WANTED YOU (Finn Wolfhard)

6. část

Sofia

Než jsem odjela na plac, snažila jsem se upravit v zrcadle, ale moje kruhy pod očima přímo křičeli, že jsem celou noc nespala. Nechala jsem to tedy být a nasedla do auta, cestou jsem si ještě koupila kafe a pak jsem namířila do ateliéru.

Finn

Stál jsem s Joshem uprostřed ateliéru a procházel si nějaké texty, když v tom se otevřeli dveře a já se usmál jelikož v nich stála Sofia. Přišlo mi však, že je na ní něco zvláštního a tak jsem zamířil za ní. „Ahoj jsi v pořádku?" Zeptal jsem se jí a když vzhlédla, nemohl jsem si nevšimnout toho že vypadá nevyspale. „Ahoj, proč, vypadám strašně? Jo to vím taky." Odpověděla mi a napila se své kávy z kelímku, který držela v ruce. „To jsem neřekl a ani jsem to tak nemyslel, jen přijdeš mi jiná než včera." Snažil jsem se jí vysvětlit.

Sofia

Finn na mě prosebně koukal a tak jsem se rozhodla mu říct co se stalo i když jsem nevěděla proč. „Byla jsem celou noc vzhůru protože moje sestra se rozhodla vzít si prášky na uklidnění a zapít je alkoholem, i když ona má být ta velká a zodpovědná." Vysvětlila jsem a při slově zodpovědná jsem udělala prsty uvozovky. Finn na mě koukal s otevřenou pusou. „To bys nepochopil, je toho mnohem víc na vysvětlení." Řekla jsem potom. „Já poslouchám." Ozval se a já jsem nemohla nic neříct, těm jeho očím, které na mě prosebně koukali.

Finn

Vypadala, že je na tom špatně a já se cítil jako kdybych byl jediný člověk, kterému to mohla všechno říct. Sedli jsme si tedy na terasu i když foukal studený vítr a ona mluvila. „Když naše mamka umřela, byla jsem pár týdnu v děcáku, než si mě svěřila do péče. Potom začala pít." Odmlčela se a podívala se na mě jako kdyby si ověřovala jestli jsem ještě neusnul. „Nejvíc mě na tom zklamalo, to, že si neuvědomuje, že ještě nejsem dospělá a ona mě může ztratit. Ona je jediná koho mám a chová se neuvěřitelné sobecky za to kolik toho pro ní dělám. I když svojí sestru miluji, musím říct, že mi hodně ubližuje." Domluvila a já si všimnul, že se jí očí naplnili slzami. Chytil jsem jí za ruku.

Sofia

Jakmile se mě dotknul, cukla jsem sebou a vstala ze židle. On se na mě nechápavě podíval. „A ty," hlesla jsem. „Tohle by se nikdy nemuselo stát," „Kdyby co?" Skočil mi do řeči. „Moje sestra by nikdy nezačala pít kdyby naše mamka neumřela. A víš jak umřela?" Podívala jsem se na něj a pak jsem pokračovala. „Měla tuhle hnusnou nemoc a já nemohla vydělat dost peněz, abych jí mohla zaplatit operaci a zachránila jí.." Odmlčela jsem se a Finn na mě stále nechápavě koukal. „A víš proč jsem nemohla? Protože jsou tu lidé jako jsi ty, kteří mají známosti a protože je každý zbožňuje, ihned dostanou roli o kterou se, někdo snaží měsíce." „To jsem nevěděl." Špitl Finn.

Finn

Nechápal jsem co se právě stalo. A nechápal jsem, že i přesto jsem na ní nebyl naštvanej, myslím, jak bych vůbec mohl. „Ty jsi prostě taaak úžasnej a to ti stačí." Dodala k tomu ještě sarkasticky a potom, prostě odešla.

-------------------------------------

Ahojte, takhle část měla být první největší BUM jestli chápete jak to myslím, ale mně se to moc nelíbí😄 taky máte v hlavě vždycky perfektní představu a pak to napíšete a není to prostě ono?😄 No to nevadí, doufám, že to pro vás není moc guláš a že se vám to líbí😄🖤