Ozvěny stínu

15. kapitola

Ani nevím, kolik hodin uběhlo od doby, co jsem se zavřel v pokoji a hledal v knihách z knihovny cokoliv důležitého. Bohužel jsem nic moc nenašel a když jo, tak to bylo napsáno v tom jazyce, kterému nerozumím. Tsk, to je fakt na nic. Pořád mi připadá, že ten jazyk znám, ale vážně netuším odkud. Možná to ani není jazyk, ale nějaká tajná šifra? Kdo ví, možností je vážně hodně. Najednou se ozvalo škrábání na dveře a já si povzdechl. Věděl jsem, že je to můj kamarád vlk. Nikdo jiný to ani nemohl být. Škrábání neustávalo a tam jsem vstal od stolu a vydal se ke dveřím, abych mu otevřel. Jak jsem čekal vlk seděl před dveřmi a čekal na to až se otevřou. „Copak, hochu?" zeptal jsem se i přesto, že mi bylo jasné, že mi neodpoví. Vlk pouze tiše zavrčel a vešel do mého pokoje kde si sedl poblíž stolu. Nechápal jsem ho. Co je s tím vlkem? Chová se poslední dobou nějak divně. Je snad nemocný? „Je škoda, že neumíš mluvit..." řekl jsem tiše směrem k němu a sedl si zase ke stolu. Vzal jsem do ruky náhodnou knihu a otevřel ji. Tato kniha se jmenovala "Živí nebo Mrtví?" a byla od začátku do konce napsaná v neznámém jazyce. Samozřejmě jsem nerozuměl ani slovo. Jak jsem, tak listoval knihou všiml jsem si, že v rohu jedné stránky je něco napsáno v asi irštině. Přesněji řečeno tohle: „Mac tíre de dheatach dubh, ar a dtugtar an Scáth." Zajímalo by mě, co to znamená... Vzal jsem do ruky mobil a přeložil si to. Když jsem uviděl překlad zůstal jsem vyděšeně koukat do mobilu na těch několik slov. „Mac tíre de dheatach dubh, ar a dtugtar an Scáth. = Vlk z černého dýmu, známý jako Shadow." Co to má znamenat? Vlk z dýmu? Shadow? Cože? Postavil jsem se a málem zakopl o černého vlka. Když jsem se na něj podíval cítil jsem, jak se ve mě všechno sevřelo. Vlk z černého dýmu... Tento vlk má srst černou jako havraní křídla anebo...jako dým. Svět kolem se najednou začal točit. Všechno se ve mně svíralo, můj mozek se snažil všechno zpracovat. Když mě poprvé zachránil objevil se jako stín... Shadow. „Ty jsi... Jsi Shadow?" zeptal jsem se vlka vedle mě. Cítil jsem, jak se lehce chvěji. Upřel na mě své zlaté oči a udělal krok blíž. Neodpoví mi, nikdy mi neodpověděl... No, koneckonců je to vlk. A i kdyby mi něco řekl, nerozuměl bych mu. Vlk najednou vyskočil na mou židli a shodil ze stolu knihu na zem. Trochu mě to naštvalo. „Hej, co to děláš?" Rychle jsem chtěl knihu zvednout, ale on mi v tom zabránil. Zavrčel a ohnal se po mě zuby. Ucukl jsem a ucouvl od něj pryč. „Blade..."