7 in the house

1. část - James Callaghan

1. 3. Pondělí 8:00

Dali mi pouta a posadili mě na zadní sedadlo policejního auta. Jen jsem seděl a koukal před sebe. Zkouším si vybavit co se včera dělo v tom klubu, a proč mě teď sakra vezou do nějakýho nápravného zařízení.
Bolela mě čelist. Prý mě někdo praštil a já se bouchl do hlavy a ztratil vědomí. Možná proto si ze včerejší noci nic nepamatuju. Jenže oni tvrdí, že si to vymýšlím, a že jsem agresivní. A jelikož jsem teprve nedávno oslavil sedmnáctiny, tak mě nemůžou zavřít. Stejně si myslím, že je to tak, že se na nějakýho spratka policajti můžou vysrat. Takže radši mě pošlou do cvokárny, aby mě nemuseli řešit. 

8:20 
Zastavili jsme se před velkým domem, který se podobal rodinnému, ale byl trochu větší než rodinný. Rozhodně jsem to takové nečekal. Očekával jsem spíš mříže na oknech a tak. Ale kdo ví, jak to vypadá vevnitř.
Policista mi otevřel dveře. ,,Vylez," zabručel a já ucítil jeho smrdutý dech. Chytl mě za paži a škubl se mnou. Copak mají právo se mnou tak hnusně zacházet? No jo, asi mají, ale stejně.
Přišli jsme k domu po příjezdové cestě a dřív než jsme stihli zazvonit, tak nám otevřel starší chlápek v obleku a s brýlema na nose. Řekl bych, že to tady vlastní.
,,Dobrý den, pojďte dál," řekl chraptivým hlasem. Odkašlal si a otevřel pro nás dveře. Ani se neptal co jsem zač, takže předpokládám, že má o mě už všechny informace. Pravděpodobně ví i to, co se stalo v noci, narozdíl ode mně.
,,Rád bych se vám představil, jsem Harley Morrison. Jsem na tomhle krásném místě psychiatrem," řekl a popravil si brýle na nose. Pokýval jsem hlavou a dál jsem si ho nevšímal. 
,,Jamesi, když půjdeš touhle chodbou, všimneš si na některých dveřích svého jména. Už tam na tebe čeká tvůj spolubydlící," informoval mě Harley. 
Policajt mi sundal pouta a já si promnul zápěstí. Vydal jsem se chodbou, kam mi bylo řečeno.
Na prvních dveřích byly napsány dvě jména: Tony Preston a Ashton Morgan. Cedulka na dalších dveřích mě překvapila. Stálo tam: Cora O'Connor, Ella Saxton a Evony Hart. Tak ony jsou tu i holky? Možná se mi tu přece jen začne líbit. 
Na dalších dveřích stálo mé jméno spolu s Gastonem Griffinem. 
,,Prosím, ať to není debil," zašeptal jsem potichu.
Bez zaklepání jsem otevřel dveře a vešel dovnitř.