7 in the house

21. část

Už jsem Vás trochu seznámila s hlavními postavami. Chci jen říct, že se vracíme zpátky do přítomnosti.
Určitě mi dejte vědět, koho máte zatím nejradši! :)

James' POV

Zaklepal jsem na dveře kanceláře pana Harleyho a čekal až mi otevře.
,,Pojď dál, Jamesi," zavolal. Jak sakra ví, že jsem to já?
Otevřel jsem dveře a vešel do jeho kanceláře. Je důkladně uklizená a všechno pěkně seřazené.
Pobídl mě, abych si sedl do křesla naproti něj.
,,Tak jak se ti tady zatím líbi, Jamesi?" zeptal se a neustále mě pozoroval.
,,No není to jako doma, ale myslím, že zatím to není tak hrozné, jak jsem si myslel," řekl jsem a rozhlížel se kolem.
,,Proč jsi si myslel, že to tady bude hrozné?" zeptal se.
,,Když mi řekli, že jedu do nápravného zařízení, tak jsem se docela bál té představy," odpověděl jsem a podíval se na jeho mastné vlasy.
Nijak to nekomentoval a ptal se dál. ,,Víš proč tu jsi, Jamesi?"
Jen jsem zavrtěl hlavou, že ne.
,,Z kama jsi sem přijel?" zeptal se znova.
,,Něco mi říká, že víte daleko víc než já," řekl jsem a podíval se mu do očí. Třeba mě zavolal proto, aby mi konečně řekl, proč tu jsem.
,,Z kama jsi sem přijel?" zopakoval znovu. Jsem tu teprve pár minut a už mi ty otázky lezou na nervy.
,,Ugh.. Slavil jsem své narozeniny a očividně jsem se porval s nějakým borcem," řekl jsem a ukázal na svou čelist.

,,To ano. Co si pamatuješ dál?"
,,Jen to, že jsem byl venku s mojí kamarádkou a odvezla mě policie," řekl jsem všechno co jsem si pamatoval.
Něco si zapsal k sobě do diáře. Docela mě to znepokojilo.
,,A co říkáš na ostatní?" otázal se.
,,Zatím v pohodě. Ještě jsem se nestačil s nikým seznámit," pověděl jsem.
,,Prý jste se s Tonym nějak neshodli při fotbale," řekl a poprvé to nebyla otázka.
,,Jen jsme se srazili. To nic nebylo," ujistil jsem ho. Zase si otevřel diář a něco si zapsal.
,,Dobře. Tak to je pro dnešek všechno, můžeš sem prosím poslat Tonyho?" pověděl, já přikývl a opustil Harleyho kancelář.

Tony's POV

James mě našel sedět ve společenské místnosti s ostatníma. Vážně toho kluka moc nemusím, není mi vůbec sympatický.
,,Tak na co se tě ptal?" zeptal se Jamese Ashton, který měl jít hned po mně.
Nečekal jsem až odpoví a šel za Harleym do jeho kanceláře.
,,Dobrý den," pozdravil jsem, když mě pustil dovnitř.
,,Dobrý den, Tony. Jak se dneska máš?" zeptal se.
,,Mám se fajn," odpověděl jsem a sedl si do křesla.
,,Budu se tě dnes ptát jen na pár jednoduchých otázek. Všechno, co mi řekneš, je naše jako by tajemství. Nesmím mluvit o tvém pokroku s nikým jiným. A tak to platí o všech. Takže se nemusíš bát, že by se dozvěděli proč tu si. Leda, že bys jim to chtěl říct sám, je to na tobě," informoval mě a já kýval, že rozumím. ,,Ty víš proč si tady, že ano?"
,,Ano, ale ne. Trochu jsem si přečetl o mém..ehm..problému. A prý to nejde léčit, takže tu nemám vlastně co dělat," řekl jsem v klidu.
,,To je pravda," řekl a zapsal si něco propiskou do diáře. ,,Ale můžeš se snažit si ten svůj problém jakoby ochočit. Když budeš uvědomovat své lži, tak jsi na dobré cestě. Vím, že tomu nezabráníš, je to tvoje přirozenost. Ale určitě se s tím dá pracovat, Tony," řekl a usmál se.
Docela mě potěšil. Vím, že je to jeho práce a asi by to dělal každý psychiatr, ale dal mi nějakou naději na zlepšení.