Ozvěny stínu

17. kapitola

Když řekl, že si promluvíme nečekal jsem, že půjdeme mimo město. Od chvíle kdy jsme opustili dům mezi námi vládlo ticho. Shadow nic neřekl a já jsem usoudil, že počkám až se rozhodne promluvit. Koneckonců on byl ten, co řekl, že si promluvíme, takže by měl začít mluvit první. Shadow nejspíš vycítil mou nervozitu, protože přerušil ticho. „Blade?" řekl Shadow a zastavil. Když jsem taky zastavil uvědomil jsem si, kde jsme. Byli jsme na louce, na které jsem si tenkrát konečně uvědomil, že jsem se s ním setkal na párty v zahradě. Teď když jsem tu byl zase, cítil jsem se zvláštně, tak trochu...nevítaný. Nelíbí se mi ten pocit. „Řekl jsem promluvme si, protože je tu určitě hodně věcí, které bys rád věděl a věcí, které nechápeš." Shadowova srst se zaleskla na chvíli ve slunci a mě připadalo jako by se jeho tělo mělo každým okamžikem rozpadnout. „Dovol, abych se představil" řekl černý vlk pomalu a posadil se. „Jmenuji se Shadow a jsem z Říše stínů." Cože? Nechápavě jsem se na něj díval. Co to právě řekl? „Říše stínů?" Vlk místo odpovědi pouze přikývl. Takže mluvící vlk, lidé s šedou pletí a Říše stínů. Co bude dál? „Vypadáš zmateně" řekl Shadow a já se na něj ušklíbl. „No jo, ty zas vypadáš jako bys všechno chápal, Einsteine." Oba jsme se zasmáli. Jeho smích byl stejně jako hlas uklidňující a pěkný. „Jaké to je žít v Říši stínů?" zeptal jsem se a Shadow rychle odpověděl. „Nebezpečný, chladný a pro cizince zvláštní." Z jeho odpovědi jsem byl lehce zmatený, ale určitým způsobem jsem jeho odpověď chápal. „Chceš se zeptat ještě na něco, nebo mě necháš mluvit?" Shadow mluvil klidně přestože vypadal napjatě. „Ještě se chci zeptat na jednu věc" řekl jsem a vlk mi pokynul hlavou, abych se ptal. „V jednom snu jsem byl v místnosti s krbem a našel jsem tam obraz s ženou. Kdo je to?" Vlk přede mnou si povzdychl. „Čekal jsem, že se na to zeptáš. Víš, jsou věci, které bys měl o sobě vědět a taky o své rodině." Když mluvil vypadal neklidně jako by se mu nelíbilo, že o tom musí přede mnou mluvit. Co bych měl o své rodině vědět? Jsou mrtví. A jak muže Shadow něco vědět o mě a nich? Z nějakého důvodu jsem cítil vztek. „Co víš o mé rodině?! Co víš o mě?!" Nechtěl jsem křičet, ale nedokázal jsem udržet vztek uvnitř. Shadow mlčel a jen se na mě díval se soucitem v očích. „Proč jsi mě hledal?! Co po mě chceš?!" Ticho. Mlčel jako by ani neuměl mluvit. „To mi nic neřekneš?! Shadowe!" Chtěl jsem říct něco dalšího, ale vlk mě předběhl. „Je mi líto, že máš vztek" řekl Shadow a stoupl si. „Ta žena," na chvíli se odmlčel, než pokračoval. „Jsi její syn." Ta slova mě zasáhla jako vlna oceánu. „Ty lžeš..." Vlk se otočil a začal odcházet někam pryč. „Pravda je někdy těžká přijmout. Možná by sis měl přečíst nějakou knihu z knihovny ve tvých snech" řekl a hlavou mi pokynul, abych ho následoval.

