Aëgire - Tajemství oceánu [ODJ/Eragon ff]

Theissalye

Ozvalo se zaklepání na dveře. Nöa se s trhnutím probudila a rozespale si promnula oči. Ani si nepamatovala, že usnula. Když se však rozhlédla kolem sebe, uvědomění ji zasáhlo, jako pěst. Nebyla ve svém pokoji ve Vaetě ani v Ellesméře. Vzpomněla si na město, které viděla ze hřbetu onoho obrovského tvora, jehož dlouho považovala za obyčejný ostrov.

Zaklepání se ozvalo znovu a poté se dveře otevřely. Za nimi stála mladá dívka v jednoduchých, nebesky modrých šatech. V náručí nesla složené oblečení.

,,Vrchní velitelka Královny vás zve na večeři," řekla a s tím jí pomohla šaty obléci. Nöa poté přistoupila k zrcadlu a zatímco jí dívka česala a zaplétala vlasy, prohlížela si svůj odraz.

Šaty měly barvu jarního listí, ušité z jemné a lehké látky. Byly volnější a kolem pasu stažené zelenou stuhou. Dosahovaly až ke krku, kde je měla zezadu uvázané další stuhou. Neměly rukávy ani ramínka. Na obnažené nadloktí jí dívka připnula provázek s navlečenou mušlí.

Nöa si opatrně sáhla na hlavu. Hnědé vlasy, které jí rozpuštěné dosahovaly až po stehna, měla zapletené do copu a poté na temení smotané do spirály. Náhle od ní dívka odstoupila, aby se pokochala svým dílem. Naznačila Nöe, aby se otočila kolem dokola.

Nöa překvapeně zalapala po dechu. ,,Vypadáš krásně," špitla dívka s úsměvem od ucha k uchu. ,,Jak se jmenuješ?"

,,Nöa," odpověděla jako omámená. Podvědomě si uvědomovala, že lhát nemá cenu. ,,A tvoje jméno?" otázala se po chvíli.

Dívka se nonšalantně uklinila. ,,Rewende," řekla s úsměvem. Pak zvážněla. ,,Myslím, že už je čas jít na večeři. Nesluší se nechat Královnu čekat." S tím ji jemně vzala za paži a vyvedla ji z pokoje.

Procházely chodbami osvětlenými loučemi s modrými plameny. Nöa si přejela prsty po drsném povrchu zdí a překvapeně si uvědomila, ze je tvořena mušlemi a rostoucími kameny (korály), které kdysi viděla u trpaslíků.

Pojednou se Rewende zastavila a zaklepala na dveře s vyrytými vlnami. Poté  je otevřela. ,,Tudy," řekla, ,,najdi si místo a počkej na královnu."

Nöa učinila podle jejích slov. Jakmile vstoupila, lehce zklamaně se zarazila. Čekala něco honosného, jako Nasuadinu hodovní síň v Ilirey.

Místnost vypadala dosti obyčejně, spíše jako větší jídelna. Dospělý drak, by se do ní vešel jen stěží a nábytek také nebyl nějak zajímavý. Zdi byly holé, jen s jediným oknem, jež bylo zataženo těžkými černými závěsy. Celou místnost osvětlovaly lucerny se světle žlutým plamenem.

Veprostřed se nacházel větší stůl prostřený pro deset osob. Chtěla si najít místo, když za sebou uslyšela vystrašený hlas Llany: ,,Kiero? S-si to ty?"

Nöa se otočila a s povzbudivým úsměvem chytila holčičku za ruce. Obličej měla Llana čistý, přesto oči zarudlé od pláče.

,,Jsem to já. Neboj se. Nedovolím, aby ti ublížili," zašeptala jí Nöa do ucha a konejšivě ji pohladila po vlasech.

,,Nechci rušit," ozvala se po chvíli Rewende, ,,ale měly byste si najít místo k sezení, co nevidět totiž přijdou ostatní."

Nöa, stále držící Llaninu ruku, se posadila ke stolu, co nejdál od jeho čela. Llana, která se posadila vedle ní, si rozprostřela dlouhé modré šaty, aby se jí lépe sedělo a začala, možná netrpělivě, možná nervózně, poklepávat prsty o desku stolu.

Co nevidět se dostavila Yahana, kupodivu v černých kalhotech a borovicově zelených, krátkých šatech do půli stehen, které měla kolem pasu stažené opaskem. S, pro ni typickým, šklebem místo úsměvu se posadila naproti Nöy.