Aëgire - Tajemství oceánu [ODJ/Eragon ff]

Starost a ochrana

Přiletěli při západu slunce. Následovala večeře po níž si ji Eragon povolal do své kanceláře.

Zaklepala a zdvořile pozdravila elfským posunkem, na nějž Eragon odpověděl. Všimla si však, že mu něco dělá starosti. Snažil se to skrýt, avšak byla na něm vidět únava, starost a, jak si Nöa překvapeně uvědomila, i strach.

Po chvíli mlčení, Eragon prolomil ticho.

,,Dostal jsem... jistou... zprávu, velice nepříjemnou. Nemůžeme však zanedbat tvůj výcvik i když budu potřebovat také tvou sílu." Eragon se odmlčel. ,,Na nějakou dobu odletím, ode mě a od Safiry dostaneš úkoly a cvičení. Tak strávíš následující tři dny dny. Poté odletíš do Ellesméry. Kde tě Arya Dröttning nasměruje ke mě." Opět zavládlo ticho.

Nöa přemýšlela o tom, co jí právě řekl. Netušila co přimělo Eragona k odletu, ale pokud to mělo omezit její výcvik, muselo to být dosti důležité.

Najednou k ní Eragon přistoupil a pověsil jí na krk zvláštní přívěsek ve tvaru slunce s kamenem, nejspíše citrínem, vsazeným doprostřed. ,,Je plný ochranných kouzel, která zabrání, aby tě někdo nazíral, také posílí v případě, že potřebuješ energii," dodal.

,,Eka elrun ono, Ebrithil," odpověděla Nöa, jež si vzpomněla na, starověký jazyk. Poté spěšně vyšla z kanceláře.

Jakmile za ní zapadly dveře, Eragon se znaveně posadil na židli. Nedokázal uvěřit tomu, co mu Glaedr a Umaroth ukázali. I s dalším Jezdcem po boku pochyboval, že by něco takového dokázal zastavit.

Co myslíš, že to bylo, zeptal se v myšlenkách Safiry.

Nejsem si jistá, vypadalo to, jako drak, ale ten to nebyl, odpověděla mu.

Eragon si povzdechl. Najednou jeho pohled spočinul na zrcadle, kde se utvářel Nasuadin obraz. Její obličej vypadal starší, byla to daň, kterou si na ní vybralo kralování.

,,Královno Nasuado."

Nasuada mávla rukou. ,,Takhle mi neříkej, ale ráda tě vidím Eagone. Mám nepříjemné noviny. Poslední dobou přibylo mnoho nepokojů, které mají za vinu hlavně piráti, ale o těch už jistě víš. Je tu však další problém. Ztratily se děti."

,,Děti?" opakoval připitoměle Eragon.

,,Ano, ztratily a pořád se ztrácí další a další, dostala jsem také zprávu od Nar Garzhvoga, v jejich kmenech jsou též nezvěstné některé děti, to samé se děje Orikovi a Orrinovi," Nasuada vydala něco jako vzlyk. ,,Nevím kam mizí, proč anebo jak."

Eragon se zamyslel. ,,Kolik bývá těm dětem?"

,,U lidí, asi od tří do čtrnácti, netuším jak to mají s věkem trpaslíci nebo urgalové."

,,Dobře, děkuji za zprávu Nasuado." Rozloučili se a Nasuada zrušila spojení.

Eragon si prohrábl vlasy. Piráti, obří nestvůra a aby toho nebylo málo, začnou mizet děti!

Já vím maličký, ale musíš první vyřešit jedno a potom druhé, uklidňovala ho Safira.

Ale co je to důležitější? Budu nás muset rozdělit, hrozil se Eragon, a tu stvůru jen jeden neporazí. Kéž by tu byl Murtagh.

★

Nöa stála na na balkóně a dívala se na hvězdami poseté nebe. Chladný vítr jí cuchal dlouhé hnědé kadeře. V nočním klidu se její myšlenky volně toulaly a ona přemýšlela; o hlasu, jež slyšela v hlavě, o tom, jak se její učitel Eragon se něčeho bál, což jí na klidu nepřidávalo, a měl co nevidět odletět.