Šli jsme asi půl hodiny, než jsme došli k jeskyni. Shadow zastavil u vchodu a řekl: „Běž dovnitř." Váhal jsem. „Co je uvnitř?" Vlk neodpověděl a pouze naznačil ať udělám co říká. Chvíli jsem tam jen tak stál a díval se do tmy jeskyně, než jsem vešel. Neviděl jsem ani na krok, rukou jsem se přidržoval stěny. Kámen, kterého jsem se dotýkal byl chladný a vlhký. „Shadowe?" O nohu se mi otřel s tichým zavrčením hebký, hřejivý tvor. „Radši mlč, Blade, jestli nechceš mít problémy," řekl Shadow chladně. Takhle chladně ještě nikdy nemluvil, nelíbí se mi to. Vážně jsem nečekal, že z „promluvíme si" vznikne „procházka" temnou jeskyní. Byl bych rád, kdybych viděl aspoň kam šlapu, když už nic jiného. „Když teď máme chvilku, tak ti řeknu něco o tvé matce. Myslím, že máš právo vědět proč je její obraz v Říši stínů" řekl Shadow a mě tím překvapil. „Tvá matka byla velmi krásná a chytrá žena, měla všechno, co si může muž přát. Tvůj otec měl štěstí, že si vybrala jeho, přestože byla člověk." Byla člověk? „Chceš říct, že můj otec nebyl člověk nebo co?" Shadow mě umlčel zavrčením. „Ano „tvůj otec" byl člověk. Mluvím tady ale o tvém pravém otci, který pořád žije. Tvůj pravý otec má od člověka docela daleko. Myslím, že po tvých návštěvách Říše stínů bys už měl vědět kdo je tvůj otec." Nemusel to říkat, věděl jsem to. „Démon." Sice jsem to neviděl, ale jsem si jistý, že vlk přikývl na souhlas. „Nejspíš tě zajímá, proč jsi nikdy dřív nepotkal svého otce, že? Je to tím, že když si byl dítě rozhodla se tvá matka, že bude lepší, když budeš vyrůstat dál od otce a všeho co je s ním spojeno. Podle mého názoru to všechno bylo zbytečné, protože i v tvém světě je dost nebezpečí." Všechno, co řekl jsem se snažil pochopit, ale bylo to trochu těžké. Právě mi vlk řekl, že rodiče, kteří zemřeli před několika lety nebyli mí rodiče. Nevím, jak na to reagovat. „Tvá matka tě milovala." Shadow už nic dalšího neřekl až do chvíle, než jsme vyšli z jeskyně kousek od louky, na které jsme byli předtím. „Jestli chceš vědět víc o svém otci budeš muset jít do Říše stínů a najít ho." Nic jsem mu na to neřekl a podíval se na oblohu. Začalo se stmívat. Jak dlouho jsme byli v jeskyni? „Shadowe, řekni mi jednu věc. Proč tu jsi?" Chvíli mlčel, než řekl: „Kvůli tobě. Nejspíš si to nepamatuješ ale jako dítě jsi se mnou trávil hodně času. Myslím ještě předtím, než tě tvá matka odřízla od Říše stínů. Jsem tvůj ochránce a ty můj hloupý svěřenec." To mě trochu uráží, ale asi má pravdu. „Díky Shadowe, bez tebe bych byl už dávno mrtvý." Shadow nesouhlasně zavrčel a já se na něj překvapeně podíval. V jeho očích bylo spoustu nesouhlasu a trochu lítosti. Nechápal jsem ho. Černý vlk mi položil otázku, kterou jsem vůbec nečekal: „Myslíš si, že bys byl naživu kdybys neměl toho svého zrzavého přítele?" Black. Má pravdu, nebýt něho už bych dávno ležel v rakvi pod zemí. To Black mě vždycky našel a zavolal pomoc, když jsem to potřeboval. Kdyby mě Black tenkrát nenašel v té zahradě a nezavolal záchranku byl bych mrtvý. Úplně jsem na něj zapomněl. Proč mi vždycky musí připomínat důležité věci vlk, tvor, který ani není z tohoto světa?

Domů jsme se vrátili pozdě v noci. Shadow mi po cestě řekl spoustu informací o Říši stínů, o době, kterou jsme spolu dříve strávili. Začínám chápat jeho svět mnohem lépe, ale mám pocit jako bych se začínal topit v tom svém. Děsí mě to. Vstoupil jsem dávno do hlubokých vod a pokud nebudu opatrný, utopím se.