Aëgire - Tajemství oceánu [ODJ/Eragon ff]

Tajemství přírody

Když chronometr oznámil ráno, Nöa se urychleně vykoupala, upravila a převlékla. Nemohla se dočkat výcviku. Solus byla podobně natěšená a hned jak Nöa nasedla, vzlétla a vystřelila směrem k lesu.

Přistály u chaty na mýtině, kde na ně čekali Safira a Eragon.

,,Solus, dnes půjdeš se Safirou a já budu pracovat s Nöou."

Safira se zvedla ze země, vznesla se k západu a Solus vyrazila v závěsu za ní.

Eragon odvedl Nöu na čtverec tvrdě udusané hlíny pod vrbou na vzdálenějším okraji mýtiny. Postavil se uvnitř čtverce naproti ní a řekl: „To, co ti teď ukážu, se jmenuje Rimgar nebo také Tanec hada a jeřába. Je to řada pozic, která byla vyvinuta pro příprav válečníků k boji, ačkoli elfové ji dnes používají dál, aby si udrželi zdraví a kondici.

Rimgar se skládá ze čtyř úrovní, z nichž každá je obtížnější než ta předchozí. Začneme tou nejjednodušší."

„Teď se uvolni," poradil jí Eragon.

Nöa se zhluboka nadechla a vydechla. Paže nechala viset podél těla. Nedokázala se však plně zbavit jisté nejistoty a napětí.

„Dej chodidla k sobě, paže podél boků a dívej se přímo před sebe," pokračoval Eragon. ,,Teď se zhluboka nadechni, upaž a zvedej ruce nad hlavu, až se tvoje dlaně spojí… Přesně tak. Vydechni a předkloň se co nejhlouběji dokážeš, polož dlaně na zem, znovu se nadechni… a odskoč nohama dozadu. Správně. Teď se nadechni a narovnej, pohlédni k nebi… vydechni a zvedej kyčle tak, dokud tvé tělo nebude se zemí tvořit trojúhelník. Nadechni se do zad… a vydechni.

Nádech… a výdech. Nádech… výdech… "

Pozice byly mírné a zároveň dost náročné, takže se jí čelo orosilo potem a zrychleně nadechvala.

Zjistila však, že radostně se usmívá. Vyčerpání z ní brzy vyprchalo a přecházela z jedné pozice do druhé s větší energií a sebedůvěrou.

„Běž se omýt od potu," navrhl Eragon, když skončila. Když se však měla k odchodu k řece, uslyšela v hlavě, mocný hlas.

Eragone, Safiro!

Překvapeně sebou trhla. Hlas nepatřil nikomu, koho by znala.

,,Co to bylo?" zeptala se pořád zmatená.

,,To teď neřeš a radši pojď se mnou," přikázal jí.

Eragon ji vedl hluboko až k místu, kde se tmavé stromy skláněly k sobě a zakrývaly nebe větvemi a závojem lišejníku. Nohy se jim bořily do mechu až po kotníky. Všude kolem bylo naprosté ticho.

Eragon ukázal na rovný tmavý pařez, a řekl:
„Posaď se tady." Nöa to udělala. „Nyní si dej nohy křížem a zavři oči." Svět kolem ní potemněl. Vedle sebe slyšela Eragona, avšak, v jeho hlase poznala lehkou nervozitu: „Otevři svou mysl, Nöo. Otevři mysl a naslouchej světu kolem, myšlenkám každé bytosti na této mýtině, od mravenců na stromech po červy v zemi. Poslouchej, dokud je všechny neuslyšíš a neporozumíš jejich poslání a povaze. Poslouchej, a když už nic nového nezjistíš, přijď mi říct, co jsi zjistila." Pak Eragon utichl.

Nöa si nebyla jistý, zda už odešel.

Nedůvěřivě snížila zábrany kolem svojí mysli, zpočátku nevnímala nic obklopovala ji jenom prázdnota, ale pak stáhla své obrany úplně a ve se tmě začaly objevovat mírné záblesky světla a tepla, zesilovaly, dokud se neocitla uprostřed galaxie vířících hvězd, kde každé světlo představovalo jeden život.

