Aëgire - Tajemství oceánu [ODJ/Eragon ff]

Jed

První co si Nöa po probuzení uvědomovala byla jen bolest hlavy. Připadalo jí, jakoby dostala ránu kladivem. Po několika minutách však začala bolest trochu ustupovat a ona dokázala téměř normálně vnímat.

Ležela ve své posteli s obklady na hlavě. Vedle ní na židli seděla Ästrith a se starostlivým výrazem ji pozorovala.

,,Jak se cítíš," zeptala se opatrně elfka.

,,Je mi mizerně," odpověděla Nöa. Najednou ji zasáhla nevolnost. Prudce se posadila, přikryla si ústa a rukou si obemkla břicho. Ästrith jí urychleně podala jakousi nádobu do níž Nöa vyprázdnila obsah svého žaludku.

Nöa se napila vody, ale pořád cítila kyselou pachuť zvratků, alespoň se jí však trochu ulevilo. Rozhlédla se po pokoji a hledala svou dračici.

,,Solus tu není, trénuje se Safirou," vysvětlila Ästrith, jakoby jí četla myšlenky.

Nöa si povzdechla. ,,Jak dlouho jsem byla v bezvědomí?" poté se zarazila. ,,Eragon se Safirou tu ještě jsou?"

,,Poté, co jsme z tebe dostali jed, a zacelili, jsi spala až do odpoledne. Z nějakého důvodu ti kouzla moc nepomohla, pořád jsi měla horečku, a tak se Eragon rozhodl, svůj odjezd o den odložit," vysvětlila.

Nöa přehodila nohy přes okraj postele a pomalu se postavila na nejisté nohy. Udělala jeden váhavý krok, poté několik dalších, dokud nestanula před zrcadlem. Šokovaně hleděla na svůj odraz. Kůži měla nepřirozeně bledou, rty byly temně fialové a původně hnědé oči, barvily černé skvrny. Prsty si přejížděla po obličeji. Co je se mnou stalo?, ptala se sama sebe.

,,Takhle jsi se změnila po odstranění toho jedu," odpověděla tiše Ästrith, jež si všimla Nöina zděšení.

,,J-já, jak, co to bylo za jed, co mě to napadlo!?"

Elfka si povzdechla. ,,To bohužel pořádně nevíme. Když jsem se pokoušela proniknout do tvé mysli, abych pochopila co se stalo... Nevím co to bylo, nikdy jsem takové stvoření neviděla, ani jsem o ničem podobném neslyšela."

,,Musím si promluvit s Ebrithil," rázně řekla Nöa.

,,Teď, ale nemů-"

Nöa ji však neposlouchala. Převlékla se z noční košile a vydala se do Eragonovy kanceláře. Chůze pro ni však byla mnohem namáhavější, než čekala, proto musela každou chvíli zastavit, aby nabrala dech. Než stanula přededveřmi, byla zmožena a ztěžka oddechovala. Nakonec se trochu zklidnila a zaklepala na dveře.

Zevnitř se ozval Eragon. ,,Dále."

Nöa vstoupila a Eragon, nevšímaje si jejího vzhledu, jí naznačil, ať se posadí.

,,Co tě sem přivádí? Neměla bys spíše ležet a odpočívat?"

,,Je mi lépe." Zhluboka se nadechla. ,,Chtěla bych jet s vámi Ebrithil. Mohla bych se alespoň trochu cvičit a možná někdo bude vědět co byla ta stvoření," argumentovala.

Eragon se zamyslel. Nechtěl brát svoji žačku na cestu v takovém stavu, ale zároveň věděl, že v Ellesméře by ji mohli vyléčit. ,,Jsi si jistá, že jsi v pořádku?"

,,Ano Ebrithil," odpověděla.

Eragon nakonec ustoupil. ,,Dobrá tedy, jdi odpočívat, někoho pošlu, ať ti donese večeři."

,,Děkuji." Zvedla se k odchodu, když ji Eragon zastavil.

,,Tvoje rány na rukou, znovu krvácí, měla bys si je nechat ošetřit." Podívala se na své paže. Látkou opravdu prosakovala krev, jenž barvila zelenou látku do temně rudé. Nöa jen přikývla a vyšla ven.

Před jejím pokojem stála Yaela. Když si všimla Nöiných krvácejících paží, okamžitě ji odvedla do koupelny, kde jí pomohla sundat košili.

