu zatemnilo obrovské tělo. Ráno pak našli její rodinu povražděnou a od moře se k městu táhla rýha, široká dobrých sedm stop a hluboká čtyři stopy, jakoby vytvořená obrovským hadem, jenž se plazil k městu. Od té doby už ji ani toho tvora nikdo nikdy nespatřil."

Příběh nebyl dlouhý, ale z nějakého důvodu ji nadchl. Poslouchala ještě dlouho do večera, o tajemných škorpioních lidech, pavoučích nestvůrách, i prapodivných létajících tvorech, než se odebrala na kutě. Pověst o Marine jí však zůstala v hlavě.

Kvetha fricäya!
RaptorBlueDinno netuším jak si u Ebrithilar pochodila s tím obracečem času, takže tu máš takovou mezikapitolu. Celkem vzato bych se bez ní obešla, ale co, pondělí je zítra a tohle nebylo tak dlouhé. ( Jak je možné že jsem vydala tři nepředepsné kapitoly po sobě? Tohle u mě nebývá zvykem.)

Doufám, že jste si příběh o Marine učili, vím, že nebyl nic extra, ale možná se naší hrdince bude hodit později ;)

Atra esterní ono thelduin, Šur'tugal!
Vaše Näya