7 in the house

19. část - Tony Preston

6. 1.   15:00

,,Hej, Zeku!" zavolal jsem na svého dvanáctiletého bratra. 
,,Co je?" Zeptal se a přišel do mého pokoje. 
,,Včera jsem byl na tom novém filmu o superhrdinách. Avengers. Znáš to?" zeptal jsem se jej.
,,Samozřejmě, že jo! Jsem fanoušek číslo jedna. Proto vím, že ten film vychází až za tři měsíce, ty lháři!" vyplázl na mně jazyk a vypařil se. Podivil jsem se mu. Nijak jsem se nad tím ale nepozastavoval.
Zazvonil mi mobil. Na obrazovce se objevila fotka mé dobré kamarádky Quin. 
,,Ahoj, Quin," pozdravil jsem. 
,,Čau, nechce se ti jít ven? Mám pro tebe pár žhavých novinek," oznámila a já souhlasil. 

15:40

Seděli jsme na našem oblíbeném místě. Na zídce u lesa na kraji města. Zídka byla kupodivu suchá a všechen sníh byl pryč. Tenhle týden totiž bylo docela teplo, na to, že je leden.
,,Tak jaké jsou ty novinky?" zeptal jsem se Quin. 
,,No, víš jak teď chodím s Mikem?" zeptala se a já přikývl. ,,Zjistila jsem, že měl cosi s Brook, tou z tvojí třídy." 
Quin a Brook měly jednu hlavní společnou věc. Chovají se docela lacině. Už jsem Quin několikrát říkal, ať to nedělá, ale ona mi nazpět vždy vyčetla moje chyby. Takže jsme se domluvili, že se budeme vzájemně tolerovat.
,,A divíš se tomu? Mike je děvkař, bez urážky. Včera jsem ho viděl v kině s jednou mojí spolužačkou," oznámil jsem. 
,,Tony, Mike byl včera se mnou. Celý den," řekla a na sekundu se na mně vážně dívala. 
,,Aha. Promiň," řekl jsem.
,,V pohodě. Jsme tady už půl hodiny a lhal si zatím jen jednou. To je v pořádku," informovala mě a objala mě. 

19:30

,,Ahoj, Tony. Kde jsi byl? Pojď na večeři," zavolala na mně máma, když jsem došel z venku. 
,,Byl jsem s Quin ve městě," oznámil jsem a posadil se ke stolu. 
,,Aha a jak se má Quin?" zeptala se máma.
,,Fajn. Můžu si vžít ten toust?" zeptal jsem se a chtěl jít do pokoje. 
,,Počkej, Tony," zastavila mě máma. ,,Zeke říkal, že jsi zase lhal. Já vím, že za to nemůžeš, ale měli bychom to zkusit nějak řešit, nemyslíš?" 
,,Ne, jsem v pohodě," řekl jsem a usmál se. 
,,Co když se stane něco vážného a ty o tom budeš nechtěně lhát a bude to pak mít hrozné následky?" nadhodila. 
,,Achjo."
,,Ještě si tom promluvím s tátou," informovala mě a já odešel do pokoje. 

Nechci se jít léčit. Nic se mnou není. Sice občas lžu, ale kdo ne? Já za to nemůžu, jde to přirozeně. Doufám, že mě nepošlou ke cvokaři nebo na nějaké horší místo.