Aëgire - Tajemství oceánu [ODJ/Eragon ff]

Přístav

Konečně zahlédl stěžně lodí v docích. Eragon se nacházel v Feinsteru, čtvrtém přístavním městě, které navštívil. Safiru nechal poblíž Dračích hor, z čehož ona nebyla nadšená, a do města se dostal pěšky. Čelo si ovázal šátkem, aby zakryl zešikmené obočí a špičaté uši, typické pro elfy. Nechtěl totiž přitahovat přílišnou pozornost.

Přidal do kroku a brzy se dostal do přístavu. Zastavil se na mole poblíž jednoho nákladního člunu, jenž teprve před chvílí zakotvil. Kapitán si ho všiml a hlasitě ho pozravil.

Eragon pozdrav opětoval a dal se s námořníkem do řeči. Vyptával se na piráty a jejich poslední nájezd.

,,Byli tu, tak, před dvěma týdny. Pár mužů se jim postavilo na odpor, ale oni je smetli jako nic. Vzali si toho hodně, to tedy ano." Kapitán se poškrábal na zátylku. Je nervózní, došlo Eragonovi.

,,Zapalovali domy? Brali zajatce?" ptal se dál Eragon.

,,No, tedy, vzali si zásoby a několik zajatců, vesměs děti, ale nesnažili se nic zničit. Vzali co chtěli a zmizeli."

Eragon poděkoval a odešel. Spojil se se Safirou.

Zatím nejčerstvější zmínka. Sotva dva týdny, ale žádné nové informace, nic co by nám neřekli už v předchozích městech. Eragon si povzdechl.

To vypadá na nájezdy každý měsíc, pokaždé na jiné město, zamyslela se Safira. To by znamenalo, že se objeví znovu přibližně za dva týdny, v jakémkoliv městě kromě Feinsteru.

Ten námořník říkal, že zajali děti. Je možné, aby piráti stáli za těmi únosy?

Je dost pravděpodobné, že mají lidi i na souši. Pak by jim nedělalo problém někoho unést.

Ale proč? Co s těmi dětmi dělají? Kam je odváží? Kéž bychom věděli, kde mají základnu.

To budeme muset teprve zjistit, Maličký.

Eragon se rozběhl a co nevidět se dostal za brány města. Utíkal k místu, kde zanechal Safiru. Byl zklamaný a ona to poznala. Strčila do něj čumákem.

Měl by jsi se spojit s Aryou, řekla mu. Už je to skoro pět dní a ona i s Nöou už určitě budou na cestě sem.

Při vzpomínce na svou mladou učeňku se Eragon usmál. Doufal, že se elfům povedlo najít protijed a vyléčit ji.

Vzhédl k obloze. Za pár hodin zapadne slunce, pomyslel si. Brzy přistanou, aby se utábořili.

Zůstalo mu jídlo ze snídaně, tedy pojedl skromnou večeři a poté ulehl do trávy a nechal kolébat tichem.

Slunce se pomalu sklánělo k obzoru. Už je čas. Vstal, vyhloubil do země jamku a vytáhl vodu z podzemí. Čekal, dokud se hladina vody úplně nezklidní – měla mu posloužit jako dálné zrcadlo.

Jakmile prohlubeň v zemi připomínala misku hvězd, vyslovil: „Draumr kópa," a poté i mnoho dalších slov, patřících k zaklínadlu, které umožňovalo nejenom vidět jiné na dálku, ale také s nimi hovořit.

Voda úplně zčernala. Vzápětí se na její hladině rozzářila a Eragon poznal Aryinu tvář. Díky elfskému zrcadlu spolu mohli komunikovat.

,,Aryo." Eragon se prsty dotkl rtů, pak stočil pravou ruku přes prsa v elfském posunku úcty, odříkal úvodní frázi tradičního pozdravu.

,,Nechť je mír v tvém srdci," odpověděla Arya, ale Eragon poznal že jí něco dělá starosti.

,,Co se stalo?" zeptal se narovinu. ,,A kde je Nöa?"