Aëgire - Tajemství oceánu [ODJ/Eragon ff]

Llana

To ráno Nöu probudil dětský pláč. Protřela si oči, protáhla se a odešla se podívat, kdo brečí. Nedaleko místa, kde onehdá našla Nelheima, seděla pětiletá holčička. Vzlykala tak bolestně, až Nöu píchlo u srdce. Kdo může takhle unášet děti?

Pomalu přistoupila k dívence a přidřepla si k ní. ,,Ahoj," promluvila tichým, klidným hlasem.

Holčička se na ni skrze slzy podívala, ale pak se znovu rozplakala.

,,Nemusíš se mě bát, já ti neublížím," pokračovala trpělivě Nöa. ,,Pokud mi budeš věřit, pomůžu ti. Jen mě chyť za ruku."

To upoutalo dívčinu pozornost. Utřela si zarudlé oči a škytavým hlasem zašeptala: ,,Opravdu mi neublížíš? Přísaháš?"

Nöa si přitiskla ruku na srdce a odpřísáhla. Potom teprve k ní děvčátko váhavě vztáhlo malou ručku. Nöa ji vedla ven z jeskyně, k moři. Tam jí umyla slzami a špínou umazanou tvář a paže.

Sotva ji vyvedla na břeh a osušla vlastním pláštěm, vyšli z lesa Nelheim s Friannem a v náručí nesli ovoce a dřevo k večernímu ohni.

Brzy se objevila i Yhana, která držela vak s pitnou vodou. Nöa jej očarovala, aby se v něm voda udržela a byla stále chladná.

Dívenka se jim představila jako Llana, tak jako Nöa byla člověk. Jejich pětičlennou skupinku tvořili lidé, trpaslík, urgalka a kočkodla. Ač byli rozdílné rasy, nutnost přežít je naučila spolupracovat.

Společně pojedli skromnou snídani, sestávající se z ovoce a bylinného salátu. Poté se všichni odebrali ke svým každodenním kratochvílím. Yhana vzala Llanu do lesa natrhat květiny.

Nöa se zatím dala do splétání košíků na ovoce z pevných trav. Mohla si práci ulehčit kouzly, ale v tu chvíli hlavně potřebovala zaměstnat ruce. Další dítě. Za tři týdny páté.

Po chvíli zvedla hlavu od práce. Všimla si Frianna, jenž vyšel z jeskyně s jedním z jejích košů. Nejspíš jde na slávky, pomyslela si.

Viděla Llanu běžící po pláži s mušlemi v náručí. V plavých vlasech, jenž zářily na slunci jako zlato, měla zapletené květiny. Bosky a s širokým úsměvem na rtech skotačila hned ve vodě, hned na souši. Vypadá tak šťastně. Nöa se usmála a vrátila se ke splétání dalšího košíku.

K poledni slunce vystoupalo vysoko na nebe. Začínalo být nepříjemné horko. Nöa se rozhlédla a uviděla Llanu ležící ve vodě kousek od břehu. Všichni ostatní už museli být v jeskyni.

Oprášila si ruce, došla k Llaně a šplíchla na dívku trochu vody.

,,Vylez a pojď se schovat, nebo se spalíš," řekla jí.

Llana se běžela schovat a hnef za ní došla do jeskyně i Nöa, aby se schovala před slunecním žárem. Chládku si však neužívali dlouho. Najednou se jim země pod nohama začala hýbat a ze stropu jeskyně spadlo několik krápníků.

Zemětřesení, zděsila se Nöa a spolu s ostatními vyběhla ven. Tam je však čekalo další nepříjemné překvapení, zvedla se hladina moře. Místo aby voda postupovala směrem k jeskyni se ale zastavila, jakoby zastavena neviditelnou bariérou. To ale neměnilo nic na tom, že se potápěli.

Ostrov šel dolů vcelku rychle, za pár minut dosahovala hladina vody Nöiny výšky a co nevidět bude pod vodou celý ostrov.

Nöa se odevzdaně posadila do písku a se směsicí hrůzy a úžasu sledovala pestrá hejna ryb plujících kolem. Některé druhy zivočichů měli tak rozmanité tvary a barvy, že někdy netušila co přesně jsou zač. V tu chvíli vzpomněla na jednu ze svých lekcí s Eragonem. Zavřela oči a pomalu stáhovala bariéry svého vědomí. Zaplavila ji miráda myšlenek všeliakých živočichů. Rozeznávala jejich pudy a cíle. Nakonec uvolnila vědomí úplně. V tu chvíli ji jako obrovská vlna zasáhlo myšlení něčeho obrovského.

Prudce se nadechla a vyplašeně uzavřela svou mysl. Otevřela oči, ale srdce jí pořád bilo jako splašené. Prsty zabořila do písku ve snaze se uklidnit. To co celou dobu považovala za ostrov bylo živé. Obrovské a prastaré, plné jakési temné energie.

Potom už se nedokázala soustředit. V myšlenkách se pořád vracela k obřímu tvorovi, jemuž seděla na zádech. Přitáhla si nohy k tělu a objala je rukama.

Sotva vystrčila nos z bezpečí Ellesméru, zaútočily na ni nástrahy, nebezpečí a problémy s nimiž si nevěděla rady.

Ona se ale nehodlala zhroutit v uzlíček neštěstí dokud měla na starost své mladší společníky, pro ně musela být silná. Pro všechny, hlavně pro malou Llanu.

Zvedla se a došla až k bariéře. Najdenou se celá ta věc naklonila a ona měla co dělat, aby se udržela. V tu chvíli, kdy prakticky ležela na bariéře si všimla něčeho, co jí vyrazilo dech. Tam, na dně oceánu se nacházelo město...

Kvetha Šur'tugal!
Tady na prosbu Hera_Rider.
Vím, že jsem nevydávala a v budoucnu asi ani vydávat nebudu. Poslední dobou pracuji na Tasvelských kronikách, kde by mohla být tak za měsíc publikována první kapitola Mapa šílence.

Mimo jiné se taky koukám na Naruta a kreslím si až podezřele moc fanartů se Shikamaruem, Gaarou a Kibou, ale i s Himawari a Kawakim.

Ta zatím. Někdy. Možná. V budoucnu.

Atra esterní ono thelduin.