7 in the house

18. část - James Callaghan

28. 2.  22:30

,,Jamesi! To je skvělý klub!" křikla kamarádka, aby přeřvala všechen ten hluk. 
,,Jo! Skvělý místo k oslavě tvých narozenin!" zařval Peter z druhé strany. 

Vybral jsem tohle místo schválně, protože tady prodají chlast i mladistvým. Ohlédl jsem se, abych se přesvědčil, že jsme neztratili v davu nikoho z mých sedmi kamarádů. 
,,Pojďte k baru, zvu vás na první rundu!" zakřičel jsem a oni mě s nadšením následovali. 
,,Osmkrát vodku!" zakřičel jsem na barmana, ten přikývl hlavou, že rozumí a začal rozlívat. Zaplatil jsem a vyzval všechny, aby si vzali. 
,,Všechno nejlepší, kámo! Pořádně se roztřískáme!" pronesl Peter a všichni jsme do sebe naráz kopli panáka vodky. No a takhle to jelo po zbytek večera. Pili jsme a tančili. 
Přišel jsem ke Caroline a chvíli tančil s ní. Už nějaký ten čas si říkám, že se mi hodně líbí. Možná teď, s pomocí alkoholu si ji získám. Naklonil jsem se k ní a hlasitě se jí zeptal: ,,Nechceš jít na bar?" 
Jen přikývla a já nám protlačil cestu. Když jsem nám objednával další vodku, tak už jsem viděl dvojmo a nebyl jsem si jistý, jestli to je pořád ten samý. 
Když jsem se otočil zpátky na Caroline, dorážel na ni nějaký borec. Možná o rok starší než já. Chvíli jsem sledoval, jestli s ním odejde, ale ona ho pořád odstrkovala. Naštval jsem se a hodil do sebe jednoho panáka. Teď už ji ten kluk držel za zadek a ona se mu opět bránila. Je čas zakročit.
,,Hej, vole. Nech ji!" zařval jsem na něj a stoupl si před Caroline. 
Zasmál se. ,,Kdo si jako myslíš, že jsi?!" řekl a strčil do mně. Jeho síla mě odstrčila o dva kroky dozadu a já nechtěně vrazil do Caroline. Kývla na mně, že je v pořádku a já věnoval pozornost tomu hajzlovi. V tom mě jeho pěst zasáhla do čelisti. Zázrakem jsem to ustál. Ucítil jsem příval adrenalinu a vzteku. V momentě jsem mlátil já do něj. O pár sekund později byl sražen k zemi a ani se nebránil. 
Kdosi mě od něj odtáhl a já sebou škubal a řval jsem, ať mě pustí. 
Vyvedli mě před klub. Ihned se připotácela i Caroline se zděšeným výrazem ve tváři. 
,,Jsi v pohodě?" zeptal jsem se a zuřivě oddechoval. 
,,Bože! Podívej se na své ruce," řekla a já se podíval. Byly od krve, ale ne od mojí. 
,,Jste James Callaghan?" zeptal se mě policajt. Kde se tu sakra vzal?!
Přikývl jsem, protože by to stejně zjistili podle mojí občanky a utéct jsem nemohl. Pravděpodobně mě jen odvezou domů nebo něco. Rvačky jsou tady totiž skoro pořád.
,,Pojďte se mnou prosím," poručil mi a silně mě uchopil za předloktí. Caroline na mně vyděšeně zírala, ale neřekla ani slovo.
V policejním autě jsem usnul a probudil se až na stanici. Vůbec jsem nevěděl o co jde. Jediné, co mi řekli bylo, že mě okamžitě vezou do nápravného zařízení.