Tohle… tohle bylo, jako stát v zuřivé bouři energie. V tu chvíli si připadala zranitelná, naprosto otevřená. Kdokoli nebo cokoli by se mu teď mohlo vloudit do mysli. Snażila se však nepanikařit. Dál pozorovala děje kolem sebe. Každá živá bytost, od brouků až po ptáky, měla svůj úděl a svou povinnost. Najednou jí její samotný život přišel tak nedůležitý a tak nepatrný. Byla jako zrnko písku v poušti nebo kapka v moři.

Ze všech živých duší, které tu cítila, zdaleka nejvíc převažoval hmyz. Taková neuvěřitelná spousta ji ohromila. Na stopě čtvereční mechu přebývaly desítky tisíc malých živočichů, a po celém zbytku se jich hemžily milióny a další nevyčíslitelné množství, až ji to děsilo a fascinovalo zároveň.

Nedokázala zaměřit pozornost jen na jeden druh, vždyť jich tu bylo tolik! Jako motýl přelétává z květiny na květinu, ona věnovala pozornost tomu a hned zase tomu. Chvíli pozorovala veverky ve větvích a pak se zase věnovala žížalám v půdě. Zaujala ji propracovanost mravenčích stavbiček a jejich chov mšic, poté sledovala let ptáků i souboje roháčů.

To, co z nich cítila, nebyly ani tak myšlenky,nýbrž naléhavé potřeby, podobné těm lidským, potřeba nalézt jídlo a vyhnout se zranění, potřeba ochránit vlastní území, potřeba pářit se. Díky zkoumání jejich instinktů mohla začít dešifrovat jejich chování.

Když Nöa otevřela oči, les jí najednou připadal tak tmavý a tichý. Rozhlédl se a uvědomila si, kolik skrytého života je všude kolem ní.

Cestou zpátky na mýtinu přemýšlela o mnohém co se stalo. Ve svém nadšení se chtěla spojit se Solus a předvést jí své poznatky, když v tu chvíli si všimla, že stojí před chatkou společně se Safirou. Brzy však zjistila, že nikde nevidí Eragona.

Nehledejte ho, není tu, musel se vrátit na Vaetu kvůli... jistým záležitostem, vysvětlila Safira. A vy dvě už byste se také měly vrátit, myslím, že to, co se stalo, vás moc nepotěší.

Spěšně odletěly a Nöa si marně lámala hlavu s tím, co přimělo Eragona, aby se vrátil. Za letu se se Solus podělila o několik svých vzpomínek, avšak, stále zůstala zahloubaná v tom, co přinese budoucnost.

Tím se teď netrap motýlku, snažila se ji uklidnit Solus a záměrně proto použila přezdívku pro její "přelétavost". Nöa si jí však příliš nevšímala a přála si se dostat na Arngor co nejdříve.

Kvetha Šur'tugal!
Kdopak ještě nespí? Přiznejte se. Omlouvám se, že zveřejňuji až teď, ale přes den jsem toho stačila napsat jen málo.

A tady je také slibovaná otázka na vás:
Dlouho jsem příběh promýšlela a napadly mě dva konce.

1. "Nepřítel" by unikl, avšak i s cenným rukojmím, jež by musel být zachráněn » pokračovalo by se druhým dílem, kde bych víc rozvedla život jistého člověka i jeho pohnutky.

2. Nepřítel by unikl, ale naši hrdinové by dostihli a postavili před spravedlnost.

Do komentářů případně do SZ mi napište, co byste chtěli. ( Původně jsem myslela, že bude to 2. ale pak mě napadlo víc rozvést charakter a život své oblíbené OC, tak vznikla 1., ale je to na vás :))

( Zítra mám jen čtyři hodiny ve škole [ostatní odpadly], takže bude čas na psaní :3 hurá!)

Tak mi snad vydrží fantazie. I když možná začnu vydávat ob den. Moje energie je dosti omezená a škola tomu nějak nepomáhá.

I tak doufám, že jste si kapitolu užili. Brzy začne hlavní děj a pomalu budu odhalovat zápletku.

Sé onr sverdar sitja hvass, fricäya!
❃ Vaše Näya ❃