Aëgire - Tajemství oceánu [ODJ/Eragon ff]

Elfské město

Do Ellesméry letěli téměř čtyři dny. Eragon nechtěl příliš spěchat, kvůli Nöině zranění. Každé ráno po snídani cvičili Rimgard, za letu Eragon pomocí myšlenek vyprávěl o historii Jezdců, magie i toho, co se stalo za a po válce s Galbatorixem a mnoho dalšího. Nöa prakticky hltala informace. Takhle jí přišlo ještě méně reálné, že se stala Dračím jezdcem.

Večer, když přistávali, cvičil ji v šermu a používání kouzel. Jednou na ni Eragon celý den mluvil ve Starověkém jazyce. Sice mezi elfy strávila téměř rok a rozšiřovala si slovní zásobu, avšak k plynulosti měla stále daleko.

Slunce se sklánělo k obzoru, když zahlédli první budovy města. Nöa zahlédla zdánlivě nahodilý shluk mýtin, které vyznačovaly umístění rozlehlého města.

Zatímco draci klouzali nad zvlněnou plochou lesa, Eragon pátral po vědomí Gilderiena Moudrého, který, jakožto držitel Bílého plamene Vándilu, už víc než dva a půl tisíce let, chránil Ellesméru před nepřáteli elfů.

Eragon promítl své myšlenky směrem k městu a zeptal se ve starověkém jazyce: Gilderien-elda, můžeme projít?

V Eragonově mysli zazněl hluboký, klidný hlas. Můžete projít, Eragone Královrahu, Safiro Zářivá šupino, Nöo Světlopravko a Solus Ohnivé křídlo. Dokud přicházíte v míru, jste v Ellesméře vítáni.

Děkujeme ti, Gilderien-elda. Eragon se zarazil. Netušil, že Nöa a Solus už mají přídomky. Světlopravka. To jméno mu přišlo zvláštní a umínil si, že se na něj Nöy později zeptá.

Jak plachtili nad borovým městem, mřížovím větví pod sebou Nöa krátce zahlédla ladné tvary budov z živých stromů, pestrobarevné záhony květin, zurčící potůčky, kaštanovou záři luceren bez plamene a jednou nebo dvakrát bledou kůži vzhůru obrácené elfské tváře.

Safira se Solus přistály na menší mýtině. Pěšky došli k síti kořenů, které tvořily schody. Stoupaly ke dveřím zasazeným do stěny z mladých stromků. Dveře jakoby se samy od sebe otevřely a odhalily stromovou síň.

Stovky větví se ve výšce spojovaly dohromady a tvořily strop připomínající plástev. Uvnitř bylo podél každé stěny dvanáct židlí, jež byly nyní prázdné.

Na čestném místě stál bílý stan, který se klenul nad trůnem ze spletitých kořenů. Na něm seděla Arya Dröttnig. Byla krásná, vznešená a hrdá. Vlasy černé jak půlnoc měla svázané diamantovým diadémem.

Nöa se snažila příliš nezírat, ale kdykoliv se ocitla v Aryině společnosti, vzhlížela k ní s posvátnou úctou. Byla přece Jezdkyně, Královna elfů, a mimo jiné, i její Ebrithil.

Náhle si vzpomněla na elfské zvyky. Dotkla rtů a pak položil pravou ruku na prsa, jak ji to učili. ,,Arya Dröttning. Atra esterní ono thelduin." Stejně tak učinil Eragon.

Aryiny oči jakoby se usmály. ,,Atra mor'ran lífa unin hjarta onr," odpověděla. ,,Ráda vás opět vidím. Pojďte za mnou." S tím vyšla ven a odvedla je před jejich dočasné obydlí. ,,Tady můžete zůstat do té doby, než znovu odletíte," oznámila.

,,Nöo, můžeš si jít vybalit," sdělil jí Eragon. Nöa si je změřila pohledem, jakoby tušila, že se bude mluvit o ní. Tak ráda by věděla co se děje. Nikdo se jí ani slovem nezmínil proč Eragon odletí ani kam odletí. Dospělí a jejich tajemství, pomyslela si mrzutě. Nakonec v ní ale převládla poslušnost. Spolkla otázky a s tichým povzdechem odešla.

Eragon se otočil k Arye. ,,Potřebuji s tebou mluvit." Vyřkl kouzlo proti odposlouchávání a pokračoval. ,,Ona o těch pirátech ani únosech Nöa ještě neví, nechtěl jsem ji tím zatěžovat, ale co s tím tvorem? Nechci ji vystavit nebezpečí, ale zároveň by mohla dosti pomoct."

