7 in the house

15. část - Gaston Griffin

Ještě jsem zapomněla připomenout... hlavně si neberte cokoli z tohoto příběhu jako "motivaci" ;)

20. 2. 14:45

Na to, že je únor a ještě je docela zima, tak dnes je docela slunečno. Sníh už roztál a všude je jen špinavá břečka.

Před školou mě čekali moji jediní dva kamarádi. Jessica a Aiden. Oba vědí, že jsem gay a nevadí jim to, Aiden občas udělá nějaký ten vtípek o homosexualitě, ale není to nic hrozného. Jenže jsou tu i jiní, kterým je moje sexuální orientace proti srsti.

,,Rychle pojďme z tadyma pryč. Dneska končí stejně i Josh a jeho vymaštění kámoši," řekla Jess a popravila si své brýle.

,,Nechci znít jako slaboch, ale Jess má pravdu. Nechci zase dostat přes hubu," podpořil Aiden Jess. A já se tomu nebránil, sotva se mi zahojily modřiny od minule.

Štve mě, že kvůli mě dostal i občas Aiden, když se mi snažil pomoct. Jenže čtyři sportovci na dva obyčejné kluky? Neměli jsme šanci.

Oddechli jsme si, když jsme zašli za roh a vyhli se tak Joshovi a jeho gangu. Jenže zanedlouho se objevili naproti nám. Museli vyjít ze školy zadním vchodem.

,,Sakra, co teď? Nemůžem se jen tak otočit a jít zpátky, vypadalo byto ,jakože se bojíme," řekl Aiden. ,,Jo, ale my se bojíme!" vložila se do toho Jess.

Přes silnici jít taky nemůžeme, je velký provoz a žádný přechod tu není. Mezitím sme ušli pár kroků a to nás od nich dělilo asi padesát metrů.

,,Tak prostě běžte vy dva. Stejně chtějí jen mně," řekl jsem.

,,Zapomeň. Hele, Jess, ale ty bys radši měla jít. Sice tobě nikdy nic ještě neudělali, ale to se může změnit," řekl Aiden. Jenže ona taky neodešla. Už byli u nás. Slyšeli jsme posměšky, které byli určené jen a jen mně.

,,Tyvole zas ten teplouš hnusnej! On nás snad sleduje, Joshi. Určitě by si to chtěl s náma všema rozdat!" řekla gorila po Joshově pravici.

,,Proč ho prostě nenecháte napokoji?" zeptal se Aiden.

,,Protože takový jako on, si zaslouží leda postřílet," řekl Josh. ,,Tebe už taky dostal co, Quentine!" řekl směrem k Aidenovi. Nevím co to mají ve zvyku, říkat ostatním jen příjmením.

Podíval jsem se na Aidena, byl snad víc vytočený než já. Zdá se, že jsem si prostě už zvykl.

A dneska dostaneme znova, je to nevyhnutelné. Když jsem byl malý, táta mi říkal, že první rána je ta hlavní. A tak jsem to zkusil. Napřáhl jsem se a co největší silou jsem ho udeřil do nosu. Ruka mě začala bolet teda pořádně. Doufám ale, že ho to bolí dvakrát víc.

,,Ty hajzle, to si neměl dělat," řekl Josh a z nosu se mu spustila krev.

Aiden se na mně v rychlosti usmál a potom nakopl jednoho z Joshova kamarádů do kolena. Ten to nečekal a bolest ho donutila si kleknout. Tohle byly dva první a poslední údery, které jsme rozdali my.

Za půl hodiny jsme byli u Aidena doma s mraženou zeleninou na obličeji. Jessica už odešla k sobě domů.

,,To jsme to zase schytali, co?" řekl Aiden a zasmál se.

,,Jo. Ale ty bys vůbec nemusel, kdybys odešel i s Jess hned na začátku," řekl jsem.

,,Hele, už toho nech. Tohle říkáš vždycky. Přece tě v tom nenecháme samotného. Jednou je porazíme my. Uvidíš. A potom budeš rád, že tam jsme."

,,Víš, jak za pár dní odjíždím?" načal jsem a on přikývl. ,,Ještě jsem neřekl proč. Ehm.. Máti mě chce zavřít do nějakého nápravného střediska, kůli tomu, že jsem gay."

,,To nemůže," řekl přesvědčeně Aiden. ,,Tam jsou jen lidi s nějakými poruchami osobnosti. Teda aspoň myslím, ale rozhodně tě tam nemůže nechat jít kvůli tomu, že si na kluky. To je prostě blbost, Gastone."

Ještě jsme se o tom chvíli bavili a potom Aiden načal něco úplně z jiného soudku. ,,Zeptám se tě teď čistě proto, že jsem dostal párkrát do hlavy a nevím co mluvím, ale nepřemýšlel jsi snad o mně... nějak jinak, než o kamaradovi?"

Zaskočil mě, nevím jestli se mám smát nebo být v rozpacích. Samozřejmě, že mě takové myšlenky někdy dohnaly, ale nikdy to nedošlo dál než k sundání trička. A pak jsem si uvědomil, že on by byl skvělí kluk pro mně. Je s ním sranda, schytá za mně několik pěstí a pořád je mi nablízku. Přijal mě bez jakýchkoli blbých řečí nebo poznámek plus.. je docela pěkný. Zatřepal jsem trochu hlavou, abych odehnal tyhle myšlenky.

,,Jo jasně, Aidne. Každý den před spaním s krabicí kapesníků po mém boku," řekl jsem a zasmál se, ale okamžitě jsem přestal, protože to bolelo, kvůli rozbitému obličeji.

,,Ha ha ha. Myslím to vážně," řekl Aiden.

Rozhodl jsem se být upřímný. ,,Ano, Aidne, napadlo mě to. Ale neboj, nevyjedu po tobě nebo tak něco."

,,Zkus to," řekl jen a šokoval mě tak, že jsem musel z obličeje sundat pytlík zeleniny, promrkat oči a počkat na Aidenův výbuch smíchu. Smích ale nepřicházel.

,,Co jako myslíš?"

,,Jedna pusa ze mně gaye neudělá ne?" položil řečnickou otázku.

,,To myslíš vážně? Není tu někde skrytá kamera?" byl jsem zmatený.

Nejspíš už nechtěl poslouchat moje žvásty, a tak mě políbil. Nešahla na mně a ani já na něj. Necítil jsem nic jiného, než zmatenost. Po pár sekundách se odtáhl. ,,Tak to bylo divné," řekl.

Pak jsem ho už neviděl. Ani se se mnou nerozloučil.