Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Finn
Nemohl jsem spát, měl jsem takový zvláštní pocit, jako kdyby jsem neměl Sofii pouštět domu. Chtěl jsem jí tu mít u sebe, držet jí v objetí a slyšet její tlukot srdce, abych věděl že je v pořádku. Otáčel jsem se v posteli a stále kontroloval telefon jako kdyby jsem čekal že mi uprostřed noci napíše. Když se na hodinách ukázalo 3 hodiny ráno nemohl jsem to už vydržet a vstal jsem z postele. Oblékl jsem se a zamířil potichu z pokoje. Ano, rozhodl jsem se že za ní půjdu, nevěděl jsem proč, ale něco mi říkalo, že bych měl. Nechtěl jsem budit Joshe a tak jsem co nejtišeji prošel chodbou a nasadil si boty. Jelikož byly 3 hodiny ráno jediný způsob jak se za ní dostat bylo jít pěšky, ale mě to bylo nějak jedno. Popadl jsem klíče a jako naschvál mi upadly na zem a udělali hlasitou ránu. Ty idiote. Chytil jsem se za hlavu a potom si dřepnul aby jsem sebral klíče ze země, když v tom se otevřeli dveře od Joshovi ložnice. „Co to tu děláš?" Ptal se mě rozespale a žmoural si oko. Jasně že jsem ho vzbudil, jak jsem si mohl myslet, že ho ta rána neprobudila. „Já.. nemůžu spát." Dostal jsem ze sebe po chvíli, nechtěl jsem mu říkat, že uprostřed noci jdu za Sofií. On se jen pousmál. „Jdeš za ní co?" Když jsem mu nic neodpověděl přišel ke mě blíž a poplácal mě po zádech. „Já tě odvezu." Dodal k tomu a já se usmál. „Díky kámo."
Po chvíli už jsme seděli v autě, nervozně jsem si mnul ruce, ale nevěděl jsem proč jsem tak nervozní. Už jsme byli skoro tam, když v tom jsem z dálky spatřil sanitku zaparkovanou před jejich budovou. „Co se to děje?" Obrátil se na mě Josh. Ustrašeně jsem se na něj podíval. „Nemyslíš si, že je to pro ní viď?" Dodal k tomu potom jako kdyby mi četl myšlenky. Hned jak zastavili jsem vyskočil z auta a zamířil rychle k sanitce. Spatřil jsem ubrečenou Sea a okamžitě mi naskočil mráz po zádech. „Sea? Co se stalo?!" Ptal jsem se ustrašeně. „Finne co tu děláš?" Koukala na mě překvapeně. „Já ti to teď nemůžu vysvětlit, musíme jet." Řekla a odvrátila se ode mě. „Co je se Sofií? Bude v pořádku?" Chytil jsem jí za rukáv když chtěla odejít, aby nasedla do sanitky. „Finne jestli chceš aby byla v pořádku, musíš mě pustit!" Řekla rázně. „Dobře, můžu jet teda za váma?" Ptal jsem se naléhavě, měl jsem o ní takový strach a nechtěl jsem jí zase opustit. „Běž domů Finne, já ti zavolám." Řekla a nasedala do sanitky. „Ale.." „Slibuju." Skočila mi do řeči když viděla, že se nechci vzdát. Potom zabouchla dveře a já tam zůstal stát zatímco světla sanitky blikaly v dáli. Otočil jsem se na Joshe, který to všechno celou dobu sledoval. Vypadal v šoku a nevěděl co říct a přesně takhle jsem se cítil i já, možná že i hůř.
----------------------------------------
PŘEKVAPENÍ!🥳😂
Zase mě chytla Finn éra a tak jsem se rozhodla tenhle příběh dopsat! Nebudu vůbec překvapená jestli to už nikdo nebude číst protože jak jsem koukala tak jsem poslední část přidala rok a půl zpátky😱 ale snad se ještě někdo najde^^ Taky prosím ignorujte jestli uvidíte nějaké pravopisné chyby, už přes 2 roky bydlím v Anglii a psát česky je pro mě čím dál těžší😅
Jelikož zbývá už jen pár částí do konce, napadlo mě napsat druhý díl k tomuto příběhu, neměla jsem to původně v plánu, ale mám dobrý nápad, takže pokud by o to někdo stál, prosím dejte mi vědět do komentářů, děkuji <3
