4. Část - Evony Hart

418 35 0
                                    

9:04
,,Znovu mi prosím řekni, proč mě sem necháváš zavřít?" Zeptala jsem se své matky, která akorát zastavila auto před nějakým velkým domem, kde mě chce nechat 3 měsíce žít.
,,Více promiskuitního člověka, obzvlášť dívku jsem neviděla. Dokonce ani v televizi ne." Řekla matka.
,,Říkáš promiskuitní, ale myslíš, že jsem děvka. Jen chceš, aby to vyznělo líp. A víš ty co? Já jsem na sebe hrdá." Prohlásila jsem popravdě a otevřela si dveře.
,,Proto tě tady chvíli dávám. Není to proto, že tě nemám ráda. Jenže už nevím, jak to mám řešit. Potřebuješ pomoc."
Tohle opakovala už tolikrát. Protočila jsem oči.
,,Víš co? Udělám ti tu radost a půjdu se tam "udat" sama. Ale nechci, aby si jezdila na návštěvy a už vůbec sem pro mně za ty zasraný tři měsíce nepřijedeš!" Vytáhla jsem si kufr ze zadního sedadla a šla ke dveřím. Matka už nic neřekla. Nejspíš byla zaskočená a opakovala si v hlavě, proč zrovna ona má takovou dceru.

Došla jsem ke dveřím a zvonila na zvonek. Otevřel mi nepřitažlivý chlapík, který mě okamžitě pustil dovnitř.
,,Ty musíš být Evony Hartová, těší mě. Já jsem Harley Morrison, místní psychiatr."
,,Jo, to jsem já."
,,Ehm, dobře. Co kdyby si šlo do svého pokoje? Své jméno uvidíš na dveřích. Jednu spolubydlící už tam máš a druhá přijede až kolem oběda." Informoval mě a já bezeslova zamířila do uličky.
Nevypadá to tu moc útulně, ale představovala jsem si něco spíše jako vězení.
Prošla jsem kolem prvních dveří a ihned jsem tu byla o něco radši. Takže oni tady budou i nějací kluci. Skvělý. Žádného šíleného psychopata jsem ještě neojela.

Otevřela jsem dveře do pokoje, ve kterém budu následující měsíce bydlet. Jak říkal ten potencionální úchyl, který mě sem pustil, už tady je moje spolubydla. Vypadá to, že spí. Nechápu jak může spát, když má na uších sluchátka, které hrají tak hlasitě. Taky miluju hlasitou hudbu, ale spát bych takhle nemohla.
Vybrala jsem si postel v druhém rohu. Sedla jsem si na postel a čekala, až se ta vychrtlá holka se sluchátkama vzbudí. Ani se nemusím ptát proč tu je. Je to očividné.

7 in the houseKde žijí příběhy. Začni objevovat