,,Je sice mladá, ale byla ve válce, viděla mrtvé a pochopila by závažnost celé situace."

,,Nejde jen o tohle. Vím, že je statečná a ihned by do toho šla, ale je tu ještě něco," Eragon se odmlčel, ,,byla otrávena. V těle jí pořád koluje jed. Ani Blödhrgarm netušil, co přesně to bylo."

Arya se snažila vypadat klidně. ,,Určitě nějak zjistíme, co to je za jed a vyléčíme ji," chlácholila ho.

,,Proto jsem jí také vzal s sebou. Ona potřebuje výcvik a já musím zjistit co stojí za těmi únosy."

Arya přikývla. ,,Hodilo by se mít Murtagha."

,,Taky jsem si to myslel, ale poslední zprávu o něm jsem naposledy dostal před několika měsíci," povzdechl si Eragon.

,,Co nevidět bude večeře. V pokoji máš nové oblečení. Brzy přijď." S tím se spěšným krokem vydala zpět. Eragon potřásl hlavou a odešel do svého pokoje, kde se přichystal na večeři.

Venku se k němu přidala Solus a Nöa v nové žluté tunice vyšívané rudou a zlatou nití. Společně dorazili k malé pasece v jejímž středu stál stůl prostřený pro tři. Jednalo se o malou soukromou večeři. Arya, a s ní i Fírner, stála před stolem a čekala na ně.

Všichni se usadili na svá místa. Jídlo bylo už předem nachystané a mohlo se jíst hned. Jak se slunce chýlilo k západu, Eragon si všiml, že je Nöa čím dál víc neklidná. Arya di toho očividně také všimla a téměř neznatelně kývla.

,,Už bych měla jít," omluvila se a odspěchala za Solus. Nasedla na ni a vznesla se.

Eragonse zamračil. ,,Co se stalo?"

Arya se jen usmála a ukázala na nebe. Zapadající slunce bavilo oblohu do krvava a Eragon rozpozal siluetu Jezdce a draka. Ti se najednou vzňali a vypadal jako druhé slunce. Eragon oněmněle sledoval onu záři. Solus a Nöa. Ohnivé křídlo a Světlopravka. Nyní pochopil původ jejich přídomků.

Nachvíli se pozastavil a zamyslel. Dokud byli na Akademii, nic takového se nedělo.

,,Stává se jí to, jen když se v Ellesméře," pravila Arya, jakoby mu četla myšlenky. ,,Doopravdy hoří, vypadá jako slunce, je však nebezpečná pro okolí, proto musí tak vysoko."

Brzy poté, co alunce zapadlo, zhasla i záře Nöy a Solus. Ty pomalu klesaly a přistály.

Eragon si všiml, že Nöina tunika a obličej jsou od sazí, ale jinak nenesla žádnou další známku o předchozím ohni.

Nöa se nervózně usmála. Eragon ji jen poplácal po zádech a podlal ji spát. Poté se opět vrátil k Arye. ,,Tobě také přeji dobrou noc Aryo Dröttning."

Arya mu také popřála dobrou noc a oba se rozešli do svých příbytků.

☆

Eragon odlétal brzy ráno. Teprve chvíli před východem slunce. Jeho mladá učeňka se s ním loučila. Snažila se usmívat, ale i přesto poznal, že je smutná.

,,Bude to jen na chvíli. Přísahám, že pro tebe brzy pošlu. Neboj se." Těmito slovy se s ní rozešel a vyskočil do Safiřina sedla. Ještě Nöe stačil zamávat, než Safira máchla křídly a vnesla se.

Nöa za nimi hleděla ještě dlouho potom, co se z nich stala nezřetelná tečka daleko na obzoru. ,,Hodně štěstí, Ebrithilar," zašeptala, než ji Arya odvedla zpět.

Kvethe Šur'tugalar!
Dneska večer další kapitola. Tentokrát spíš odlehčená. Také menší příhoda k Nöině příjmení. Světlopravka. Ano já vím, ale nic jiného mě nenapadlo.

Já už bych se tak ráda dostala k hlavnímu ději. Mám pocit, že mi z toho už hrabe. Tolik scén a rozhovorů a všechny zatím jen v mé hlavě. Chjo. Tak snad ještě jednu nebo dvě kapitoly a už to pojede. Bam bám.
Atra du evarínya ono varda!
Vaše Näya.