7 in the house

6. Část - Tony Preston

10:00
Můj spolubydlící nevypadá jako blázen. Jen je trochu divný. Už asi čtvrt hodiny hledí na strop. Ani nic neříká.
Rozhodl jsem se prolomit ticho.
,,Máš nějaký dobrý příběh, co by si mi mohl říct?" Zeptal jsem se.
,,Jak to jako myslíš? Nějaký zážitek?" Sedl si do tureckého sedu, zdá se, že jsem upoutal jeho pozornost. Teda asi lepší mluvit se spolubydlícím než civět do zdi.
,,Jo, třeba," řekl jsem. Vypadalo, že se snaží na nějaký přijít.
,,Já nejsem zrovna kluk s dobrými příběhy."
,,Aha. Tak já teda začnu," odkašlal jsem si. ,,Bylo nebylo, jednou takhle na jedné oslavě kamarádových narozenin. Jsme zapalovali takové ty rachejtle, které máš zabodnout do země a vypadají jako raketa. Celkem jsme riskovali,ale drželi jsme to v ruce a pouštěli k nebi. Byli jsme jako nejací čarodějové. Byla to super noc. Teda do té doby, než si ten kámoš odpálil prst."
Sledoval jsem překvapený výraz Ashtona. Zdá se, že opravdu všechna pozornost je na mně a ne na té zdi.
,,A co jste s tím dělali?" Zeptal se.
,,Prst samozřejmě nemá, protože byl na kousky. Nakonec jsme mu zavolali záchranku a řekli, že to byla nehoda. Když se to vezme kolem a kolem, tak to doopravdy byla nehoda, ale mohl si za to sám." Skončil jsem s vyprávěním a Ash neměl co říct. Ale poslouchal mě, vím, že jo.

10:17
Někdo zaklepal na dveře.
,,Neruším, chlapci? Pojďte se mnou. Už přijel poslední člen, kterého jsme očekávali. Všichni teď máme sraz ve společenské místnosti a poté bude oběd." informoval nás Harley a my ho následovali.
,,Doufám, že tu aspoň vaří dobře a ne jak v naší školní jídelně," pošeptal jsem Ashtonovi a on se lehce usmál.