Aëgire - Tajemství oceánu [ODJ/Eragon ff]

Výcvik

Ráno přišlo nepříjemně brzy.
Nöu vyplašilo nenadálé bzučení chronometru, jenž dostala v Ellesméře od Aryi. Vyplašeně vyskočila z postele. Ztěžka oddechoval, byla ještě unavená a nejradši by si zalezla zpátky.
Potlačil zívnutí a přetočila chronometr. Nöa zasténala a unaveně se loudala se do koupelny ke očistě.

Čekaly se Solus na nádvoří deset minut, než před nimi přistáli Eragon se Safirou. Společně pak letěli několik mil na jihovýchod, k jednomu lesu dál od pevnosti, a doprovázel je pouze zvuk jejich křídel. Solus letěla bok po boku se Safirou. Její až dětinská radost, zesilovala Nöiny vlastní pocity.

Přistáli na mýtině. Obklopoval je tajuplný temný les. Jen na pokraji mýtiny stála malá chata, jakoby vyrostlá ze stromu, podobná elfským domům. Byla tak malá, že by se drak dovnitř rozhodně nevešel.

Eragon hbitě seskočil na zem a zachvíli zmizel v chatce. Vyšel se dvěma stoličkami, aby mohli sedět venku na slunci.

,,Tady bude probíhat tvůj výcvik," oznámil Eragon slavnostně. ,,Je tu dostatek klidu pro přemýšlení a studování."

Poté následovalo ticho. Přestávka v rozhovoru se začínala prodlužovat. Uběhlo deset minut… dvacet… půl hodiny... pak hodina. Nöa se chvíli jen bloumala pohledem. Byla přesvědčená, že ji její učitelé zkouší a byla rozhodnuta nepodat se. Čas se však vlekl a ona se začínala nudit. Pohledem hledala v trávě různé rostlin a pokoušela si vzpomenou na jejich jméno i význam v léčení. Byla překvapená, kolik vzácných druhů se zde vyskytuje a mimoděk začala přemýšlet, kolik odvarů a léků by z nich dokázala připravit. V hlavě jí probíhaly vzpomínky, když jako malá pomáhala matce s léčením nemocných a ošetřováním raněných.

Ze snění ji vytrhl Eragonův hlas: ,,Jsi trpělivá. Doufám, že ti to vydrží," dodal s úsměvem.

S přikyvnutím poděkovala.

,,Ale teď se postav a narovnej."

Udělala co řekl. Měřil si ji pohledem a hodnotil jak je rostlá. Pojednou se dotkl jejího pravého předloktí a naznačil, ať si vyhrne rukáv.

Tím odhalila dlouhou bledou jizvu táhnoucí se od lokte až k hřbetu ruky.

,,Jak jsi k ní přišla?" zeptal se.

,,Při útěku do Surdy mého bratra napadla jakási kočkovitá šelma. Probodla jsem ji mečem, ale ona mi stačila udělat tohle," vysvětlila Nöa.

,,Copak ti nikdo nenabídl, že ti ji odstraní?"

Nöa si ruku položila na hrudník a pravila: , Nabídli, ale já odmítla. Chci ji jako památku na svůj první souboj."

Eragon na ni dlouho vážně hleděl, než přikývl a pokračoval: ,,Umíš bojovat oběma rukama stejně snadnou?"

„Ne tak docela, od toho zranění mám pravou ruku lehce ochrunutou, musela jsem se naučit bojovat levou a tu také většinou používám.“

,,Dobře. Teď se předkloň s propnutými koleny. Rukama se zkus dotknout země.“ Se zjevnými obtížemi se špičkami prstů dotkla země, podkolenní šlachy ji ale pálily. ,,Sedni si, nohy rovně dopředu, propnuté a rukama se dotkni chodidel." Horko těžko provedla cvik. V lýtkách ji píchalo a ona potlačila heknutí z vydané námahy.

Eragon uznale pokýval hlavou. ,,Takhle podobně se budeš každý den protahovat. A teď tvoje schopnosti Solus."

Nechal ji udělat mnoho složitých postojů, v nichž se musela zkroutit neuvěřitelné polohy, a vše zakončil řadou leteckých akrobacií. Někteří úkony byly nad její síly, ona se však svéhlavě pokoušela je splnit.