7. část

831 61 1

od squirreladele

od squirreladele

Sofia

Z ateliéru jsem doslova utekla a nasedla do auta. Nevěděla jsem kam jet, ale musela jsem to někomu říct a tak jsem zamířila do nemocnice. „Co se stalo?" Ptala se starostlivě moje sestra, když jsem se objevila ve dveřích jejího pokoje s uslzenýma očima. Všechno jsem jí řekla a ona na mě překvapeně zírala. „Vím, že za to nemůže a nevím, proč jsem byla taková." Řekla jsem tiše. „Já vím." Odpověděla mi Sea a pohladila mě po vlasech. „Co víš?" Zeptala jsem se nechápavě. „Vím, proč si na něj byla taková a ty to víš také." Odmlčela se. „Pořád si za to dáváš vinu viď?" Zvedla jsem k ní hlavu a s kývnutím mi ukápla slza. „Ale to není pravda Sofi, nemohla jsi jí zachránit, není to ničí vina, ani tvoje ani toho Finna, ani moje.. i když se poslední dobou nechovám moc zodpovědně." Pousmála se a chytila mě za ruku. „Ale to se změní a chci, abys věděla, že jsi úžasná a moc ti děkuji za to, co pro nás děláš." Podívala jsem se na ní děkovně se slzami v očích a ona mě objala. V tom mi přišla SMS od Joshe: Kde sakra jsi? „Musím už jít." Oznámila jsem ji. „Tak se mu hlavně omluv." Řekla mi a já kývla. „Večer se už uvidíme doma." Houkla na mě, ještě než jsem vyšla ze dveří.

Finn

„Co se to s ní děje?" Ptal se mě Josh, který Sofii naháněl pomocí SMSek a já jsem myknul rameny i když jsem moc dobře věděl, proč odjela. V tom se rozrazily dveře a v nich stála, kdo jiný než Sofia. Trošku se mi ulevilo. „Kde jsi byla?" Ptal se jí rozčíleně Josh a ona si ho vzala stranou a něco mu říkala. „My snad nikdy nezačneme točit.. se z tebe zblázním.. dobře ale jenom pět minut." Slyšel jsem Joshe a po chvíli už ke mně kráčela ona. „Můžu s tebou mluvit." Zeptala se mě tiše a já jsem kývnul. „Doufám, že na mě nebudeš zase křičet." Řekl jsem sarkasticky, když si mě vzala stranou. „Chci se ti moc omluvit." Hlesla a já se usmál. „Ale to je v poho-" „Ne není to v pohodě, byla jsem na tebe zase neprávem hnusná a vůbec jsem neměla důvod." Odmlčela se a koukala na mě provinile. „Celou tu dobu jsem jen házela tuhle vinu za to že mi umřela mamka na ostatní.. na tebe, protože v hloubi sebe jsem si myslela, že za to můžu, já. A to se mi vůbec nelíbilo." Podíval jsem se na ní a viděl jak se jí oči znovu plní slzami. „Moc mě to mrzí. Ale to, že jsi mi vzal roli, mohl udělat i kdokoliv jiný a nic by to neovlivnilo." Dodala k tomu ještě a já jsem se na ní prostě nedokázal zlobit. Přišel jsem k ní a objal ji. „Dobře, dobře pět minut odbilo, teď se běžte objímat na plac." Tleskl za námi Josh a my jsme se zasmáli.

---------------------------------------

Přeji vám krásnou neděli s trochu kratší částí🖤

Budu asi teď přidávat často, jelikož to mám úplně vymyšlené😍

Btw. a přepsala jsem prolog, jelikož se mi k tomu příběhu vůbec nehodil, tak si ho jděte kdyžtak přečíst😄