Z otevřených ran vytékala do černa zbarvená krev. Nöa zalapala po dechu. Yaela zůstávala navenek klidná, ale i tak její tvář, při pohledu na podivné zranění, pobledla.

Elfka rány vyčistila a pomocí kouzel zacelila, pro jistotu jí však paže ovázala, než pomohla Nöe obléct čistou košili.

Nöa poděkovala za pomoc a odebrala se do své ložnice. Sundala si boty, a tak jak byla si lehla do postele. Téměř okamžitě usnula.

K večeru ji probudilo zaklepání. Nöa si protřela oči a vstala. Spěšně došla ke dveřím a otevřela. Za nimi stál mladík, snad o tři roky starší než ona, a nervózně přešlapoval. V rukou držel misku s polévkou.

,,Tohle ti mám předat," vyhrkl a chvatně odešel. Nöa za ním zavřela a s miskou v ruce si sedla na postel.

Polévka byla spíše bylinkový čaj. Nöa si misku zvedla k ústům a usrkla. Nemělo to valnou chuť, ale aspoň ji to nasytilo. S plným žaludkem opět ulehla.

Ráno se probudila ještě před východem slunce. Solus ležela na svém místě, ale když Nöa vstala, zvedla hlavu.

Motýlku?

Budu vpořádku. Neboj.

Solus položila hlavu zpátky, ale stále Nöu bedlivě sledovala. Neopovažuj se jít ven sama. Ještě bys se dostala do problémů.

Nöa přikývla. Došla si pro jeden svitek v knihovničce a ve světle lampy si začala číst. Snad ve snaze najít něco o těch tvorech si vzala zrovna spis o rasách a tvorech v Alagaësii. Dočetla se o Urgalech, Beorech - velkých jeskyních medvědech, Ra'zacích, a něco málo o tajemných rasách žijících vysoko v Dračích horách. Nikde však nebyla ani nepatrná zmínka o stvořeních z minulé noci. Frustrovaně vrátila svitek zpět.

Vyhlédla z okna. Obzor měl šedorudou barvu, předzvěst přicházejícího úsvitu.

Nöa si nazula boty a odešla na snídani. V jídelně byl jen Eragon. Nemyslela, že ho tu najde tak brzy. On ju však očekával. Na stole bylo připraveno jídlo a bylinkový čaj.

Popřála dobré ráno a usedla na své místo. Usrkla čaje. Příjemné teplo se jí rozlévalo celým tělem. Dala si slané pečivo se zeleninou.

Když dojedla a dopila Eragon řekl: ,,Jdi si sbalit, za chvíli vyrážíme."

Nöa přikývla a vrátila se do svého pokoje. Solus už byla pryč. Přepásala se tedy Ïslingarem a do brašny si zabalila několik bylinek, sůl, čisté obvazy a náhradní oblečení.

Její pohled najednou sjel k vaku v rohu ložnice. Došla k němu a rozvázala ho. Uvnitř bylo ovoce, zelenina, sýr a pečivo. Usmála se, tohle jí tu musel nechat někdo z elfů.

Dala si brašnu přes rameno a vak na záda. Do rukou ještě vzala sedlo pro Solus a vydala se na hlavní nádvoří. Tam na ni čekala její dračice. Nöa ji osedlala a pečlivě zkontrolovala, zda jsou všechny řemínky dostatečně utažené.

Brzy na to přistáli i Eragon se Safirou. Její Mistr na ni povzbudivě kývl. Nöa tedy vylezla do sedla. Zajistila řemínky pro upevnění nohou.

Společně vzlétli do krvavého nebe, zpět do rodné Alagaësie.

Kvetha Šur'tugalar!
Jak přežíváte páteční hodiny? Teď mám momentálně Ájinu a tak nějak jsem se nudila. Navíc se nemůžu dočkat hlavního tématu.

Jsem si vědoma toho, že Nöa na akademii nestrávila ani pět dní a už odjíždí, ale musíme brát v potaz, že se necelý rok učila u Aryi.

Taky jste si mohli všimnout, že Nöa má černou krev, ona totiž má v sobě jed. Budu s tím ještě pracovat.

No nic. Přežijte pátek.
Sé onr sverdar sitja hvass, Šur'tugalar!